Článek
Všechno bylo objednané, od jídla až po sladký raut. Oslavenkyně si dala opravdu záležet, aby bylo z čeho vybírat. Bylo jasné, že se toho navařilo i napeklo tolik, že jen těžko všechno sníme. Když jsme dorazili, nálada byla veselá a já si užívala, že se o nic nestarám a jen si povídám s lidmi, které jsem dlouho neviděla.
Jenže hned od začátku jsem si všimla něčeho zvláštního. Moje tchyně se chovala podezřele. Neustále odbíhala od stolu, měla s sebou velkou kabelku, kterou pořád někam nosila, a přitom dělala, že jen tak někam odchází. Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost. Řekla jsem si, že možná volala s někým známým nebo šla ven na čerstvý vzduch. Jenže když se to začalo opakovat po třetí a po čtvrté, už mi to divné připadalo.
Kolem deváté večer, kdy se hostina rozjela naplno a lidé začali tancovat, jsem si všimla, že tchyně zase zmizela. Rozhodla jsem se jít za ní. Šla jsem směrem na toalety, odkud jsem slyšela šramot. Opatrně jsem nahlédla dovnitř a zůstala stát jak přikovaná. Na umyvadle ležela igelitová taška, do které tchyně nakládala kusy dortů z rautu. V ruce držela ubrousek, kterým si balila jednotlivé porce, a rychle je házela dovnitř. Když mě spatřila, úplně zrudla a snažila se tvářit, že jen uklízí nějaký nepořádek.
Bylo mi trapně i za ni. Nechápala jsem, proč to dělá. Dortů tam bylo tolik, že nikdo neřešil, jestli zmizí dva nebo tři kousky. Ale způsob, jakým to dělala. Tajně, schovaná v koupelně působil zvláštně. Zeptala jsem se jí, jestli má hlad, že si klidně může dát přímo u stolu. Odpověděla mi, že to není pro ni. Víc ale nechtěla říct. Tašku pak vzala a odnesla do šatny.
Večer pokračoval, všichni se bavili, ale já na to pořád musela myslet. Nedokázala jsem pochopit, proč něco takového dělá. Až když jsme se vrátili domů, jsem pochopila, o co šlo. Tchyně se totiž v kuchyni hned pustila do vybalování tašky. Dorty rozložila na talíře, uklidila je do lednice a pak mi vysvětlila, že je chce druhý den vzít ke své sestře, která se nemohla oslavy zúčastnit. Řekla, že by jí bylo líto, kdyby neměla ani kousek z toho, co jsme všichni jedli.
Na jednu stranu jsem tomu rozuměla. Věděla jsem, že je se svou sestrou hodně blízká a že se spolu často dělí o různé věci. Na druhou stranu mi ale přišlo, že to mohla udělat úplně jinak. Stačilo se zeptat oslavenkyně, jestli by nemohla dát pár kousků dortu stranou. Jsem si jistá, že by s tím nikdo neměl problém, zvlášť když toho bylo opravdu dost. Jenže tchyně to pojala po svém. Potají a s pocitem, že nedělá nic, co by bylo zakázáno.
Její chování mě vlastně trochu urazilo. Připadala jsem si trapně, když jsem ji načapala v koupelně s igelitkou plnou sladkostí. Celý večer jsem pak přemýšlela, jestli to dělá často, nebo jestli to byla výjimka. Vždycky se snaží působit jako vzorná dáma, která má všechno pod kontrolou, ale tenhle moment ukázal úplně jinou tvář.
Druhý den, když jsem to řešila s partnerem. Jen pokrčil rameny a řekl, že to je prostě jeho máma a že se nad tím nemám pozastavovat. Pro něj to byla maličkost, ale pro mě to byla zkušenost, kterou jen tak nevymažu z hlavy. Možná to na první pohled není nic strašného, ale pořád se mi v hlavě vrací obraz tchyně, jak balí kousky dortu do ubrousku na umyvadle v koupelně.
Nakonec jsem si řekla, že je to její věc. Možná to myslela dobře, chtěla udělat radost své sestře a prostě nezvolila šťastný způsob. Ale pro mě to byla lekce v tom, že ne každý se dokáže zachovat přímočaře a otevřeně. Někdo prostě raději jedná potají, i když by nemusel. A já jsem se jen ujistila v tom, že některé situace člověk s tchyní prostě nikdy nevysvětlí.
