Článek
Nic nenasvědčovalo tomu, že se jí během pár chvil rozklepou ruce a v hrudi se jí probudí emoce, o kterých si myslela, že už jsou dávno pryč. Když zvedla oči od kelímku s kávou, uviděla tvář, kterou si pamatovala až příliš dobře. Tvář člověka, který v jejím životě sehrál roli, o níž se dlouhá léta snažila nemluvit. Najednou stála tváří v tvář minulosti, která ji zasáhla silněji, než čekala.
Andy ten den neplánovala žádná velká rozhodnutí. Chtěla jen na chvíli vypnout, protože poslední týdny byly náročné a měla pocit, že se zastavila až teď, na parkovišti u malé pumpy. Její život plyne klidně, bez velkých výkyvů, a právě proto ji to, co následovalo, zasáhlo tak prudce. Káva v ruce se jí během několika vteřin změnila v nepodstatný detail, protože tam stál on. Muž, kterého považovala za uzavřenou kapitolu. Přesto se jí stáhl žaludek a na okamžik nebyla schopná udělat krok.
On si ji všiml o vteřinu později, ale ta jediná vteřina trvala Andy skoro celou věčnost. Bylo to poprvé za více než dvacet let, kdy se jejich pohledy znovu setkaly. Připadala si, jako by kolem ní všechno utichlo. Snažila se nadechnout, ale měla pocit, že vzduch z místnosti úplně zmizel. V hlavě se jí během okamžiku vystřídala celá mozaika starých vzpomínek, od těch hezkých až po ty, které ji pořád trochu pálí.
Když k ní udělal krok, napadlo ji jediné. Neutekla jsem tehdy dost daleko. Nechtěla být slabá a rozhodně nechtěla dát najevo, jak moc ji tenhle nečekaný okamžik zasáhl. Přesto cítila, jak jí kolena trochu povolila a musela se o něco opřít. Muž se usmál, jako kdyby se nic nestalo, jako kdyby ta dlouhá léta mezi nimi nic neznamenala. Jenže pro ni znamenala úplně všechno.
Začali spolu mluvit, nejdřív úplně zdvořile. Jak se máš, kde pracuješ, jak žiješ. Byla to obyčejná slova, ale Andy za každým z nich slyšela i to nevyřčené. Byli kdysi mladí a nerozvážní, jejich vztah skončil náhle a bolestně. On odešel bez vysvětlení a ona dodnes neví, jestli se s tím tehdy opravdu vyrovnala. Teď tam stála a snažila se tvářit, že je všechno dávno pryč, jenže její tělo ji prozrazovalo. Ruce se jí třásly a srdce bušilo jako o závod.
Muž se choval sebejistě, jako by měl vše pod kontrolou. Mluvil o tom, kde žije, že má dvě dospělé děti a že často projíždí kolem. Zmínil, že ji už párkrát viděl ve městě, ale nikdy si nebyl jistý, jestli ji má oslovit. Andy cítila, jak se v ní cosi napíná. Část ní chtěla odejít, uzavřít celý rozhovor a nasednout do auta. Ale druhá část chtěla zůstat, protože jí připomínal člověka, kterého kdysi milovala tak intenzivně, až ji to děsilo.
Když se konečně rozloučili, udělala pár kroků ke svému autu a teprve tam jí došlo, že se jí klepou ruce tak, že sotva trefí klíč do dveří. Seděla několik minut v tichu a snažila se uklidnit dech. Káva, kterou si před chvílí koupila, mezitím vystydla. Chtěla si připomenout, že je dospělá žena, která toho v životě zvládla hodně a která už není tou zraněnou dvacetiletou dívkou. Jenže tenhle krátký návrat minulosti jí zvládl během pár vteřin rozpohybovat všechno, co v sobě měla uspané.
Cestou domů jí hlavou běželo jediné. Jak je možné, že některé emoce nezmizí ani po dvaceti letech. A proč se znovu probudí přesně ve chvíli, kdy je člověk nejméně čeká. Když konečně zastavila u domu, musela chvíli sedět za volantem, než se odhodlala vystoupit. Věděla, že až vejde dovnitř, nebude po jejím rozechvění ani stopa. Přesto si uvědomila, jak moc ji to setkání zasáhlo a jak silně dokáže minulost promluvit, když se člověk cítí nejbezpečněji.
