Článek
Přeju si, aby se Donald a Vladimir rozplakali.
Přeju si, aby lidem v Česku záleželo také na dětech v Gaze, nejen na psech v útulcích.
Přeju si, aby se už nerozrůstala Alej hrdinů na charkovském hřbitově.
Přeju si méně tam, kde je zbytečně mnoho, a více tam, kde je zoufale málo.
Přeju si algoritmus nemilosrdně diskriminující idiocii.
Přeju si, abychom měli více odvahy. Hlavně sami před sebou.
Přeju si, abychom méně lhali. Hlavně sami sobě.
Přeju si, aby při každém výskytu alibismu zahoukala siréna.
Přeju si, aby staří mysleli na budoucnost, i když už se jich samotných netýká.
Přeju si, aby mladí mysleli na budoucnost, protože bez nich žádná nebude.
Přeju si méně minulosti v přítomném a budoucím.
Přeju si, abychom viděli sami sebe i v ostatních.
Přeju si, abychom si méně stěžovali a více jednali.
Přeju si, aby frustráti a megalomani dosáhli pocitu trvalého uspokojení.
Přeju si, abychom byli schopni odepřít si tuny zbytečností.
Přeju si méně fascinace hromaděním všeho možného.
Přeju si, abychom uměli a chtěli hledat optimum.
Přeju si, aby odpovědnost šla ruku v ruce se solidaritou.
Přeju si méně fotek jídla, pláží a dětí na sociálních sítích.
Přeju si méně pozornosti bezduchým a více pozornosti duchaplným.
Přeju dospělým více dospělosti a dětem více dětství.
Přeju si, aby lidé neseděli, pokud nemusí.
Přeju si více čtení a méně podcastů.
Přeju si zdravý růst místo krysích závodů nebo rezignace.
Přeju si, aby naděje porazila K.O. blbou náladu.
