Článek
Petra bydlela od maminky asi deset minut autem, zatímco její mladší sestra Lenka žila v sousedním městě. Když se zdravotní stav jejich maminky zhoršil natolik, že už nezvládala běžné fungování sama, sestry se domluvily, že si péči rozdělí podle svých možností. Petra měla chodit častěji přes týden, Lenka měla jezdit hlavně o víkendech a pomáhat s většími nákupy, úklidem a cestami k lékaři.
„Nikdy jsme si nesedly s kalendářem a neřekly, že já musím udělat přesně tolik a ona tolik. Brala jsem to tak, že jsme rodina a každá udělá, co může,“ vzpomíná Petra. Několik měsíců systém fungoval, i když obě ženy byly unavené a každá měla vlastní práci, rodinu i povinnosti.
Postupem času ale začala být péče náročnější. Maminka potřebovala pomoc s hygienou, přípravou jídla i léky a někdy volala dcerám také večer nebo v noci. Petra měla pocit, že protože bydlí blíž, většina nečekaných situací automaticky připadne na ni.
Lenka zase argumentovala tím, že za maminkou pokaždé cestuje, platí benzín a často se vzdává celých víkendů. Ani jedna ale své pocity příliš neřešila. Nechtěly se hádat před nemocnou maminkou a obě věřily, že nejdůležitější je zvládnout poslední měsíce společně.
Po pohřbu se všechno změnilo
K většímu konfliktu došlo až několik týdnů po maminčině smrti. Sestry začaly vyřizovat byt, účty a věci spojené s dědictvím. Při jednom rozhovoru Lenka poznamenala, že do péče investovala poměrně dost peněz a že by bylo fér některé výdaje zohlednit při dělení maminčiných věcí.
Petra se urazila. Měla totiž pocit, že právě ona obětovala mamince mnohem více času. „Najednou jsem slyšela, kolikrát sestra nakupovala, kolik utratila za benzín a kolik víkendů u mamky strávila. Tak jsem jí zase řekla, kolikrát jsem tam byla já po práci, kolikrát jsem vstávala v noci a kolik schůzek jsem kvůli tomu zrušila. A v tu chvíli jsme se začaly hádat o úplně všechno,“ popisuje Petra.
Z jedné poznámky vzniklo několikahodinové dohadování. Sestry vytahovaly staré zprávy, vzpomínaly na jednotlivé návštěvy a každá měla pocit, že právě její pomoc byla náročnější. Petra sestře připomněla, že řešila léky a telefonáty s lékaři, Lenka zase argumentovala tím, že kupovala mamince oblečení, hygienické potřeby a několikrát si kvůli ní vzala dovolenou. Během chvíle se péče o jejich maminku změnila v jakési účetnictví, ve kterém se snažily dokázat, kdo odpracoval více hodin a kdo obětoval více peněz.
Málem spolu přestaly mluvit
Několik týdnů se sestry kontaktovaly jen kvůli nezbytným věcem kolem pozůstalosti. Petra byla přesvědčená, že Lenka její pomoc zlehčuje, zatímco Lenka měla pocit, že starší sestra automaticky považuje svou péči za důležitější jen proto, že bydlela blíž. „Nejhorší na tom bylo, že maminka by z toho byla strašně nešťastná. Celé měsíce jsme fungovaly jako tým a pak jsme po její smrti začaly dokazovat, která z nás byla lepší dcera,“ říká Petra.
Nakonec konflikt ukončila obyčejná krabice s fotografiemi, kterou našly při vyklízení bytu. Byly v ní snímky z dětství, společných dovolených i několik fotografií z posledních měsíců maminky života. Sestry si tehdy poprvé po dlouhé době sedly bez řešení peněz a dědictví. Petra přiznala, že byla vyčerpaná a čekala od sestry větší uznání.
Lenka zase řekla, že měla stejný pocit. Obě nakonec pochopily, že jejich spor nebyl jen o hodinách a penězích, ale především o únavě, smutku a pocitu, že jejich vlastní oběť zůstala bez povšimnutí. Péči o maminku už proto dnes nepočítají na návštěvy ani na koruny. Obě vědí, že každá pomáhala jinak a že největší škodou by nakonec nebyly peníze, ale to, kdyby kvůli posledním měsícům maminčina života přišly ještě jedna o druhou.
