Článek
Odolnost většiny v provinční české diskusi na téma Izrael a Gaza (a Západní břeh) dosáhla zjevně kritické hranice v posledních týdnech, kdy izraelská armáda obnovila útoky na místa v pásmu Gazy, kdy znovu zazněly ze strany izraelské vlády výzvy k úplnému zničení Gazy a kdy se dokonce i do českého mediálního prostoru dostávají informace o příšerných podmínkách na území, do nějž Izrael odmítá pouštět dostatečné dodávky humanitární pomoci.
Prezident Petr Pavel, který doposud držel jednotnou linii s českou diplomacií, tedy v zásadě linii bezpodmínečné podpory Izraele, se jako první odhodlal prolomit čím dál neudržitelnější stav, kdy dokonce i bizarní, bigotně zaslepený a omezený americký prezident Trump po cestě na Blízký východ začal hovořit o hladovění v Gaze a kdy příčetní světoví politici, jako třeba britský ministr zahraničí Lammy, otevřeně mluví o vládním extremismu Izraele a kdy nejvyšší představitelé spojenců v NATO (Velké Británie, Francie, Kanady) jednoznačně odsuzují nehorázné chování Izraele vůči palestinskému obyvatelstvu.
Nutno dodat, že Petr Pavel zůstává zatím jediný, kdo se takto otevřeně vyjádřil, a to po mnoha měsících, během kterých se množily útoky Izraele na civilní obyvatelstvo v Gaze, útoky izraelských osadníků na palestinské obyvatele Západního břehu a po opakovaných výzvách ultrapravicových reprezentantů izraelské vlády k destrukci Gazy. Dosud jsme se snažili většinově předstírat, že se vše odehrává v hranicích morálního nároku Izraele na obranu proti terorismu a na odvetu za útoky Hamásu ze 7. 10. 2023. Zatímco jinde v demokratickém světě už se tento morální apelativ vyčerpal, mnoho Čechů, s intelektuální tuhostí sobě vlastní, čekala až na pokyn nejvyššího názorového velitele, aby si konečně mohli ulevit od čím dál většího tlaku na šedou kůru mozkovou.
Nicméně cesta z morální pasti není jednoduchá, zvlášť po těch měsících neustálého opakování, že neexistuje jiná správná pozice než stát bezpodmínečně na straně Izraele, i kdyby docházelo k zabíjení dětí, záchranářů a novinářů. Dokonce i ta úlevná změny kurzu českého prezidenta se snaží nezpůsobit morální „šok“ všem těm postiženým, kteří se teď budou muset vyrovnávat se svou pochuchanou sebedůvěrou a poněkud pošramocenou tváří, což je samozřejmě „bolestivé“. Petr Pavel přišel s figurou, která má být úlevná, když se snaží oddělit stín od těla a předpokládá, že je nutné podporu Izraele oddělit od „některých konkrétních kroků“ Netanyahua. Bude to velmi náročné reálně provést, protože izraelský premiér Netanyahu a jeho populistická vláda jsou po celou dobu reprezentanty Izraele a pokud někdo způsobil nezvratné škody na oprávněnosti hájit izraelské zájmy, jsou to právě tito lidé. Míru předchozí ochoty schvalovat jakékoliv činy a kroky Izraele nelze prostě jednoduše odůvodnit tím, že je to bylo vyjádření podpory Izraeli, nikoliv jeho vládě. Jak vidíte, když celou figuru postavíte takto, vypadá skutečně absurdně.
Když tak sleduju, jakým způsobem se lidé v mém okolí snaží najít cestu z morální pasti, do které se dostali pouze a jen svou vlastní neochotou připustit si fakt, že i přes právo na obranu musí izraelská vláda udržet své jednání v hranicích lidskosti, aby legitimitu nároku na obranu pro svou zemi udržela, nejsem zase tolik překvapen. Je zajímavé, jaké akrobacie je třeba, aby si lidé dokázali zachovat tvář. Někteří na to jdou jednoduše, třeba napíší „je mi líto všech mrtvých v Gaze“ a k tomu přidají obvyklou tirádu o tom, že jedinými viníky celé situace jsou Palestinci sami. Což rozhodně není pravda. Pak jsou tu ale i takoví, kteří opatrně sáhnou na své vlastní svědomí, nicméně aby si nepřipadali příliš hloupě, externalizují vlastní selhání úsudku a sdělí světu, že jsem prostě „všichni nechali strhnout emocemi“. Což rozhodně není pravda. No a pak jsou tu „diplomaté“ typu ministra zahraničí Lipavského, jenž se raději úplně (zbaběle) vyhne jakékoliv reakci na slova prezidenta i na vyjádření svých protějšků ze zemí s vyšším světovým významem a spokojí se s tím, že podporuje humanitární pomoc Gaze, nicméně na srdíčku mu leží, že ji přece rozkrádá Hamás. To je skutečně.. hrdinský manévr. Možná bychom mohli pana ministra opět vybavit vestičkou, helmičkou a poslat ho dohlížet, aby se tak nedělo.
Nevím, zda z toho plyne nějaké poučení. Snad jen to, že lidská zaslepenost sice může mít své hranice, nicméně dokud - přesně dle principu Zimbardova zákona sociální psychologie o síle prvního - neprotrhne neviditelnou clonu a neudělá to z pozice dostatečné autority, jako prezident Pavel, mnoho lidí rádo dál setrvá v překvapivě pohodlné pozici nevidoucích a neslyšících. A taky že prozření ze zaslepenosti je pouze první krok. Ten druhý znamená překonat vlastní ješitnost a v tomto ohledu už nikdo pomocnou ruku nepodá.
Poznámka na závěr: Jsem podporovatel Izraele a jeho práva na existenci. Nemyslím si ale, že při naplňování tohoto práva může Izrael učinit cokoliv a očekávat bezpodmínečnou podporu. Od počátku celé eskalace konfliktu, způsobené teroristickým útokem Hamásu, se obávám, že Izrael svou legitimitu na obranu vlastní existence nenávratně poškodí.
