Článek
Setkání s hadem na dovolené dokáže spolehlivě zkazit i jinak klidné odpoledne. Člověk většinou neřeší latinský název ani ekologii. V první chvíli ho zajímá jediné. Jestli je had jedovatý a co má dělat. U štíhlovky podkovní, která se v posledních letech stále častěji skloňuje hlavně v souvislosti s Baleárskými ostrovy, je odpověď pro turisty uklidňující. Jedovatá není. Přesto nejde o hada, kterého by bylo dobré chytat do ruky nebo zkoušet vyfotit z pár centimetrů.
Štíhlovka podkovní, latinsky Hemorrhois hippocrepis, patří do čeledi užovkovitých. Je to štíhlý, velmi rychlý a obratný had, který je doma hlavně v teplých oblastech Středomoří. Přirozeně se vyskytuje na Pyrenejském poloostrově a v severní Africe, tedy například ve Španělsku, Portugalsku, Maroku, Alžírsku a Tunisku. V Evropě je známá také z některých ostrovních oblastí, včetně Sardinie nebo Pantellerie. Na Baleárských ostrovech, především na Ibize, se ale řeší hlavně jako zavlečený druh.
Jak ji poznat
Jméno nedostala náhodou. Na zadní části hlavy mívá tmavou kresbu, která připomíná podkovu. Právě podle ní se dá tento druh poměrně dobře poznat. Tělo má světle hnědé, šedohnědé až olivové zabarvení s tmavšími skvrnami, které vytvářejí nápadný vzor. Mladí jedinci bývají kontrastnější, starší hadi mohou působit tmavším dojmem.
Dorůstá běžně kolem jednoho až jeden a půl metru, ale velcí jedinci mohou být delší. V některých zdrojích se uvádí délka až kolem 180 centimetrů. Na Ibize byly zaznamenány i mimořádně velké kusy, což souvisí s ostrovními podmínkami, dostatkem potravy a menším tlakem přirozených nepřátel. Pro běžného člověka to znamená hlavně jedno. Když se takový had objeví u cesty, na zahradě nebo u kamenné zídky, působí mnohem výrazněji než menší druhy, na které jsou lidé zvyklí.
Jedovatá není, ale kousnout může
Nejdůležitější otázka zní jasně. Je štíhlovka podkovní jedovatá? Pro člověka ne. Nemá jedové zuby uzpůsobené k vpichování jedu a není považována za nebezpečného hada pro lidi. Pokud ji ale někdo vezme do ruky, zažene do kouta nebo se ji pokusí zabít, může se bránit. Umí syčet, stáčet se a kousnout. Takové kousnutí může bolet, může krvácet a je potřeba ho vydezinfikovat, ale nejde o uštknutí ve smyslu útoku zmije.
Tohle je dobré říct naprosto prakticky. Když ji člověk uvidí v přírodě nebo na dovolené, nejlepší reakcí je odstoupit a nechat ji odplazit. Had se obvykle snaží uniknout. Je rychlý, plachý a nestojí o kontakt s člověkem. Problém vzniká ve chvíli, kdy se ho lidé snaží zahnat, zvednout na klacek, chytit nebo fotit příliš zblízka.
Kde žije a proč se může objevit blízko lidí
Štíhlovka podkovní má ráda suchá, teplá a členitá místa. Vyhovují jí kamenné zídky, křoviny, olivové háje, vinice, zarostlé okraje cest, zahrady, staré stavby, venkovské usedlosti i skalnaté pobřeží. Není to had, který by potřeboval hlubokou divočinu. Právě proto se s ním lidé mohou potkat i v blízkosti domů, restaurací, hotelových areálů nebo rekreačních objektů.
Aktivní bývá hlavně ve dne, ale za horkého počasí se může pohybovat i za soumraku. Dobře šplhá a dokáže se pohybovat ve štěrbinách, pod kameny nebo v dutinách stromů. V chladnějších obdobích roku bývá méně aktivní a ukrývá se. To je důležité i pro pochopení toho, jak se mohla šířit na ostrovy. Duté kmeny starých olivovníků nebo jiných okrasných stromů jí mohly poskytnout úkryt při převozu.
Čím se živí
Je to aktivní lovec. Živí se drobnými savci, ještěrkami, ptáky a dalšími plazy. Může lovit mláďata ptáků v hnízdech, malé hlodavce i ještěrky, které jsou pro ni snadnou kořistí. V přirozeném prostředí jde o běžnou součást potravního řetězce. Pomáhá regulovat drobné živočichy a sama se stává kořistí dravců nebo některých savců.
Na ostrovech je ale situace jiná. Tamní fauna často nemá s podobným predátorem dlouhou zkušenost. Zvířata, která se vyvíjela bez hadů, se jim neumějí dost dobře bránit. Právě to je důvod, proč se ze štíhlovky podkovní na Ibize stal tak velký ekologický problém.
Ibiza řeší hada jako invazní druh
Na Ibize se štíhlovka podkovní neřeší proto, že by ohrožovala turisty. Hlavní problém je ekologický. Podle ochranářských organizací se na ostrov dostala začátkem 21. století pravděpodobně s dovozem starých olivovníků z pevninského Španělska. V jejich kmenech a dutinách mohli hadi nebo jejich vejce přežít převoz. Ostrov jim pak nabídl teplé klima, dostatek úkrytů a hlavně potravy.
Největší dopad má její šíření na ještěrku pityuskou, známou jako ibizská ještěrka. Ta je pro Ibizu a Formenteru symbolem, ale také důležitým druhem místní přírody. Pomáhá kontrolovat hmyz, podílí se na šíření semen a je součástí rovnováhy, která se na ostrovech vyvíjela tisíce let. Když takový druh začne rychle mizet, nejde jen o jednu ještěrku na kameni. Mění se tím celý drobný svět, kterého si turista často ani nevšimne.
Ochránci přírody v posledních letech instalují pasti a snaží se výskyt hadů omezovat. Úplné odstranění je ale po tolika letech velmi obtížné. V některých lokalitách se mluví spíše o kontrole počtu a ochraně zbylých populací ještěrek než o rychlém návratu do původního stavu.
Proč je kolem ní tolik pozornosti
Štíhlovka podkovní se do médií dostává hlavně ve chvíli, kdy se objeví na místech, kde ji lidé nečekají. V restauraci, v zahradě, u bazénu nebo poblíž pláže. Taková situace samozřejmě vyvolá strach, protože většina lidí nedokáže v první vteřině určit, o jaký druh jde. Na jihu Evropy navíc žije více hadů a ne každý turista má chuť zkoumat rozdíly.
Pozornost zvyšuje i fakt, že se had dokáže dobře pohybovat a podle posledních pozorování se umí dostat i přes vodu na blízké ostrůvky. To je špatná zpráva hlavně pro malé izolované populace ještěrek, které před ním dosud mohly být v bezpečí. Jakmile se predátor dostane na malý ostrůvek, následky mohou být rychlé a tvrdé.
Co dělat, když ji potkáte
Nejlepší pravidlo je jednoduché. Nedotýkat se jí, neplašit ji a nezkoušet ji chytat. Pokud se had objeví venku, většinou sám zmizí. Když se dostane do objektu, restaurace, hotelu nebo uzavřené zahrady, je vhodné kontaktovat místní správu, personál nebo příslušné záchranné a ochranářské složky. Na Ibize existují programy, které se invazními hady zabývají, a místní lidé obvykle vědí, na koho se obrátit.
Rozhodně není dobré hada zabíjet na vlastní pěst. Kromě rizika kousnutí může člověk snadno poškodit i jiný, neškodný a chráněný druh. V přírodě je lepší držet odstup, dávat pozor při pohybu kolem kamenů a nenechávat děti sahat do děr, štěrbin nebo hustého porostu.
Had, který ukazuje větší problém
Štíhlovka podkovní je dobrý příklad toho, jak rychle může člověk změnit přírodu, aniž by si to v první chvíli uvědomil. Dovoz okrasných stromů, zahradní móda a přesuny zboží mezi pevninou a ostrovy mohou vypadat nevinně. Jenže s nimi někdy cestují i živočichové, kteří se v novém prostředí začnou chovat úplně jinak než doma.
Pro člověka je štíhlovka podkovní hlavně nečekané a nepříjemné setkání. Pro ibizskou přírodu je to mnohem vážnější příběh. Není jedovatá, ale její dopad může být bolestivý jiným způsobem. Ne pro turistu u stolu, ale pro ostrov, který kvůli ní přichází o část své původní tváře.
Zdroje:
