Článek
Blanku jsem znala od dětství. S mámou si půjčovaly nářadí a chodily k sobě zadní brankou. Když jsem po mámě zdědila domek, bylo mi osmačtyřicet a Blance sedmdesát. Při vyklízení mi pomáhala rozlišit, které zavařovací sklenice ještě použít, a nosila mi oběd, když jsem pracovala mezi krabicemi. Těšila jsem se, že se budu stěhovat vedle někoho, s kým se nemusím teprve seznamovat.
Dům potřeboval opravy a já parkovací místo kvůli časným směnám. Stání v předzahrádce jsem měla předem ověřené, znala cenu a počítala s odstraněním části růží. Při vytyčení hranice kvůli výměně starého oplocení se ukázalo, že Blančin skleník trochu zasahuje ke mně a naše kůlna zase k ní. Směna dotčených částí nám oběma připadala rozumná. Nechaly jsme připravit geometrický plán a smlouvu, podle společného ocenění jsem zaplatila doplatek a změna se zapsala do katastru.
Slíbila jsem jí stejný plot
Ještě při přípravě směny jsme probraly oplocení. Blanka souhlasila s výměnou rezavého pletiva, ale chtěla zachovat nízký průhledný plot. „Hlavně mi sem nedávej vysokou stěnu. Mám hned vedle skleník,“ řekla. Odpověděla jsem, že samozřejmě, a nabídla se, že plot zaplatím, když jeho výměnu navrhuji já. Nebylo v tom žádné nedorozumění. Věděla jsem přesně, na čem jsme se dohodly.
Při přípravě stěhování jsem na zahradě trávila víc času. Blanka mě pozdravila a obvykle přidala otázku. Jak pokračuje koupelna, jestli už mám stěhováky, zda si nechám mámin starý stůl. Jednou jsem kvůli rozhovoru odložila telefonát se sestrou. Jindy jsem si odnesla kávu dovnitř, protože jsem po práci neměla sílu vysvětlovat, proč dnes nic nenatírám.
Blanka za mnou nechodila do domu ani mě nevolala zpátky, když jsem odcházela. Já jí ale pokaždé ochotně odpovídala a někdy se sama na něco zeptala, abych nepůsobila nezdvořile. Styděla jsem se říct ženě, která mi přinesla teplý oběd, že si chci sednout bez povídání. Začala jsem se zlobit, že mé mlčení nepozná, přestože jsem před ní skoro nikdy nemlčela.
Objednávku jsem před ní zatajila
Dodavatel mi při výběru ukázal také vysoké neprůhledné provedení. Na fotografii bylo za plotem posezení, na které od sousedů nebylo vidět. Představila jsem si, že vyjdu ven v županu a nemusím se s nikým zdravit ani nic vysvětlovat. Nízké pletivo jsem z nabídky vyřadila sama. Nikdo mě nepřesvědčoval, že by nestačilo nebo nešlo namontovat.
Na dohodu s Blankou jsem myslela i při potvrzování objednávky. Přesto jsem ji odeslala. Namluvila jsem si, že hotový plot nakonec přijme a zvykne si. Když se mě u branky zeptala, jestli už mám vybráno, řekla jsem jen, že je všechno zařízené. Ulevilo se mi, že se nevyptává. Dnes se mi právě tahle úleva přiznává nejhůř.
Montážníci měli osazené první dva plné dílce, když mě Blanka zavolala ke skleníku. Zeptala se, co to má být, a připomněla naši domluvu. „Ten plot platím já a taky tu budu bydlet,“ vyhrkla jsem. Znělo to tvrději, než jsem zamýšlela, ale nešlo jen o nešťastně zvolená slova. V tu chvíli jsem opravdu chtěla, aby moje peníze ukončily rozhovor.
„Tak proč ses mě ptala, když moje odpověď nic neznamenala?“ řekla Blanka. Začala jsem vysvětlovat, že potřebuji soukromí a nechci pokaždé mluvit. Odpověděla, že jsem jí to mohla říct před objednávkou. Nežádala vysvětlení mé povahy ani vděčnost za obědy. Chtěla vědět, proč montujeme něco jiného, než jsem slíbila.
Práci jsem nechala zastavit
Požádala jsem montážníky, aby nepokračovali. Vedoucí zakázky mi vysvětlil, že změna bude znamenat další náklady a nový termín. Souhlasila jsem. Blance jsem potom řekla, že jsem jiné provedení objednala vědomě a zamlčela ho, protože jsem nechtěla slyšet její nesouhlas. Bylo nepříjemné říct to bez dodatku o tom, jak moc mi vadily rozhovory přes plot.
Objednala jsem slíbené nízké pletivo a zaplatila marnou práci i výměnu materiálu. Blance jsem nabídla, že jí ukážu náhradní provedení. Odmítla se mnou znovu procházet katalog. Stačilo jí, abych dodržela původní dohodu. Když jsem se vrátila k našemu běžnému povídání, řekla, že jí příště můžu prostě oznámit, že telefonuji nebo chci být sama. Cítila jsem úlevu, ale mezi námi už bylo znát napětí.
Naše hovory mi začaly chybět
Posezení jsem nakonec oddělila zástěnou u domu, dál od společného plotu a skleníku. Nevidím odtud na celou zahradu, ale mám klid. Parkovací stání vzniklo podle původního plánu a směna pozemků zůstala uzavřená. Blanka mě zdraví a odpovídá mi, sama však dlouhé hovory nezačíná. Překvapilo mě, jak často při práci venku čekám, jestli něco neřekne.
Když jsem seděla s kávou a ona otevřela skleník, oslovila jsem ji. Zeptala jsem se, jestli má chuť chvíli povídat. Odpověděla, že potřebuje dokončit práci. Přikývla jsem a vrátila se ke kávě. Soukromí mi pořád vyhovuje a nevzdala bych se ho. Mrzí mě ale, že jsem ho prosazovala zatajením. Plot už odpovídá naší dohodě. Blanka má dál důvod váhat, jestli moje slovo platí.
Zdroje: autorský text
