Článek
Herečka Vanda Hybnerová žije v Praze, ale myšlenkami i srdcem je většinu času jinde. Kdykoli může, míří na svůj ranč u Jihlavy, kde má koně, ovce, slepice i traktůrek, se kterým zvládne jakoukoli práci. Na místě, které původně sloužilo jen k odpočinku, si postupně vytvořila druhý domov plný klidu, zvířat a opravdového života.
Láska ke koním ji provází už od mládí. Když byla mladší, pořídila si s tehdejším manželem Sašou Rašilovem chalupu na Vysočině. Chtěli mít prostor, kam by mohli s dcerami Antonií a Josefínou utéct z rušného města. Z původně víkendového útočiště se ale postupně stal domov, kam se Hybnerová vrací s pocitem, že právě sem patří.
Když jí bylo třicet, dostala od manžela koně. Z jednoho zvířete se časem stalo celé stádo a spolu s dcerami začala budovat místo, které má dnes charakter malé farmy. Kromě koní tu žijí slepice, ovce, kachny i psi. Každý kout nese stopy práce, ale i lásky, kterou do něj herečka vložila.
Práce kolem hospodářství nikdy nekončí. Hybnerová to ví, a proto si pořídila vlastní traktor, který s nadsázkou nazývá „holčičím“, i když zvládne všechno, co je třeba. Starost o zvířata i pozemky bere jako přirozenou součást života. Před odjezdem do Prahy stihne obstarat ovce, naložit balíky sena nebo posekat část rozsáhlých pastvin. Pomáhá jí pár lidí, kteří sdílejí její vztah ke koním a dokážou se o ranč postarat, když musí být ve městě.
Největší radost má z toho, že lásku ke koním zdědily i její dcery. Zejména Josefína má ke zvířatům silné pouto a Hybnerová ji s úsměvem nazývá „kentauřicí“. Právě společné chvíle na ranči považuje za ty nejcennější, protože jí připomínají, že domov nemusí být tam, kde člověk bydlí, ale tam, kde opravdu žije.
Zdroje: asz.cz, marianne.cz, blesk.cz, cnn.iprima.cz
