Článek
Ne že by patřila mezi ty, kteří si bez moře nedovedou představit léto, ale po tom, co celý jaro táhla práci za dva a doma měla pocit, že se všechno točí jen kolem přítelových plánů, se těšila, že ji taky někdo překvapí. V červnu to přišlo. Tedy aspoň to tak vypadalo.
„Řekl mi, ať si neplánuju víkend od pátku do neděle, že mě někam vezme. Že jsem to potřebovala, že jsem unavená a zasloužím si to. Ať si připravím věci, ale že víc mi zatím neřekne. Měla jsem radost jak malá holka,“ vypráví Alena, která s Petrem chodí něco přes dva roky. Nejdřív si myslela, že si z ní dělá legraci. Pak, že si to na poslední chvíli rozmyslí. Ale když jí tři dny před odjezdem napsal, ať si vezme i plavky a pohodlné boty, začala si psát seznam věcí a těšit se jako už dlouho ne.
Jenže ve čtvrtek večer, místo očekávaného nadšení, přišel zmatek. „Nezvedal telefon. Pak mi večer jen napsal, že musí něco řešit doma, že mu volala máma, že se něco pokazilo. Tak jsem mu popřála, ať to zvládne, že se uvidíme ráno a jedeme. Odepsal jen smajlíka. Vůbec mě nenapadlo, že by se něco změnilo,“ říká tiše.
Ráno čekala sbalená, s nalakovanými nehty a vyfoukanými vlasy. Přišla jen zpráva. „Omlouvám se, jedu s mámou. Vysvětlím pak.“ Alena na to chvíli jen zírala. Myslela, že jde o vtip. Nebyl. Petr se skutečně sebral a odjel na víkendový wellness pobyt s vlastní matkou. Do hotelu, který původně plánoval s ní.
„Nejdřív jsem si myslela, že se něco stalo. Že je nemocná, že potřebovala pomoc, cokoliv. Jenže pak mi kamarádka poslala fotku z Facebooku. Jeho máma se tam smála na selfie u vířivky, s drinkem v ruce, pod tím popisek ‚Nejlepší víkend s mým nejmilejším‘. Chtělo se mi zvracet,“ říká Alena.
Petr jí skutečně „vysvětlil“. Tvrdil, že máma měla těžký týden, že se jí něco pokazilo v práci, že brečela, a on jí chtěl udělat radost. Prý byl pobyt už zaplacený, tak ji prostě vzal. A že přece můžou jet s Alenou jindy.
„Přemýšlela jsem, jestli mám brečet, nebo se smát. Byl to můj dárek, moje překvapení. Neřekla jsem o tom nikomu, protože jsem si ho chtěla užít. A nakonec jsem jen seděla doma a sledovala, jak jeho máma sdílí stories z večeře o třech chodech. Cítila jsem se tak trapně, že jsem to radši ani nikomu neřekla. Když jsem to později řekla kolegyni, myslela si, že si dělám srandu,“ říká Alena.
Pár dní s Petrem nemluvila. Psala mu jen, že si potřebuje všechno promyslet. On zatím posílal fotky z vířivky, jednu dokonce s poznámkou „škoda, že tu nejsi“. Když se pak vrátil, čekal, že bude všechno jako dřív.
„Přinesl mi nějakou levnou kosmetiku a sušenky. Řekl, že jsem přece říkala, že bych taky potřebovala zhubnout, tak že ty dietní sušenky mi třeba pomůžou. V tu chvíli jsem věděla, že mu už nikdy nic nenalžu. Ani sobě.“
Nešlo o tu jednu zkaženou dovolenou. Ani o to, že Petr zrušil plán bez jakéhokoliv upozornění. Šlo o to, že vůbec nechápal, co udělal. Pro něj to byla banalita. Pro Alenu důkaz, že v tom vztahu je sama.
„Máma je pro něj všechno. Chápu to. Je rozvedená, je na něj hodně navázaná. Ale když jsme spolu, měla bych mít aspoň trochu pocit, že jsme partneři. Ne náhradní kamarádka, kterou si vybere jen když se to hodí,“ dodává.
Nechce, aby to vyznělo, že žárlí na tchyni. Nejde o soupeření. Jen o to, že některé hranice by měly být jasné. A pokud si člověk naplánuje víkend s přítelkyní, neměl by ho z hodiny na hodinu strávit s mámou a myslet si, že se nic neděje.
„Můj táta by tohle mámě nikdy neudělal. Ani mámin bývalý přítel ne. Možná jsem jen naivní. Ale myslela jsem, že když člověk něco slíbí, tak to platí,“ říká Alena.
Dnes jsou spolu pořád. Ale něco se změnilo.
„Od té doby už se netěším na žádná překvapení. Když mi řekne, že něco plánuje, řeknu jen ‚fajn‘ a dělám si vlastní plány. A nejvíc mě štve, že ho pořád mám ráda. I když někdy nevím proč,“ přiznává.
A pak se zasměje, takovým tím hořkým smíchem, co nezní úplně vesele.
„Aspoň že v těch sušenkách nebyl lepek. Jinak by to fakt bylo na rozchod.“
