Článek
Renata se do domu na okraji Přerova stěhovala krátce po rozvodu. Velký rodinný byt nechala bývalému manželovi a dospívající dceři, která u něj chtěla zůstat kvůli škole. Sama potřebovala hlavně místo, kde bude mít klid. Dům byl malý, ale obyvatelný. Vyměnila podlahu v kuchyni, nechala opravit koupelnu a po večerech natírala dveře. Zadní dvorek o velikosti asi čtyřiceti metrů čtverečních však ignorovala. Stály tam dvě rezavé kovové police, popraskané plastové květináče a několik prken opřených o zeď. ,,Vždycky jsem si říkala, že se k tomu dostanu příští víkend. Jenže pak bylo potřeba něco zaplatit, opravit nebo zařídit a dvůr byl pořád poslední na seznamu,“ říká Renata.
Připomínky přicházely přes plot
První měsíce si sousedských poznámek příliš nevšímala. Domy v ulici měly malé dvorky těsně vedle sebe a oddělovaly je jen nízké ploty. Když byla Renata venku, pravidelně potkávala sousedku Miladu, která měla svůj prostor vždy dokonale uklizený. Na jaře jí jednou při věšení prádla řekla: ,,Ty staré bedny by možná bylo dobré odvézt, až začne být teplo. Budou se pod nimi držet slimáci.“ Nebyla to vyloženě nepříjemná poznámka, Renatě ale vadilo, že se někdo stará o prostor, který patří jí.
Později se přidal také soused z druhé strany. Vadila mu především hromada prken u společné zdi. Když při silnějším větru jedno spadlo, požádal Renatu, aby je zabezpečila. Tentokrát věděla, že má pravdu. Prkna ještě ten večer přenesla do malé kůlny, ale zbytek dvora zůstal stejný. Nejvíc ji nakonec zasáhla úplně obyčejná věta, kterou zaslechla jedno sobotní dopoledne. Milada se přes plot bavila s návštěvou a při pohledu na sousední dvůr utrousila, že ,,nová paní asi na zahradničení moc nebude“.
,,Nebyla to žádná urážka, kvůli které bych se měla hádat. Přesto mě to naštvalo. Asi hlavně proto, že jsem sama věděla, jak zanedbaně ten prostor vypadá,“ přiznává Renata.
Začala jedním stolem a dvěma truhlíky
Původně chtěla pouze uklidit. Objednala odvoz nepotřebných věcí, staré květináče vytřídila a opravitelnou lavičku obrousila a natřela. Když byl dvorek po několika víkendech prázdný, připadal jí najednou příliš holý. Za necelých osm set korun proto koupila dva dřevěné truhlíky a zasadila do nich pažitku, petržel, tymián a mátu. Nikdy předtím nic pravidelně nepěstovala a první sazenice máty dokonce přelila tak, že musela koupit nové.
Právě drobné nezdary ji ale začaly bavit. Každý večer po práci strávila venku dvacet minut. Postupně přibyla rajčata v nádobách, levandule a několik nenáročných trvalek podél zdi. Místo drahého zahradního nábytku našla v bazaru kulatý kovový stolek se dvěma židlemi za 1 200 korun. Dvorek nepřestavovala podle projektu ani podle obrázků z internetu. Přidávala pouze věci, které dokázala sama udržovat.
Změnu si sousedé všimli rychleji, než čekala. Milada se nejdříve zeptala, jakou odrůdu rajčat vysadila. O několik týdnů později přinesla tři sazenice afrikánů, které jí zbyly. Renata je přijala, i když jejich vztah byl stále spíše zdvořilý než přátelský. ,,Nechtěla jsem předvádět, že jsem jim něco dokázala. Vlastně mě překvapilo, že jakmile zmizel důvod ke kritice, začali jsme se bavit úplně normálně,“ říká.
Ze sousedské kontroly vznikla obyčejná výměna
Další jaro už Renata vysévala část bylinek sama. Když měla přebytek bazalky, nabídla několik rostlin sousedům. Milada jí na oplátku ukázala, jak zaštípnout rajčata, a soused z druhé strany jí pomohl připevnit ke zdi jednoduchou konstrukci pro popínavé fazole. Nikdo se formálně nedomluvil, že budou něco dělat společně. Postupně si ale začali vyměňovat sazenice, zeminu i zkušenosti.
Dnes Renatin dvorek rozhodně nevypadá jako profesionálně navržená zahrada. U zdi stále stojí stará kůlna a na dlažbě jsou místa, která by potřebovala opravit. Na stole bývá konvička, rukavice nebo miska s utrženými rajčaty. Renatě to už nevadí. Nedávno se jí Milada při přesazování bylinek zeptala, jestli nemá navíc tymián, protože ten její přes zimu nevydržel. Renata jí jeden květináč podala přes plot.
,,Asi před dvěma lety bych byla přesvědčená, že si zase přišla prohlédnout, co mám špatně. Teď vím, že se prostě přišla zeptat na tymián,“ říká Renata. Dvorek přitom nezačala upravovat kvůli sousedům. Nakonec se z něj stalo první místo, kam po příchodu z práce zamíří, ještě než si doma odloží kabelku.
Zdroje: autorský text
