Hlavní obsah
Příběhy

Vlasta (69): Synovi jsem zdarma balila objednávky. Po první reklamaci chtěl, abych zaplatila škodu

Foto: Magnific.com

Vlasta půl roku pomáhala synovi s jeho internetovým obchodem. Za práci nikdy nechtěla zaplatit, protože věděla, že podnikání teprve rozjíždí. Když ale zákazník reklamoval poškozené zboží, syn po ní začal požadovat peníze.

Článek

Vlasta odešla před dvěma lety do důchodu a zpočátku si užívala, že má konečně čas na zahrádku, čtení a návštěvy přátel. Celý život pracovala jako administrativní pracovnice v dopravní společnosti, takže byla zvyklá na pravidelný režim a přesně stanovené povinnosti.

Její syn Viktor se mezitím rozhodl otevřít internetový obchod s keramickými výrobky od menších českých dílen. Prodával hrnky, misky, vázy a další bytové doplňky. Objednávky zpočátku vyřizoval sám, ale před Vánocemi začalo práce přibývat. Jednou se matce zmínil, že tráví několik hodin denně balením zásilek a nestíhá komunikovat s dodavateli. Vlasta mu nabídla, že mu občas přijde pomoci.

Ze začátku docházela do pronajatého skladu dvakrát týdně. Viktor jí ukázal, jak kontrolovat objednávky, tisknout přepravní štítky a balit jednotlivé výrobky. Práce ji docela bavila. Mohla si při ní povídat se synem a měla pocit, že dělá něco užitečného. Postupně začala chodit třikrát týdně a někdy zůstávala až do odpoledne.

Viktor jí několikrát nabídl peníze, ale odmítla. Věděla, že platí nájem skladu, reklamu a další provozní výdaje. Navíc doufala, že až se podnik rozroste, bude mít syn stabilní příjem a nebude se muset tolik stresovat. Za půl roku tak v jeho obchodě strávila desítky hodin, aniž by za ně dostala jedinou korunu.

První neshody se objevily v únoru, kdy Viktor začal přijímat větší objednávky od menších obchodů. Zásilky obsahovaly i několik desítek kusů keramiky a jejich balení bylo podstatně náročnější. Vlasta syna upozorňovala, že potřebují pevnější krabice a více výplňového materiálu.

Některé výrobky se totiž při manipulaci v balíku pohybovaly. Viktor však tvrdil, že dosavadní způsob balení stačí a že silnější obaly by zbytečně zvyšovaly náklady. Jednou jí dokonce řekl, aby nepoužívala tolik bublinkové fólie, protože její spotřeba je příliš vysoká. Vlasta se s ním nechtěla přít. Předpokládala, že jako majitel obchodu ví, co dělá.

Koncem března připravovali větší objednávku pro obchod s bytovými doplňky v Brně. Zákazník si objednal několik sad hrnků a keramických misek v celkové hodnotě přes dvanáct tisíc korun. Vlasta strávila balením téměř celé dopoledne. Některé kusy se jí nevešly do připravených krabic tak, aby mezi nimi zůstaly dostatečné mezery.

Požádala Viktora o další obalový materiál, ale ten jí řekl, že dodávka přijde až následující den. Objednávku přitom potřebovali odeslat ještě odpoledne. Nakonec společně rozhodli, že použijí menší množství výplně a jednotlivé výrobky oddělí kartonem. Vlasta měla pochybnosti, ale syn ji ujistil, že podobné zásilky už několikrát posílali bez problémů.

O čtyři dny později přišla reklamace. Zákazník oznámil, že několik hrnků dorazilo rozbitých a další výrobky měly poškozené okraje. Přiložil fotografie krabic i obsahu. Viktor byl rozčilený, protože musel řešit náhradu zboží, nové balení a dopravu.

Když Vlasta následující ráno přišla do skladu, našla ho sedět u počítače s otevřeným e-mailem. Syn jí oznámil, že škoda přesahuje pět tisíc korun. Potom dodal, že bude potřebovat, aby mu peníze nahradila. Vlasta si nejprve myslela, že špatně slyšela. „Proč bych to měla platit já? Vždyť jsme to balili podle toho, jak jsi řekl,“ odpověděla.

Viktor namítl, že poslední kontrolu balíků měla na starosti ona a měla ho upozornit, pokud si nebyla jistá. Vlasta mu připomněla, že právě to udělala. Syn však začal vysvětlovat, kolik ho stojí provoz a že si nemůže dovolit podobné ztráty. „Kdyby to pokazil zaměstnanec, taky bych po něm chtěl, aby za svou chybu nesl odpovědnost,“ prohlásil.

Tato věta Vlastu zasáhla nejvíce. Připomněla mu, že žádným zaměstnancem není a že mu chodí pomáhat dobrovolně. Viktor odpověděl, že právě proto od ní očekával větší pečlivost. Rozhovor skončil tím, že Vlasta položila na stůl klíče od skladu a odešla domů.

Následující týden za synem nepřišla. Viktor jí dvakrát telefonoval, ale ona mu pouze napsala, že potřebuje čas. Mezitím si spočítala, kolik hodin v jeho obchodě skutečně odpracovala. Výsledek ji překvapil. Jen od začátku ledna strávila balením objednávek přibližně sto hodin.

Nikdy jí nevadilo, že za práci nedostává zaplaceno. Teď si ale uvědomila, že syn její pomoc postupně začal považovat za běžnou pracovní povinnost. Když udělala něco navíc, bylo to samozřejmé. Když nastal problém, očekával od ní stejnou odpovědnost jako od placeného zaměstnance.

Viktor nakonec přijel osobně. Přiznal, že při reklamaci reagoval přehnaně, protože měl strach, že zákazník přestane objednávat. Zároveň ale trval na tom, že škoda vznikla při balení. Vlasta mu vysvětlila, že se nechce přít o to, kdo přesně vložil do krabice který hrnek.

Vadilo jí, že syn přehlíží vlastní rozhodnutí o nedostatečném materiálu a celou odpovědnost přenáší na ni. Viktor po chvíli uznal, že měl objednávku raději odeslat o den později. Řekl také, že po matce peníze požadovat nebude. Vlasta jeho omluvu přijala, ale oznámila mu, že pravidelně do skladu už chodit nechce.

Syn si během dalších týdnů najal brigádníka a změnil způsob balení křehkého zboží. Nově používal pevnější krabice a větší množství výplně. Náklady sice vzrostly, ale reklamací ubylo. Vlasta se do skladu vrátila až začátkem léta, když ji Viktor pozval, aby se podívala na nové uspořádání.

Ukázal jí pracovní stoly, připravený materiál a jednoduché pokyny pro balení jednotlivých výrobků. Nabídl jí, že kdyby někdy chtěla znovu pomáhat, zaplatí jí stejně jako brigádníkovi. Vlasta mu poděkovala, ale odpověděla, že zatím má jiné plány.

Na podzim se za synem zastavila pro keramickou misku, kterou chtěla koupit kamarádce k narozeninám. Viktor jí nabídl, že si může vybrat něco zdarma, ale Vlasta odmítla. Chtěla podpořit jeho podnikání jako běžná zákaznice. Syn jí proto zboží namarkoval a pečlivě zabalil do pevné krabice.

Když jí ji podával, zeptal se, jestli je s balením spokojená. Vlasta se podívala na několik vrstev ochranného materiálu a přikývla. Potom zaplatila, rozloučila se a odjela domů. Tentokrát už po ní nikdo nechtěl, aby před odchodem ještě připravila několik objednávek.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz