Článek
S mámou jsme bydlely dvanáct let v domě, který jsme vlastnily každá z poloviny. Mně bylo osmačtyřicet, Jarmile třiasedmdesát. Já měla pokoje v patře, ona v přízemí, koupelnu a vchod jsme sdílely. Dlouho nám to vyhovovalo. Změna přišla s její artrózou, kvůli které se už nedokázala sama pořádně umýt ani obléknout.
Pomáhala jsem jí do rukávu a sledovala hodiny před směnou. Máma se omlouvala, já ji ujišťovala, že se nic neděje. Přitom jsem už omezila práci a chyběl mi spánek i peníze. Nechtěla jsem jí to vyčítat. Jen mi začínalo vadit, že spolu skoro nemluvíme o ničem jiném než o tom, co potřebuje udělat a kdy to stihnu.
Otevřít přece zvládnu
Pečovatelskou službu si našla sama. Pomoc s hygienou a oblékáním bude hradit ze svého, vysvětlila mi a ukázala nabídku. Ulevilo se mi, dokud nezmínila klíč. Představa, že do domu někdo vstoupí, zatímco spím nebo jdu v ručníku přes chodbu, mi byla nepříjemná. „Budu jim otevírat,“ nabídla jsem. „Návštěvy domluvíme, když budu doma.“
Máma se výslovně zeptala, jestli kvůli tomu nebudu vstávat po noční. Tvrdila jsem, že krátké probuzení zvládnu. Myslela jsem to vážně. Vybraly jsme vhodné návštěvy a zpočátku jsem opravdu pokaždé sešla otevřít. Jenže jsem usínala s telefonem u polštáře a při každém zvuku z ulice přemýšlela, jestli už nezvoní služba. Volný přístup do domu jsem odvrátila, odpočinek mi to ale nepřineslo.
Jedno zvonění jsem po noční přeslechla. Probudily mě až hlasy dole. Máma seděla v křesle, pracovnice jí pomáhala svléknout svetr. Dozvěděla jsem se, že mi máma zkoušela volat, a když jsem nereagovala, došla otevřít sama. Cesta ke dveřím ji tak vyčerpala, že se musela hned posadit. Nic se jí nestalo, ale mně bylo při pohledu na ni jasné, že moje nabídka nefunguje tak, jak jsem slibovala.
Chtěla jsem si nastavit hlasitější budík. Máma mě zarazila. „Já se před mytím bojím, jestli tě zase budu muset tahat z postele.“ Ohrádla jsem se, že přece nemohu přestat spát ve vlastním domě. „To po tobě nechci. Proto jsem si někoho objednala.“ Zmlkla jsem. Nevyčítala mi, že jsem usnula. Odmítala dál spoléhat na něco, co mě vyčerpávalo a jí nedávalo jistotu.
Klíč jsem předala, obavy zůstaly
Navrhla jsem, abychom se společně zeptaly na samostatný vstup. Než jsme klíč předaly, ověřily jsme si jeho uložení, evidenci i to, kdo ho může používat. Domluvily jsme upozornění při změně příchodu a pohyb mezi vchodem, máminým pokojem a koupelnou. Souhlasily jsme obě. Při první návštěvě bez zvonění jsem zůstala ležet. Ulevilo se mi, přesto jsem poslouchala cizí kroky pod schody a nemohla hned znovu usnout.
Jiný problém se ukázal, když jsem se před směnou sprchovala. Služba přišla v dohodnutém rozmezí a máma zaklepala, ať už koupelnu uvolním. Pracovnice měla omezený čas. Rychle jsem ze sebe opláchla mýdlo, vlasy si ani nenamočila a vyšla ven. Máma čekala u dveří s čistým prádlem na klíně. Nechtěla jsem se hádat před cizím člověkem, ale znovu jsem měla pocit, že moje potřeba může automaticky počkat.
Když pracovnice odešla, řekla jsem jí to. Máma namítla, že jsem o návštěvě věděla. „Dala jsem klíč od domu. Neznamená to, že budu mít vždycky hotovo, než přijdou.“ Připomněla jsem jí, že také potřebuji odcházet umytá do práce. Odpověděla, že ona zase nechce čekat na hygienu, když už pomoc konečně dorazí. Každá jsme mluvila o něčem docela obyčejném a oběma nám připadalo, že to musíme obhajovat.
Koupelnu potřebujeme obě
Nad mým rozpisem jsme si určily krátký úsek na sprchu před směnou a navazující prostor pro máminu hygienu. Se službou jsme ověřily, že při obsazené koupelně mohou začít pomocí s oblékáním a dalšími sjednanými úkony v jejím pokoji. Nepotřebovala jsem koupelnu celé dopoledne. Máma zase potřebovala vědět, že se na ni skutečně dostane. Samotný klíč za nás tohle nevyřešil.
Domluvu prověřila zpráva o dřívějším příchodu kvůli změně trasy. Máma mi ji přišla přečíst. Řekla jsem, že právě tehdy potřebuji sprchu. Chvíli se tvářila ustaraně a já už čekala, že mě požádá, abych ji vynechala. Místo toho sama zavolala službě a ověřila, že mohou začít v pokoji. Dřívější příchod potvrdila s touto podmínkou. Já slíbila, že koupelnu uvolním v domluvenou dobu.
Nemusela jsem zase ustoupit
Ze sprchy jsem slyšela pozdrav a kroky směrem k mámě. Nikdo neklepal. Dokončila jsem mytí, oblékla se a oznámila, že je volno. Pověsila jsem ručník a nechala dveře otevřené. Máma nemusela dojít ke vchodu ani čekat neoblečená na chodbě. Já nemusela odcházet napůl umytá. Zůstala jsem ještě dopít kávu, aniž bych přebírala přípravu její péče.
Příchod služby mě pořád někdy probudí. Už ale nemusím vstát, aby se máma mohla umýt. Ona zase nemůže počítat s tím, že kvůli objednané pomoci okamžitě opustím společnou koupelnu. Nepohodlí z našeho bydlení nezmizelo. Jen už se nesnažíme vyřešit ho tím, že jedna z nás pokaždé ustoupí.
Zdroje: autorský text
