Článek
Zatímco politici v televizi hřímají o morálce a nutnosti zastavit Putina, v přístavech a na překladištích se odehrává úplně jiný příběh. Statistiky zahraničního obchodu totiž ukazují absurdní anomálii: středoasijské republiky najednou „potřebují“ desetinásobně více českých strojních součástek, čipů a technologií než kdykoliv předtím.
Každému, kdo umí počítat do pěti, je jasné, co se děje. Zboží putuje do Biškeku nebo Astany jen na papíře. Ve skutečnosti kamiony po překročení hranic mění směr a končí v ruských továrnách.
Fakt: Export některých kategorií zboží (zejména komponenty využitelné ve zbrojení) do zemí sousedících s Ruskem vzrostl od roku 2022 o více než 800 %.
Proč s tím stát nic nedělá? Protože jde o peníze. Velké peníze. Firmy se kryjí tím, že „přece nemohou kontrolovat, co s jejich zbožím udělá koncový zákazník v Kyrgyzstánu“. Je to organizované pokrytectví, které prodlužuje konflikt, zatímco my se skládáme na sbírky pro Ukrajinu.
„Je to veřejné tajemství. Pokud by se tyto trasy zavřely, některé české strojírenské firmy by do měsíce zkrachovaly,“ říká anonymní zdroj z prostředí logistiky. Jsme tedy v situaci, kdy jednou rukou posíláme na frontu munici a druhou rukou dodáváme součástky pro rakety, které ji mají zničit.
Dokud nebudou zavedeny sekundární sankce na firmy obcházející zákazy, zůstane veškerá naše solidarita jen prázdným gestem na sociálních sítích.
Chci slyšet váš názor: Má stát trestat firmy za to, kam jejich zboží doputuje přes prostředníky? Nebo je byznys prostě byznys?
