Článek
Roxana měla se svou tchyní Marií dlouho poměrně dobrý vztah. Marie byla velmi společenská, milovala rodinná setkání a od narození vnučky Aničky dokumentovala téměř všechno. První zoubek, Vánoce, školku, výlety i narozeniny. Roxaně to zpočátku připadalo milé. Sama nefotila příliš často a díky babičce měla spoustu vzpomínek, které by jinak nevznikly.
Jediným problémem bylo, že Marie fotografie okamžitě posílala dál. Měla několik rodinných skupin, aktivní profil na sociální síti a pocit, že když je na snímku její vnučka, může se pochlubit komukoli. Roxana ji už několikrát požádala, aby určité fotografie nezveřejňovala, ale nikdy z toho nedělala velký konflikt.
U bazénu se dcera začala schovávat za ručník
Zlom přišel během letní návštěvy u prarodičů. Marie s manželem měli na zahradě menší bazén a Anička tam během prázdnin ráda trávila celé odpoledne. Babička samozřejmě vytáhla telefon.
První fotografie vznikly při skákání do vody a nikomu nevadily. Potom Anička vylezla, zabalila se do ručníku a chtěla se jít převléknout. Marie ji požádala, aby ještě chvíli zůstala u bazénu, protože chce udělat několik hezkých fotografií pro příbuzné. Dívka odmítla a přitáhla si ručník těsněji k tělu.
Babička se smála a tvrdila, že přece není co schovávat. Anička je dítě. Roxana tehdy zasáhla poprvé. Řekla tchyni, že když dcera nechce další snímky, jednoduše ji fotit nebude.
Marie telefon schovala, ale celý incident komentovala jako zbytečnou scénu. Večer se Anička matky zeptala, jestli babička ty fotografie někomu pošle. Když Roxana odpověděla, že pravděpodobně ano, dcera jí řekla, že se jí to nelíbí.
Babička měla fotografie už rozeslané
Roxana se druhý den Marie zeptala, kam snímky poslala. Tchyně bez zaváhání odpověděla, že do rodinné skupiny, sestřenici do Německa a několik dala také na svůj profil. Roxana ji požádala, aby fotografie v plavkách ze sociální sítě odstranila.
Marie se zarazila. Podle ní na nich nebylo vůbec nic nevhodného. Anička byla u bazénu stejně jako tisíce jiných dětí a na profilu měla především známé. Roxana znovu vysvětlila, že nejde o to, zda fotografie připadá nevinná jí nebo babičce. Dcera výslovně řekla, že nechce, aby se snímky šířily.
Marie tehdy pronesla, že sedmileté dítě přece nemůže rozhodovat o všem. Podle ní rodiče dnešní děti příliš učí, že každé jejich nepohodlí musí ostatní okamžitě respektovat. Vnučka se prý potřebuje naučit, že v rodině se lidé fotografují a nikdo z toho nedělá problém. Roxana začínala být naštvaná.
Největší konflikt přišel, když babička zkusila dceru přesvědčit sama
Místo aby Marie téma nechala být, odpoledne si Aničku zavolala k sobě. Řekla jí, že maminka všechno moc řeší a že přece nechce babičku zarmoutit tím, že se s ní nebude moci pochlubit. Dívka se rozplakala.
Když to Roxana zjistila, pohádaly se s tchyní poprvé opravdu ostře. Nevadilo jí jen fotografování, ale především to, že babička z dítěte udělala člověka odpovědného za její emoce. Marie namítla, že nikoho nevydírá. Jen se snaží vnučce vysvětlit, že rodina není místo, kde se každý uzavře do sebe.
Tchyně jí odpověděla, že takhle z dcery vychová sobce, který bude celý život očekávat, že všichni budou respektovat každou jeho hranici. Roxana řekla, že právě to doufá. Že dcera bude očekávat respekt tam, kde jde o její vlastní tělo a soukromí.
Manžel nejprve chtěl celý spor uklidnit
Roxanin manžel Petr se zpočátku snažil hledat kompromis. Navrhoval, že jeho matka může fotografovat, jen snímky nebude veřejně zveřejňovat. Roxaně to nestačilo. Pokud Anička řekne, že se právě fotit nechce, nemá podle ní vzniknout ani fotografie do soukromého alba.
Petr nakonec s manželkou souhlasil, ale přiznal, že v jeho rodině se podobné věci nikdy neřešily. Jeho matka měla fotoaparáty plné snímků dětí při koupání, převlékání nebo na dovolených a nikdo se jich neptal.
Právě proto podle něj Marie nechápala, proč má najednou přijmout úplně jiné pravidlo. Manželé jí ho tedy vysvětlili společně. Nezakazují fotografie. Jen chtějí, aby se před focením respektovalo odmítnutí a před zveřejněním se babička zeptala rodičů.
Babička si zvykala pomaleji, než čekali
Marie fotografie z internetu nakonec odstranila. Několik měsíců ale dávala najevo, že nové pravidlo považuje za přehnané. Když vytáhla telefon, někdy ironicky prohlásila, že si musí nejprve vyžádat povolení.
Anička si toho všímala. Postupně však začala sama říkat, kdy se vyfotit chce. Při narozeninách například babičku požádala o společný snímek a potom si s ní vybírala, který mohou poslat příbuzným. Pro Marii to byl podle Roxany důležitý moment. Zjistila, že respektování odmítnutí neznamená konec rodinných fotografií.
„Tchyně si dlouho myslela, že když dítěti dovolíme říct ne, vychováváme člověka, který bude všechno odmítat. U nás se stal pravý opak. Anička dnes mnohem častěji souhlasí s fotografií, protože ví, že když jednou nechce, nikdo ji nebude přemlouvat ani jí vysvětlovat, že zklamala babičku. Nechci z ní vychovat dítě, kterému se všichni podřizují. Chci, aby věděla, že slušnost není povinnost nechat druhé rozhodovat o jejím těle, obrázcích nebo nepohodlí. Může být milá, ohleduplná a přitom říct ne. A jestli se to někomu zdá sobecké, pak je to podle mě druh sobectví, se kterým dokážu žít mnohem lépe než s dítětem, které se naučí usmívat jen proto, aby dospělí nebyli dotčení,“ uzavírá Roxana.
Zdroje: autorský text
