Článek
Elektromobilita se v poslední době skloňuje stále častěji. Věděli jste však, že první pokusy o plně elektrický automobil u nás vznikaly už v 90. letech? Ano, čtete správně. Na konci roku 1991 začal vývoj elektrického zázraku Škoda Favorit zvaný Eltra/Elmo. Dvě různá označení mají jednoduché vysvětlení. Jelikož se uvažovalo o vývozu za hranice, slovo Eltra by bylo poněkud krkolomné, proto se užíval i název Elmo. A právě Elmo jsme si letos přivezli z Velké Británie.
Letem světem k vývoji a historii
Šlo o společný projekt mladoboleslavské a plzeňské Škodovky. To se z Favoritu vykuchal třináctistovkový spalovací motor a místo něj v ejpovickém závodě implementovali stejnosměrný elektromotor o výkonu 15,4 kW, to vše fungovalo dohromady se 4stupňovou manuální převodovkou. Pětku už jste nezařadili, výkonově to nemělo smysl, avizovaný dojezd byl 80 km. Škodu Eltra si objednala švýcarská pošta, k tak velkému obchodu však nakonec nedošlo. Historka zní, že jich bylo objednáno něco okolo jednoho tisíce, avšak počet vyrobených kusů se ustálil někde okolo 150.
Část jich byla prodána do zahraničí, část jich sloužila pro potřeby pošty v Česku a podle pamětníků i v několika fabrikách na popojíždění po areálu. Kolik se jich dochovalo nevím, nám se ale podařilo letos koupit exportní typ Škoda Elmo z Velké Británie.
Elmo jede domů
Na podzim roku 2021 se nám ozval David z Norfolku, že by pro nás měl k prodeji zajímavou škodovku. Po pár mailech a telefonátech jsme se dohodli, že ji koupíme a vystavíme u nás v muzeu Svět škodovek. Vše se tedy připravilo a auto se vydalo na svou cestu zpět do vlasti. Když jsme procházeli celní kontrolou, poprosil nás celník, abychom sundali víčko nádrže a mohl nahlédnout, zda tam třeba něco nepašujeme. Se šibalským úsměvem jsme mu mile rádi víčko odšroubovali…jeho pohled do prázdné díry v blatníku nás baví ještě dnes.
Elmo přijelo do muzea s polystyrenovými „baterkami“ a fantastickým návodem, jak celou elektriku zapojit (čti: fixou ručně načmárané schéma zapojení baterek na papíru velikosti A4)
Schéma zapojení baterií Škoda Elmo
A protože jsme „hračičky“, pustili jsme se hned do jeho zprovoznění.
První start a opravy
Atrapy baterek jsme vyměnili za plně nabité funkční autobaterie. První pokus o nastartování nám však nevyšel, takže znova a lépe. Zkusíme tedy vyměnit čidlo. Vyrábělo se ve firmě Elis v Plzni. Sháníme kontakt a voláme, zda by v archivu nenašli projektovou dokumentaci, abychom si čidlo vyrobili. Jaké nás čekalo milé překvapení, že i po těch letech měli čidla na skladě! Upravit, utáhnout a start. Po dvou týdnech úprav a s novým čidlem zkoušíme tedy s Elmem další start. Auto vrčí jako bájný cylindr z pohádky Tři veteráni, když se zpoza něj klubou cigarety s velbloudem. Na více než pár koleček po parkovišti jsme si zatím netroufli.
Pojeď na výlet
Když žijete s autíčkářem, nestíháte se nudit. Takže za mnou minulý týden Pavel přiběhl s tím, že je Elmo konečně připraveno na pořádný výlet. Dojezd s novými, plně nabitými baterkami měl podle výrobce zaručit jízdu okolo 80 km, reálně snad jezdilo maximálně okolo 50 km.
Naše baterky jsou zánovní, a tak počítáme, že bychom mohli zvládnout něco okolo 20 km, když připočteme zimu a všechno okolo. Abychom si výlet užili se vším všudy, vytahujeme jako doprovodný vůz pohřební Škodu Forman, což je vlastně taky velká rarita, jelikož takto upravených pohřebáků vzniklo ve firmě M.L.S. jen pár kusů.
Škoda Forman - pohřební vůz
Vyrážíme na zkušební jízdu. Elmo si spokojeně vrčí a má skvělý tah. První 3 kilometry ho fakt nešetříme, a dokonce jedeme téměř 60 km/h, nutno dodat, že tohle nebyla dobrá strategie pro zbytek jízdy.
Škoda Elmo - první zkušební jízda
Okolo 5. kilometru jde výkon rapidně dolů, otáčíme se raději na cestu zpět. U prvního kopečku s téměř nulovým stoupáním začínáme mít první vážnější pochybnosti, jestli vůbec dokážeme dojet bez pomoci pohřebáku a lana zpět. Ve druhém kopci a ten už je táhlejší a delší prosíme Elmo, aby to nevzdalo a dokázalo přejet alespoň křižovatku, ať nebrzdíme provoz…povedlo se! Teď následuje dlouhá rovinka, pak to pustíme z kopce, a u třetího a zároveň největšího stoupání budeme doufat v zázrak. Ale jo, silou vůle a tlačením i očima jsme překonali z našeho pohledu nejnáročnější část. Sice už jedeme pomaleji než šnek, ale jedeme. Před odbočkou k muzeu už nás čeká jen malinký hop přes potok a vlastně nejvtipnější část cesty.
Celou cestu sedím jako spolujezdec v pohřebáku a snažím se na kameru točit tenhle komediální výlet. Když se přibližujeme k mostu, vidím, že Elmo už umírá, a tak co bych pro úspěšný konec neudělala. Vyskakuju a běžím těch 30 metrů parodie na kopec tlačit. Elmo stále vrčí, ale baterky už téměř nic nedávají. Pavel hledá polohu pedálu tak, aby silou vůle doskákal k odbočce. Pavel na mě něco křičí, já křičím na něj, že neslyším, co křičí a kamarád Honza, toho času řidič pohřebáku, křičí taky.
Poslední metry do cíle se Škodou Elmo
S povzbuzujícími pokřiky všech zúčastněných je potok překonán a Elmo se sune pomalým tempem z kopečka k odbočce…
Jsme v cíli!
Plni adrenalinu, s baterkami vybitými snad do mínusových hodnot, ale s obrovským smíchem (a ještě větší úlevou) je Elmo zpět v garáži a spokojeně cucá šťávu pro dobití energie.
Náš výlet, dlouhý 9,5 km a 20 minut, mi připadal jako celodenní výlet k moři, ale s Elmem k moři bych fakt nejela…i když nikdy neříkej nikdy a přitom vzpomínám na dovolenou v Itálii s nefunkčním dynamem Lucas a pašováním nabíječky a dvou baterek na hotelové pokoje, o tom ale někdy jindy.
Příští rok už bude Elmo odpočívat v muzejní expozici vedle dalších škodovek přivezených z Velké Británie. A kdybyste se chtěli pobavit, vzniklé video z jízdy je dohledatelné na Facebooku nebo Instagramu muzea Svět škodovek.
