Článek
Připravená na lehkou nervozitu, na otázky typu „a co rodiče“ nebo „a kdy plánujete svatbu“, jsem se snažila působit mile, nenuceně, zkrátka jako holka, kterou by si mohla oblíbit. Jenže místo běžné konverzace mě čekalo něco úplně jiného.
Přivítání s příchutí vína
Jeho máma mi otevřela v hedvábném županu, a ještě než jsem stihla cokoliv říct, už mi podávala skleničku vína. „Ať to máme veselejší,“ mrkla na mě a pozvala mě dál. Byt voněl po květinách a vonné tyčince, ve vzduchu ale bylo něco zvláštního. Můj přítel se zdržel v práci, takže jsme tam byly jen my dvě. Myslela jsem, že si chvíli popovídáme, než přijde. Netušila jsem, že mi během hodiny otevře svoje největší tajemství.
Z večeře byla zpověď
Začalo to celkem nevinně. Povídala o tom, jak je těžké být sama, jak děti rychle vyrostou a že chlapi to někdy moc neulehčují. Pak se na chvíli odmlčela, dopila skleničku a nalila další. „Víš, Marti,“ začala vážně, „já ti něco řeknu. Ale nesmíš to říct Lukášovi. Mám někoho. Už půl roku.“
Zůstala jsem sedět jako přikovaná. Ani ne tak šokovaná samotným faktem, ale tím, že se mi svěřuje cizí holce, kterou vidí poprvé v životě. Jenže jí to evidentně nedělalo problém. Naopak. Působila, jako by čekala na někoho, komu to konečně může říct.
Milenec, kterého si nosí ve voňavce
Začala mi vyprávět, jak se s ním seznámila v knihovně. Prý tam chodí každý čtvrtek jen kvůli němu. Že je o deset let mladší, ale „má krásné ruce a ví, jak se chovat k ženě“. Ukázala mi parfém, který od něj dostala, prý si ho stříká každý den, i když ví, že to není správné.
„Já vím, že je to hloupost,“ řekla najednou tiše, „ale připadám si díky němu zase jako žena.“
Přítel přišel, nic netušil
Když Lukáš dorazil, tvářila se, jako by se nic nestalo. Všechno bylo najednou normální večeře, povídání, smích. Já tam ale seděla s hlavou plnou tajemství, které mi nikdy nemělo být řečeno. Byla jsem zmatená, nesvá, ale nemohla jsem mu to říct. Slib je slib.
Od té doby ji vnímám jinak. Ne jako přísnou matku mého přítele, ale jako ženu, která se ztratila v životě a hledá kousek radosti, byť tajně. Ať už to odsuzuji nebo ne, jedno je jisté, ten večer mi ukázal, že lidské příběhy nejsou nikdy černobílé.
