Bod zlomu: Občanský odpor může zachránit nezávislost ČT a ČRo a posílit demokracii v Česku

Situace je kritická. Vláda populistů a extremistů naplňuje jeden z nejvarovnějších „programových“ bodů, jímž je snaha změnit status veřejnoprávních médií a učinit z nich instituce přímo závislé na politické moci. Přesně k tomu má sloužit změna financování, tedy zrušení koncesionářských poplatků a podřízení financování státnímu rozpočtu. Tento krok umožní extremistům a populistům vyvolat nepřímý, případně přímý tlak na management ČT a ČRo a tím pádem donutit obě média, aby se nevěnovala kontroverzím a hrozbám, které současná vláda - v mnoha ohledech - pro demokracii v Česku představuje.

Není pochybnost o tom, jaké důvody vedou extremisty a populisty ke snaze paralyzovat veřejnoprávní média. Jde o vyvrcholení více než osmi let intenzivního dezinformačního tlaku, které mám možnost jako odborník v oblasti informačních a psychologických manipulací sledovat v přímém přenosu na dezinformační a populistické scéně. Zrušení nezávislého financování není reakcí na konkrétní kauzy nebo hospodaření ČT či ČRo. Je to systémový útok na klíčovou instituci demokratického státu.

Důvěra v instituce se neničí ze dne na den, ale procesem s jasným záměrem a na sebe navazujícími fázemi:

Dezinformační weby a řetězové e-maily roky šíří narativy o „zmanipulovaném zpravodajství“, „cenzuře“ či „skryté agendě“.

Téma postupně přejímají političtí aktéři. Tlak se přesouvá z anonymních webů přímo k řečnickému pultíku ve Sněmovně — od osobních útoků na redaktory až po zpochybňování ČT jako celku.

Jakmile narativ o „neobjektivní televizi“ zlidoví, přijde finální krok: změna zákonů, odříznutí od nezávislého financování a podřízenost státnímu rozpočtu.

Stejný vzorec dlouhodobě sledujeme i u armády, soudnictví či tajných služeb. Cílem dezinformačních operací i na ně navazujících politiků je vytvořit trvalý vzorec nedůvěry. Společnost, která nevěří vlastním institucím, ztrácí schopnost se bránit.

Hrozba skokového omezování rozpočtu bude mít okamžitý účinek: autocenzuru. Zpravodajství, publicistika i tvorba se budou vyhýbat tématům a a událostem, která by vyvolala účelové útoky populistů a extremistů. To, jakým způsobem budou útočit, je zřejm ě z dosavadního jednání, z dožadování se automatické účasti na veřejnoprávním vysílání a z relativizace skutečnosti ve prospěch manipuací a lží, na nichž stojí jejich politický marketing.

Z dlouhodobého hlediska to povede k odchodu všech novinářů a tvůrců, kteří se nebudou chtít podřídit tomuto tlaku na deformaci vysílání a na rezignaci samotného smyslu veřejnoprávních médií, tedy ochranu a posilování demokratické společenské diskuse. Z veřejnoprávních médií zbyde pouze institucionální slupka, v horším případě je populisté a extremisté donutí k podpoře jejich vlastních politických zájmů.

Změnou finacování dojde - s pravděpodobností hraničící s jistotou - k rychlému útlumu či úplnému ukončení všech programových součástí, které nezapadají do komerčních schémat, tedy zejména odklonu od témat a od tvorby zabývající se životem menšin, lidskými právy, klimatickou změnou, vlivem technologií na společenskou diskusi nebo dalšími tématy kolidujícími s populistickou a extremistickou politikou. Škrty plánované už na nejbližší období, v němž budou extremisté a populisté přímo rozhodovat o rozpočtech veřejnoprávních médií, budou mít za následek omezení či úplné zrušení programových schémat a stanic (ČT Art, Rádio Wave) orientovaných na menšinové, ale kulturně vysoce důležité oblasti a žánry.

Dojde-li na změnu financování podle současného návrhu, pak destrukce veřejnoprávních médií bude rychlá, proběhne v několika málo letech. Nejvarovnějí skutečností je to, že návrat k současnému stavu bude s vysokou pravděpodobností vyloučen. Pouze velká politická odvaha by mohla vést ke znovuzavedení koncesionářských poplatků a k obnovení nezávislosti ČT a ČRo. A ani tehdy není zaručeno, že bude možné znovu média kultivovat do stavu, kdy obnoví svou demokracii posilující činnost. Jejich nestabilita bude odrazovat ty, kdo by se na jejich kultivaci chtěli podílet.

Náhrada role veřejnoprávních médií těmi soukromými nemůže být nikdy jistá ani stabilní. V Česku existuje stále poměrně silná struktura seriózních informačních zdrojů, nicméně jejich existence je závislá na vlastnických strukturách a z tohoto titulu je nepředvídatelná. Ani Seznam (provozovatel mediálních projektu Novinky a Seznam Zprávy) nemůže garantovat stabilitu v okamžiku, kdy by současný majitel společnost prodal. Ani při sebelepší vůli majitele na to nelze spoléhat. Příklad jednoho z nejvlivnějších a vysoce kredibilních médií v USA, Washington Post, mluví za vše. Poté, co deník koupil miliardář Jeff Bezos a poté, kdy se majitel přiklonil k podpoře Donalda Trumpa, se podařilo Washington Post efektivně zničit z hlediska jeho mediální produkce v záměrné snaze „vyvážit“ jeho obsah směrem k větší náklonnosti k současné administrativě a její vysoce toxické a manipulativní rétorice.

Za takové situace, za situace informačního přetlaku a výskytu nespočetných zdrojů s manipulativním obsahem, představují etablovaná veřejnoprávní média pevný pilíř pro společenskou diskusi. To neznamená, že by neměl být kritizovatelná a že by neměla podstupovat kultivační proces. Například efektivita hospodaření je nepochybně trvalým tématem, stejně tak pokrývání některých témat, kdy například ČT dlouhodobě potlačuje objektivní informace o dění v Gaze a na Západním břehu ve prospěch dogmatické podpory státu Izrael, což je z hlediska společenské diskuse v přímém rozporu s veřejnou službou obsaženou v zákoně a vnitřních pravidlech instituce. Nicméně zničit samotné základy nezávislosti, tak, jak se to chystá udělat extremistické - populistická vláda Babiš, Okamury a Macinky, jakoukoliv kultivaci z definice vylučuje.

Za dané situace je občanská společnost tou silou, která může pomoci zvrátit hrozbu, kterou se populisté a extremisté chystají naplnit. Nejen veřejnými protesty, nejen stávkami, ale i přímým tlakem na to, kdo za nastalou situaci ponesou politickou odpovědnost. A tuto odpovědnost nese každý jednotlivý poslanec a každá jednotlivá poslankyně stran zastoupených ve vládě. Oni všichni totiž mohou, ale nemusí se podílet na zjevně antidemokratickém kurzum, kterým v současnosti Česká republika jde. Poslanecký slib je nezavazuje loajalitě ke stranám, za které byli zvoleni, ale k demokratické ústavě. Jsem zcela jednoznačně přesvědčen, že drtivá většina z nich velmi dobře chápe, na čem se podílejí. Občanský odpor má být proto adresován nejen vládě, ale všem poslancům, kteří se podílejí na legislativním procesu. Oni budou rozhodovat o schválení zákona a případně také o tom, zda sněmovna přehlasuje očekávaný odpor senátu a veto prezidenta.

Otázka pro ně je jednoduchá: Chcete nést osobní odpovědnost za destrukci demokracie v Česku? Chcete vlastní děti a vlastním vnoučata připravit o budoucnost? Chcete se za sebe zbytek života hluboce stydět a být právem opovrhování?

Po zkušenosti s včerejší demonstrací Milionu chvilek pro demokracii na Staroměstském náměstí, které jsem se účastnil jako jeden z hostů organizátorů, jsem přesvědčen, že občanský odpor bude v tomto případě úspěšný. Desítky tisíc lidí, mezi nimi řada společenských autorit, zareagovaly na výzvu vydanou pouhé dva dny před demonstrací. Bylo impozantní vidět z pódia zcela zaplněné Staroměstské náměstí a sledovat na sociálních sítích, kterak lidé stojí ve všech přilehlých ulicích, aby podpořili narychlo svolaný protest. Ten nebyl jen vyjádřením odporu ke snaze extremistů a populistů zničit nezávislost veřejnoprávních médií, ale hlubokého znechucení nad vládou samotnou. Momentum, které vzniklo, je silné, mobilizující a sjednocující.

Jak moc je toto sonetům silné, to prokáže demonstrace odporu na Letné v neděli 15. 11. 2026. Jsem přesvědčen, že tento protest bude největším politickým shromážděním od listopadu 1989. Pokud se tak stane, a já jsem o tom přesvědčen, můžeme současné dění považovat za bod zlomu. Pro českou demokracii je to skvělá zpráva.