Článek
Je mi šestapadesát a s devětadvacetiletou dcerou Klárou jsme si vždycky byly blízké. Šití ale spojovalo hlavně ji a moji mámu. Já neuměla pořádně založit ani kalhoty. Když máma zemřela, Klára se mnou vyřizovala pohřeb i pozůstalost. Profesionální šicí stroj babička odkázala jí, úspory a zásoby dílny jsem zdědila já. Při vyklízení po vypořádání dědictví jsme našly šest rozešitých zakázek a sešit se zapsanými zálohami.
Klára měřila stroj kvůli odvozu do vlastní dílny. Šila divadelní kostýmy a těšila se, že silné látky nebude muset vozit ke kolegyni. Požádala jsem ji, jestli by nejdřív nedokončila babiččinu práci. „Zaplatím ti veškerý čas, který nad tím strávíš.“ Připomněla mi své závazky pro divadlo. Slyšela jsem ji, ale hlavně jsem doufala, že zákaznicím nebudu muset vracet tašky s rozstříhaným oblečením.
Souhlasila, ale měla podmínky
Každý kus prohlédla a trvala na nových zkouškách. Původní domluvy neznala, výslednou podobu proto potřebovala odsouhlasit se zákaznicemi. Její práci jsem měla platit já; ženy měly doplatit původní cenu po odečtení záloh. Každou další změnu musela Klára zvlášť přijmout podle svých možností. Podmínky jsem předala, ale přidávala jsem ujištění, že dcera určitě všechno zvládne. Jednu zákaznici jsem dokonce odradila od hledání jiné švadleny.
Paní Holubová během zkoušek požádala o zúžení živůtku a posunutí pasu. Klára obě změny výslovně přijala a já souhlasila s úhradou práce. Před zrcadlem se ujistila, že si se zákaznicí rozumějí. Paní Holubová přikyvovala a já měla radost, že dílna zase funguje jako za mámy.
Při převzetí však chtěla ještě užší sukni. Tvrdila, že jí máma slíbila jinou siluetu. Klára vysvětlila, že dokončila odsouhlasenou podobu a další přešití do výpomoci nepřijme. Jako novou zakázku je může posoudit podle svých možností. „Tak jí to snad nenecháš takhle,“ řekla jsem před zákaznicí. Nechtěla jsem čekat. Chtěla jsem, aby šaty hned vzala zpátky na stůl.
Látky jsem zamkla do skříně
Když paní Holubová odešla, Klára mi vytkla, že jsem ji před ní shodila. Namítla jsem, že mi jde o spokojenost zákaznice. Dcera požádala o podšívky k ostatním kusům, které jsem uložila do skříně. Odpověděla jsem, že je dostane, až přešije ty šaty. „Ty látky jsem zdědila já.“ Vlastnictví mi najednou připadalo jako dostatečný důvod rozhodovat i o její práci.
Klára zavřela krabičku se špendlíky. „Nemůžeš mi zadržet materiál a chtít, abych pokračovala.“ Sbalila si vlastní nůžky a metr. Nezastavila jsem ji. Cítila jsem se opuštěná, přestože jsem jí sama znemožnila dokončit i to, na čem jsme se dohodly.
Zavolala jsem zákaznicím a nabídla vrácení záloh a předání rozpracovaných věcí. Peníze jsem měla, jenže některé ženy potřebovaly především oblečení. Jedna mi připomněla, že jinou švadlenu nehledala právě kvůli mně. Přiznala jsem, že dokončení nemám zajištěné. Domluvily jsme se, že způsob předání potvrdím, až zjistím, zda Klára něco dokončí. Nejtěžší nebylo otevřít peněženku, ale vyslovit, že mámina dílna končí.
V jejím rozpisu nebylo volné místo
S požadavky zákaznic jsem přišla za Klárou. Sama nabídla dokončení dvou téměř hotových kusů v přesně vymezeném rozsahu za dohodnutou cenu. Další práci odmítla. Připomněla jsem babiččino dobré jméno a ona mi ukázala přesunuté zkoušky kostýmů i kabát, na který dosud nesáhla. „Tohle musím odevzdat taky. Nestačí, že mi zaplatíš.“
Nad jejím rozpisem mi došlo, co po ní žádám. Slibovala jsem její čas, jako by neměla vlastní zákazníky. Dokud seděla u mámina stroje, nemusela jsem přijmout prázdnou dílnu. „Čekala jsem, že v tom budeš pokračovat za babičku,“ přiznala jsem. Klára řekla, že mi chtěla pomoct, ale babiččinu dílnu převzít nechce.
Omluvila jsem se za zpochybnění před zákaznicí i za zadržování materiálu. Vydala jsem potřebné látky a zaplatila veškerou dosavadní práci včetně přijatých dodatečných úprav. Potvrdily jsme dokončení dvou kusů. U zbývajících tří rozpracovaných zakázek jsem vrátila zálohy a předala věci s materiálem. Paní Holubová převzala hotové šaty a uhradila původní doplatek po odečtení zálohy. Další přešití součástí vypořádání nebylo. Zůstala nespokojená a já ji vyslechla bez nových slibů.
Stroj už šil něco jiného
Klára dokončila dva přijaté kusy, dostala zaplaceno a odvezla si stroj. Nabídla jsem, že bych jí mohla vyřizovat objednávky. Odmítla. Mrzelo mě to, ale nepřesvědčovala jsem ji. Když jsem přišla do její dílny na návštěvu, zeptala jsem se, kam si můžu položit kabelku.
Na babiččině stroji měla rozšitý divadelní kabát. Zeptala jsem se na zvláštně posazené rukávy a Klára mi ukázala, kudy musí vést šev, aby herec mohl zvednout ruce. Zpočátku odpovídala stručně, pak přinesla ukázat návrh. Nechala jsem ji vysvětlovat vlastní práci.
Konec máminy dílny mě pořád bolí a s Klárou ještě nejsme tak uvolněné jako dřív. Chci se ale znovu naučit přicházet za vlastní dcerou, aniž od ní budu očekávat, že napraví moji ztrátu.
