Hlavní obsah

Ze života: Brala jsem si práci navíc, aby měl vnuk na internát. Syn přitom utrácel tisíce jinde

Foto: Magnific.com

Helena si v důchodu našla přivýdělek, aby mohla vnukovi platit ubytování během studia. Syn tvrdil, že na internát nemá peníze. Když ale jednou přijela na návštěvu, zjistila, že za jinou synovu zálibu rodina utrácí mnohem víc.

Článek

Helena si představovala, že po odchodu do důchodu konečně zpomalí. Celý život pracovala jako švadlena, posledních patnáct let v malé dílně. Po smrti manžela zůstala sama v dvoupokojovém bytě a ze svého důchodu ve výši necelých devatenácti tisíc korun dokázala celkem dobře vycházet. Měla něco našetřeno, ale větší výdaje si musela rozmýšlet. Nejvíce času trávila na zahrádce a s patnáctiletým vnukem Oliverem, který se chystal na střední školu v Českých Budějovicích. Právě kvůli němu se nakonec rozhodla, že si v důchodu znovu najde práci.

Oliver byl odmalička šikovný na techniku. Rozebíral staré přístroje, opravoval počítače a na základní škole vyhrával menší soutěže s vlastnoručně sestavenými modely. Když ho přijali na vysněnou průmyslovou školu, Helena měla radost. Problém nastal ve chvíli, kdy se začalo řešit ubytování. Každodenní dojíždění by bylo kvůli rozvrhu komplikované, a tak rodina počítala s internátem. Její syn Matěj však při jedné návštěvě poznamenal, že další pravidelné výdaje jejich rozpočet nezvládne. S manželkou Žanetou spláceli hypotéku, měli dvě auta a zároveň platili různé kroužky. Helena se tehdy nabídla, že vnukovi s ubytováním pomůže.

Zpočátku posílala na internát peníze ze svého důchodu. Ubytování stálo přibližně dva tisíce korun měsíčně a občas přispěla také na školní pomůcky. Po několika měsících ale zjistila, že jí po zaplacení běžných výdajů téměř nic nezůstává. Obrátila se proto na svou bývalou vedoucí, která jí nabídla možnost dvakrát týdně vypomáhat s úpravami oděvů. Helena začala znovu docházet do dílny, zkracovala kalhoty, opravovala zipy a upravovala společenské šaty. Práce jí přinášela několik tisíc korun měsíčně, které téměř celé používala na vnukovo studium. Matěj jí pravidelně děkoval a opakoval, že bez její pomoci by to měli mnohem těžší.

Jedno sobotní dopoledne přijela Helena k synovi, protože chtěla Oliverovi přivézt opravenou zimní bundu. Doma však našla pouze Žanetu, která jí vysvětlila, že oba odjeli na motokárovou dráhu. Helena věděla, že Matěj se o motokáry zajímá už několik let. Netušila však, že do tohoto koníčku zapojil také syna a pravidelně mu platí organizované tréninky. V předsíni si všimla nové závodní přilby a speciálního oblečení. Když se zeptala, kolik taková výbava stojí, Žaneta jí bez většího přemýšlení odpověděla, že samotná přilba vyšla na šest tisíc korun. K tomu bylo potřeba připočítat rukavice, kombinézu a další vybavení.

Helena se začala vyptávat podrobněji. Postupně zjistila, že Matěj za Oliverovy motokárové tréninky platí několik tisíc korun měsíčně. Kromě toho jezdí na víkendové akce, platí startovné a dopravu. Celkové náklady někdy přesahovaly pět tisíc korun za měsíc. Žaneta jí vysvětlila, že manžel motokáry miluje a chce, aby syn měl možnost věnovat se sportu na vyšší úrovni. Helena se na chvíli odmlčela. Sama chodila v důchodu dvakrát týdně do práce, protože věřila, že rodina nemá dost peněz ani na obyčejné ubytování během školního roku. Přitom se dozvídala, že syn pravidelně vydává mnohem vyšší částky na sportovní aktivitu.

Když se Matěj vrátil domů, matka se ho přímo zeptala, proč jí o těchto výdajích neřekl. Syn nejprve nechápal, co jí vadí. Vysvětloval, že motokáry jsou jeho dlouholetým koníčkem a že chce Oliverovi dopřát něco, co sám v mládí neměl. Helena mu připomněla, že jí před začátkem školního roku tvrdil, že na internát nemá. „Takže já si ve svém věku chodím přivydělávat, abys ty mohl platit závody?“ zeptala se. Matěj se ohradil, že po ní přece nikdy nechtěl, aby znovu nastoupila do práce. Peníze mu nabídla sama. Podle něj navíc nemělo smysl srovnávat vzdělání a sport, protože obojí považoval za důležité.

Helena uznala, že pomoc skutečně nabídla dobrovolně. Přesto ji mrzelo, že syn věděl o jejích směnách v krejčovství, ale nikdy se nezmínil o tom, kolik peněz měsíčně vynakládá na motokáry. Rozhovor skončil nepříjemně a několik dní spolu téměř nemluvili. O týden později za Helenou přijel samotný Oliver. Při společném obědě se ho zeptala, jestli ho závodění pořád baví. Vnuk chvíli přemýšlel a potom přiznal, že by raději trávil víkendy doma. Na nové škole má hodně učení a motokáry ho už tolik nezajímají. „Táta se na ty závody vždycky strašně těší. Nechci mu říkat, že tam už jezdit nechci,“ vysvětlil.

Helena pochopila, že nejde pouze o peníze. Matěj se prostřednictvím společného koníčku snažil udržet se synem blízký vztah, zatímco Oliver začínal mít vlastní zájmy. Babička mu však nechtěla radit, aby před otcem něco tajil. Požádala ho, aby si s ním promluvil sám. Zároveň Matějovi oznámila, že od následujícího pololetí už nebude ubytování financovat. Nechtěla se kvůli tomu zadlužovat ani přestat vídat vnuka, ale potřebovala si ponechat peníze na vlastní potřeby. Syn její rozhodnutí přijal bez další hádky, přestože zpočátku nebyl příliš vstřícný.

Během následujících týdnů se Oliver s otcem domluvili, že pravidelné závodění ukončí. Na motokáry budou jezdit jen příležitostně, když na to budou mít oba čas a chuť. Matěj začal hradit internát ze svého příjmu a část peněz, které dříve vydával za sportovní vybavení, odkládal na školní výdaje. Helena se rozhodla dokončit rozpracované zakázky v krejčovství a potom svůj pravidelný přivýdělek omezit. Nepřestala synovi pomáhat úplně, ale už nechtěla automaticky platit něco, na co si jeho rodina mohla zajistit prostředky sama.

Na konci školního roku pořádala Oliverova škola výstavu studentských projektů. Helena se přijela podívat společně s Matějem a Žanetou. Oliver jim předvedl jednoduché elektronické zařízení, které s několika spolužáky sestavil. Matěj se dlouho vyptával na jeho fungování a nakonec se nabídl, že mu doma pomůže upravit pracovní stůl, aby měl na podobné projekty více místa. Helena je poslouchala z vedlejší lavice. Když se pak bavili o letních prázdninách, Matěj navrhl, že by mohli společně navštívit technické muzeum. Oliver okamžitě souhlasil. O motokárových závodech tentokrát nepadlo ani slovo.

Zdroje: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz