Článek
Mám syna Tomáše. Je mu 15 let a je autista. Pro většinu lidí je nakupování rutina, ale pro Toma? To je hotová noční můra. Ty zářivky, co blikají jako na diskotéce. Hlasitá hudba z reproduktorů. Davy lidí, co do vás vrážejí košíky. A k tomu všemu ještě hlášení o akčních nabídkách, co vám málem protrhne ušní bubínky. Pro Toma je to sensory overload, jak se tomu hezky říká anglicky. Prostě moc vjemů najednou.
Roky jsme to řešili tak, že jsem nakupovala sama. Tom zůstával doma a já běhala po obchodě jako šílená, abych to měla co nejrychleji za sebou. Ale upřímně? Štve mě to. Proč by můj syn nemohl jít normálně na nákup jako každý jiný teenager? Proč by se nemohl naučit vybírat si sám, co má rád?
A pak jsem to jednoho dne uviděla. Malý článeček v novinách o tom, že Tesco zavádí „klidnou hodinu“. Nejdřív jsem si myslela, že si ze mě někdo dělá srandu. Tesco a klid? To nejde dohromady. Ale bylo to pravda.
První Klidná hodinka proběhne v pondělí 10. března a bude se konat každé pondělí mezi 12:00 a 13:00. Ztlumí světla, vypnou hudbu a omezí hlášení. Dokonce chtějí snížit i pípání u pokladen. Zní to jako sen, co?
My už jsme to zkusili v testovacím provozu. Vzala jsem Toma a vyrazili jsme na nákup. Vešli jsme do obchodu a… ticho. Teda, ne úplné ticho, ale ten rozdíl byl ohromující. Žádná hudba, žádné „Akce na rajčata v oddělení zeleniny!“. Jen tlumené světlo a klid.
Tom se na mě podíval s výrazem, který říkal: „Mami, to je fakt Tesco? Nejsme někde jinde?“ Usmála jsem se na něj a řekla: „Jo, zlato. Je to Tesco. Jen trochu jiné.“
Procházeli jsme uličkami a Tom poprvé v životě nevypadal, že by chtěl utéct. Dokonce se zastavoval u regálů a prohlížel si zboží. Vybral si sám cereálie (ty s čokoládou, samozřejmě) a dokonce se odvážil i do oddělení s ovocem a zeleninou.
Když jsme došli k pokladně, Tom se na mě podíval a řekl něco, co mi vyrazilo dech: „Mami, můžeme příště zase?“
Musím přiznat, že jsem měla slzy na krajíčku. Tohle pro nás není jen nějaká marketingová akce Tesca. Je to šance pro mého syna být normální. Učit se samostatnosti. Dělat věci, které jsme považovali za nemožné.
Jasně, vím, že to není dokonalé řešení. Jedna hodina týdně nestačí. A co ostatní obchody? Ale víte co? Je to začátek. Je to ukázka toho, že když se chce, tak to jde.
A víte, co je na tom nejlepší? Není to jen pro autisty. Ta klidná hodina je skvělá pro každého, kdo má rád klid. Pro seniory, pro rodiče s malými dětmi, pro lidi, co prostě nesnáší ten chaos v obchodech.
Takže Tesco, díky. Díky, že jste udělali něco, co se možná zdá jako maličkost, ale pro nás je to obrovská věc. A všem ostatním obchodům? Tak co, přidáte se?
A vy ostatní? Až příště půjdete nakupovat a uvidíte někoho, kdo vypadá trochu jinak nebo se chová neobvykle, vzpomeňte si na tenhle příběh. Protože nikdy nevíte, jaký boj ten člověk svádí jen proto, aby mohl udělat něco tak obyčejného, jako je nákup.
Pro nás s Tomem už nakupování není noční můra. Je to… no, řekněme, že je to snesitelné. A někdy, když vidím, jak Tom hrdě nese košík a vybírá si, co chce, si říkám, že je to možná i trochu zábava.
Tak co, uvidíme se v Tescu během klidné hodiny?
