Článek
Když jsem vešla dovnitř, voněla tam čerstvá káva a všude kolem se leskly vitríny plné zákusků. Většinu z nich jsem ani neznala, jen jsem cítila, jak mě pomalu přemáhá chuť na něco sladkého. Stála jsem před pultem, přemýšlela, co si dát, a nakonec jsem si objednala karamelový větrník. Byla jsem ale unavená a nerozhodná, takže jsem po chvíli cítila, že mi ten výběr nedává úplně smysl. V hlavě se mi objevila chuť na něco svěžího a lehčího.
Majitel stál přímo přede mnou a čekal, až zaplatím. Místo toho jsem se zhluboka nadechla a poprosila ho, jestli bych si mohla objednávku ještě změnit. Neměl tehdy moc práce, za mnou nikdo nestál a na pultu už měl připravený jen ten větrník. Čekala jsem, že to vezme jako běžnou věc a prostě sáhne do vitríny pro citronový dortík, který mě lákal víc. Nic z toho se ale nestalo.
Podivná reakce, která mě úplně rozhodila
Majitel se na mě podíval způsobem, který mi připomněl, jako bych se dopustila něčeho nepatřičného. Zvedl obočí, povzdechl a pronesl větu, která mě zasáhla víc, než bych čekala. Řekl něco v tom smyslu, že takhle nerozhodní zákazníci mu jen zdržují provoz a kazí mu rytmus dne. Stála jsem tam a měla pocit, že se mi zhroutil svět. Kvůli jednomu zákusku jsem se cítila jako někdo, kdo nemá právo si to rozmyslet.
Chvíli jsem tam jen stála a uvnitř se snažila pobrat, co se vlastně stalo. Věděla jsem, že nejsem konfliktní člověk, a přesto ve mně narůstala směs studu a zlosti. Přišlo mi to nepatřičné a zbytečně tvrdé. Nebyla jsem přece host, který přišel dělat problémy. Jen jsem změnila názor. Přesto jsem se cítila, jako bych porušila nepsané pravidlo. Poděkovala jsem a řekla, že si to raději nechám být.
Odcházela jsem s pocitem, že jsem byla na obtíž
Když jsem vyšla ven, uvědomila jsem si, že mě ten tón zasáhl mnohem hlouběji. Stává se mi to často, že se dokážu dlouho trápit i drobností. Tentokrát mě to ale štvalo, protože jsem šla do cukrárny právě proto, abych si zlepšila náladu. Místo toho jsem se vracela domů s hlavou plnou pochybností a s otázkou, jestli jsem opravdu udělala něco špatně.
Cítila jsem, jak mi to kazí celé odpoledne. Místo radosti jsem si odnášela nepříjemný pocit. Přemýšlela jsem, jak je možné, že některým lidem dělá problém zachovat si trochu taktu a lidskosti. Stačilo by pár slov, která by situaci zklidnila, a já bych odešla spokojená. Místo toho jsem měla dojem, že jsem tam nebyla vítaná.
Dnes už vím, že to nebyla moje vina
K večeru jsem si sedla doma ke stolu a nechala celé to odpoledne projít hlavou. Uvědomila jsem si, že není normální obviňovat se za to, že jsem změnila objednávku. Žádný zákazník by se neměl cítit nepříjemně jen proto, že projevil svůj názor. Možná měl majitel špatný den, možná měl starosti, ale nic z toho mu nedává právo přenášet své frustrace na lidi, kteří k němu přicházejí utratit peníze.
Příště se podobnou situací nenechám rozhodit. Vybrat si jiný zákusek není přestupek. Je to běžná lidská volba. A jestli to někde berou jako problém, nebude to místo, kam chci chodit dál. Tehdy mi to odpoledne zkazila jedna věta, ale dnes už ji beru jen jako připomínku toho, že někdy nejde o mě, ale o to, kdo stojí na druhé straně pultu.
