Článek
Vraždy jako takové jsou velmi často ve společnosti tabuizované. Nikdo nechce sáhodlouze debatovat o tom, kdo, kde a komu vzal život. Avšak ze zvědavosti si jde třeba tuto zprávu přečíst anebo si s oblibou pustí detektivní seriál, kde se lidé zabíjí jenom „jako“. Je velmi zvláštní toto chování pozorovat.
Lidé se toho tématu obávají, ale přitom je v něčem může fascinovat. I mě vždy zajímala psychologie vraždy a obecně vrahů, protože je to něco, co se vymyká.
Co na to odborníci?
Psychologové zkoumající tyto hrůzné činy mají za to, že vražda je často výsledkem intenzivních emocí, mezi něž lze zařadit například touhu po pomstě, závist, nenávist, chamtivost nebo žárlivost. Působení těchto pocitů v určitých situacích a vůči blízkým může skutečně dohnat člověka k vraždě. A dokonce některé studie dokazují, že i lidé bez kriminální minulosti mohou být schopni někoho zabít, když se nachází v extrémní situaci a neuvažují racionálně.
Neurovědec Douglas Fields pak tvrdí, že lidé mají biologickou predispozici k násilí v momentu, kdy se cítí ohrožení - popisuje tento fakt jako obranný mechanismus. Netvrdí však, že by všichni lidé byli automaticky odsouzení k vraždění, ale to, že za určitých podmínek může násilí (včetně zabití) představovat způsob, jak přežít - já tomu říkám zjednodušeně pud sebezáchovy.
Vražedné myšlenky?
Profesor psychologie David Buss dále ve své knize „Vrah odvedle: Proč je mysl navržena k zabíjení“ uvádí, že dle výzkumu mělo myšlenku na zabití někoho až 91 % Američanů a 84 % Američanek a někteří dokonce plánovali hypotetické vraždy. Po české studii jsem tedy nepátrala, ale bylo by zajímavé srovnání. Zda je naše mysl také tak temná či nikoliv.
Závěrem
Po přečtení různých psychologických publikací jsem zjistila, že vlastně pořád v tématu psychologie vraždy tápu. A oni vlastně tápou někdy i psychologové samotní, protože o mysli vrahů se stále vedou sáhodlouhé diskuze a probíhají různé výzkumy. Jsou tu stále velké otazníky a polemizuje se také o vlivu dětství a traumat, vlivu prostředí nebo různých duševních poruchách. Nejsem odborník, a tak bych nerada vynášela soudy.
Každopádně na mé oblíbené detektivky se určitě nepřestanu dívat a budu si přát, aby se k sobě lidé převážně chovali s úctou i láskou a ve zpravodajství se vyskytovaly především pozitivní zprávy.
Zdroje:
- vlastní úvaha a Psychologie vraždy | Psychologie dnes
- Buss, David M. (2006). The Murderer Next Door: Why the Mind is Designed to Kill. New York: Penguin. Tato kniha zkoumá myšlenky na vraždu a hypotetické plány vražd u běžné populace.
- Fields, Douglas. (2016). Why We Snap: Understanding the Rage Circuit in Your Brain. New York: Dutton. Tato kniha zkoumá biologické základy násilí a agresivity.
- Samuel, Lawrence R. (2021). Dead on Arrival in Manhattan: Stories of Unnatural Demise from the Past Century. Charleston, SC: The History Press. Kniha se zabývá případy nepřirozených úmrtí v New Yorku, New Jersey a na Long Islandu v letech 1920 až 1970.