Článek
Ticho před výbuchem: Írán v lednu 2026 očima reportéra a realita, o které se mlčí
Leden v Teheránu bývá mrazivý, ale letos je vzduch v íránské metropoli těžší než kdy dříve. Nejen kvůli smogu, který město dusí, ale především kvůli všudypřítomnému politickému napětí. Pokud si dnes otevřete oficiální íránské deníky, dočtete se o „neochvějné stabilitě“ a „technologických úspěších islámské republiky“. Realita, kterou zažívají lidé v zapadlých uličkách bazaru nebo v kavárnách na severu města, je však diametrálně odlišná.
Pro českého čtenáře může být Írán jen vzdálenou zemí, o které slýchá v souvislosti s drony útočícími na Ukrajinu. Jenže v roce 2026 se karta obrací. To, co se děje v Teheránu, přímo ovlivňuje stabilitu celého světa, naši bezpečnost a v konečném důsledku i to, kolik zaplatíme za plyn a naftu.
Noviny jako lživé zrcadlo
V lednu 2026 je íránská mediální scéna pod nejpřísnější kontrolou za poslední dekádu. Poté, co režim přečkal několik vln protestů, se státní aparát zaměřil na totální ovládnutí narativu. Noviny jako Kayhan oslavují vojenskou spolupráci s Ruskem a Čínou jako „zrod nového světového řádu“.
Co se ale v těchto novinách nedočtete?
• Inflace v řádu stovek procent: Střední třída v Íránu prakticky zanikla. Maso se stalo luxusním zbožím a lidé mění své úspory za kryptoměny nebo zlato v marné snaze zachránit, co zbývá.
• Tichá revoluce v šatnících: Přestože mravnostní policie opět přitvrdila, v Teheránu narazíte na tisíce žen, které šátek nenosí. Je to jejich tichý, každodenní boj. V novinách o nich najdete zmínku jen jako o „agentech Západu“.
Jaderný šachmat: Jsme vteřinu před dvanáctou?
Největším tématem ledna 2026 je však íránský jaderný program. Podle zpráv mezinárodních agentur, které íránská média označují za „fake news“, Teherán poprvé disponuje dostatečným množstvím vysoce obohaceného uranu pro výrobu několika hlavic.
Proč by to mělo zajímat Čecha? Protože svět se ocitá v situaci, kterou jsme nezažili od kubánské krize. Případný konflikt mezi Izraelem a Íránem by okamžitě zablokoval Hormuzský průliv. To znamená okamžitý skok cen ropy na historická maxima a novou vlnu uprchlické krize, která by se nepochybně přelila do Evropy. Írán v roce 2026 není jen regionálním hráčem, je to globální hrozba, která má v šachu energetickou bezpečnost nás všech.
Generace Z pod dohledem umělé inteligence
Zajímavým a děsivým prvkem letošního ledna je nasazení pokročilých sledovacích systémů. Íránský režim za pomoci čínských technologií vybudoval síť kamer s rozpoznáváním obličejů, která má identifikovat účastníky protestů dříve, než stačí vyjít do ulic.
Mladí Íránci, kteří tvoří většinu populace, jsou však technologicky extrémně zdatní. I přes masivní cenzuru internetu používají sofistikované sítě VPN a decentralizované aplikace ke komunikaci se světem. Vzniká tak paradoxní situace: digitální válka mezi režimem a vlastními lidmi, která se odehrává v kyberprostoru, zatímco v oficiálním tisku se píše o „jednotě národa“.
Máme se bát?
Írán v lednu 2026 připomíná papiňák, ze kterého někdo odmontoval pojistný ventil. Režim se sice tváří silněji než kdy dříve, ale jeho legitimita u mladé generace je na nule. Pro nás v Česku je důležité sledovat nejen titulky o „geopolitických posunech“, ale vnímat lidský rozměr této krize.
To, zda Írán vybuchne do občanské války, nebo zda se mu podaří jaderné vydírání světa, rozhodne o tom, jak bude vypadat bezpečnostní architektura Evropy v příštím desetiletí. Írán už není daleko. Jeho drony létají nad našimi sousedy a jeho politika ovlivňuje naše peněženky. Ignorovat Teherán je v roce 2026 luxus, který si už nemůžeme dovolit.
Co si o tom myslíte? Měla by Evropa vůči Íránu přitvrdit, nebo je diplomacie jedinou cestou, jak zabránit globálnímu konfliktu? Podělte se o svůj názor v diskuzi pod článkem.
