Článek
Když jsme ten den vyrazili do města, byl to jen běžný sobotní program. Syn už dlouho toužil po nových teniskách a ve výloze jednoho sportovního obchodu zahlédl přesně ty, které se mu líbily. Velká cedule oznamovala výraznou slevu a on měl pocit, že právě dnes se mu podaří vybrat něco, na co jinak nedosáhne. Viděla jsem, jak mu oči září, a nechtěla jsem mu tu radost brát. Vybral si svou velikost, zkusil je a nadšeně přikývl, že jsou to ony.
U pokladny nebylo moc lidí, proto jsme se všichni snažili odbýt placení co nejrychleji. Prodavačka působila unaveně a trochu roztěkaně. Syn jí podal krabici a já si všimla, že se ani nepodívala, zda souhlasí cena uvedená na štítku. Zaplatili jsme a vyšli ven, protože se už těšil, až si boty vezme poprvé na sebe. Všechno vypadalo jako běžný nákup, kterých už jsme zažili stovky.
Účtenka, která nám zamotala hlavu
Když jsme dorazili domů, syn se hned posadil na zem a boty si znovu obul. Vypadal spokojeně, ale já si najednou všimla účtenky vyčnívající z tašky. Vzala jsem ji do ruky a zarazilo mě, že cena rozhodně neodpovídala tomu, co bylo napsané na slevovém štítku. Byla skoro dvojnásobná a já si nejdřív myslela, že se dívám na špatnou položku. Po chvíli mi ale došlo, že je účtovaná jako nová kolekce, nikoliv jako výprodejová položka, kterou jsme si odnesli.
Synovi se okamžitě změnil výraz v obličeji. Radost vystřídala nejistota a ptal se mě, jestli jsme udělali chybu my nebo obchod. Cítila jsem, jak se ve mně zvedá vlna podráždění, protože přesně tyto situace člověka dokážou znechutit. Když se těší, že ušetří, a místo toho zaplatí víc, než měl v plánu. Rozhodla jsem se, že to nepustím z hlavy a okamžitě se do obchodu vrátíme.
Neochotná prodavačka a hledání pravdy
V obchodě jsme narazili na jinou prodavačku, než která nás obsluhovala. Vysvětlila jsem jí, že cena nesouhlasí a že boty byly ve výprodejové části. Chvíli listovala v jejich systému a tvářila se, jako by jí naše přítomnost obtěžovala. Syn stál vedle mě, nervózně přenášel váhu z jedné nohy na druhou a já jsem cítila, že mu je celá situace nepříjemná.
Prodavačka nám tvrdila, že cena je správně, ale já ji požádala, aby se šla podívat přímo do regálu, odkud jsme boty vzali. Neochotně odešla a my čekali. Po několika minutách se vrátila a na tváři jí bylo vidět, že se jí naše domněnka nehodí. Přiznala, že boty skutečně visí v sekci výprodeje, ale prý jde o chybu při označení. Podle systému prý mají plnou cenu a sleva na ně neplatí.
Spravedlnost existuje
Nechtěla jsem se vzdát, protože štítek byl jasně označený a člověk má právo koupit zboží za cenu, která je uvedena. Zavolala jsem si tedy manažera prodejny. Ten byl překvapivě vstřícný, podíval se na fotografii výprodejového regálu, kterou jsem si mezitím pořídila, a hned bylo jasné, že chyba je na jejich straně. Nabídl nám vrácení rozdílu v ceně nebo úplné vrácení peněz.
Syn se na mě podíval a bylo znát, jak se mu ulevilo. Nakonec jsme se rozhodli pro vrácení rozdílu, protože boty se mu opravdu líbily. Manažer nám poděkoval za upozornění a dodal, že štítek někdo špatně umístil, což může zmást i další zákazníky.
Domů jsme šli s pocitem, že jsme udělali správnou věc. Nešlo o peníze jako takové, ale o princip. Syn pochopil, že vyplatí se dívat na účtenky a nevzdávat se jen proto, že se člověk bojí ozvat. A já jsem měla radost, že i z obyčejného nákupu může vzniknout situace, která člověka něco naučí.
