Článek
Na světě je programové prohlášení zamýšlené vlády Ano, SPD a Motoristů. Jak trefně poznamenává jedna z postav této politické směsice, oddaný přítel Číny Jan Zahradil, zahraniční politika budoucí vlády (pokud vznikne), má být prostá „Havla“ i „hodnot“. Zahradil, jenž je nepokrytě nadšen, že by mohl prostřednictvím nové vlády navázat na své vztahy s totalitní Čínou a tzv. „diverzifikovat“ vztahy Česka vůči vnějšímu světu obecně (rozumějte bez ohledu na jakákoliv bezpečnostní rizika nebo rizika pro budoucnost demokracie) zároveň nezáměrně poukazuje na celkový dopad nového způsobu vládnutí: Havla a hodnoty, jinými slovy řečeno demokracii a její podporu, vytěsníme nejen ze zahraniční politiky, ale pokud možno z veřejného prostoru vůbec.
Bezhodnotová ne-bezpečnost
Podívejme se na pasáže z programového prohlášení, která vcelku jasně ukazuje cestu, kterou se chce zamýšlená vláda vydat. Tohle se například týká údajného posilování bezpečnosti vůči vnějšímu ohrožení, ať už území Česka nebo jeho digitálního prostoru:
„Součástí této priority je i ochrana hranic, kybernetická bezpečnost a zvýšení odolnosti státu vůči hybridním hrozbám.
Zákon nesmí vágními formulacemi umožnit selektivní trestání. Proto zrušíme trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc.
Transparentní financování neziskových organizací. Zřídíme veřejný registr všech dotací pro neziskové organizace z veřejných rozpočtů, který bude zahrnovat nejen stát, ale i obce, kraje a svazky obcí. Neziskové organizace pobírající veřejné peníze budou mít povinnost transparentně zveřejňovat své konkrétní výdaje. U organizací, které vyvíjejí politickou činnost a jsou financované ze zahraničí, zavedeme povinnost tuto skutečnost transparentně označovat. Zamezíme tomu, aby se veřejné peníze využívaly pro politický aktivismus. Neziskové organizace mohou prosazovat své politické názory, ale nikoli z peněz daňových poplatníků.”
Programové prohlášení jedním dechem komplikuje ochranu proti vnějšímu nebezpečí zrušením zákona o neoprávněné činnosti pro cizí moc a zároveň vytváří nepojmenovaného nepřítele démonizováním neziskových organizací (nejasno jakých, nikde v prohlášení není uveden jediný příklad). Pro novou vládu jsou tedy neziskovky potenciální nepřítel, nicméně reální nepřátelé, jako je Rusko, se mohou těšit na dekriminalizaci případných kolaborantů. Neuvěřitelné, ale nepochybně „nehavlovské“ a vskutku „nehodnotové“.
Cituji dále, a to k tématu vnitřní bezpečnosti:
„Ministerstvo vnitra nebude nástrojem omezování svobody projevu ani „velkým bratrem“. Zamezíme zneužívání státní represe proti občanům za jejich názory. Nikdo nesmí mít strach projevit svůj postoj.“
Ministerstvo vnitra doposud nebylo „nástrojem pro omezování svobody projevu“, je tedy nesmyslné deklarovat podobný cíl. V zásadě programové prohlášení říká, že v této věci vláda neudělá nic. Dokonce ani tehdy, jak implikuje prohlášení, pokud se „práva na názor“ budou domáhat příznivci nacismu, terorismu, lidé vyvolávající nenávist vůči menšinám, nebo třeba i vůči české majoritě. Zajímavé a nepochybně bezhodnotové, jelikož přece „nikdo nesmí mít strach projevit svůj postoj“. Jde zjevně o legitimizaci jakýchkoliv postojů, tedy i těch, které zákon demokratické země z dobrých důvodů považuje za trestné. Jde tedy o slib, který jde proti současné zákonné úpravě svobody projevu. A není poslední svého druhu.
Demokracie do šlo nesmí, neboť jde o ideologii
„Neziskovky“ a „politické neziskovky“ jsou zjevně pro programové prohlášení vlády stěžejním tématem, a to nejen v oblasti bezpečnosti, ale i vzdělávání. Formující se populistická vláda je přesvědčena, že:
„Vzdělávání (…) musí zůstat prosté ideologických vlivů i působení politických neziskových organizací. Úkolem školy je vzdělávat, rozvíjet znalosti a kritické myšlení, nikoli šířit politické či aktivistické postoje.“
Opět není jasné, jaké „politické neziskovky“ ve školách působí (a neměly by) a jaké „ideologie“ se ve školách šíří v rozporu se současnou podobou právního rámce demokratické země a kurikulárních dokumentů (zákonem stanovený obsah vzdělávání). Můžeme pouze konstatovat, že obojí, jak zákon, tak kurikulum přímo ukládají školám rozvíjet „pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost“ (školský zákon, paragraf 2) a „vychovávat demokratického občana“ (kapitola 6.2 Rámcového vzdělávacího programu pro základní školy).
Demokracie, vážení čtenáři, je ideologie. Programové prohlášení tedy lze interpretovat tak, že nová vláda chce jít proti zákonu a že demokracie do škol nesmí. To už je nepochybně vážné, protože taková represe v rámci vzdělávání ohrožuje samotnou udržitelnost demokracie: i demokracii je totiž nutné se učit a školy v tomto ohledu mají nezastupitelnou roli. Výše odkazované kurikulárních dokumenty přímo požadují, aby školy byly „laboratořemi demokracie“.
Influencer ví, kam běží zajíc
V současné snaze o normalizaci bezhodnotové a ideologie prosté politiky je zajímavé všimnout si toho, jak se společenská diskuse prostřednictvím některých influencerů, tedy vlivných postav veřejného dění, posouvá právě tímto směrem. Úspěšný moderátor videorozhovorů Čestmír Strakatý před pár dny zveřejnil na svém účtu na sociální síti X názor, že by měl Daniel Vávra, herní vývojář, letos dostat státní vyznamenání.
Ptáte se, jak to souvisí s předchozím textem? Velmi. Daniel Vávra totiž kromě vývoje digitálních her aspiruje na to být hlasitým zastáncem konkrétních politických postojů. Ve svých příspěvcích na sociálních sítích směšuje své libertariánsko - konzervativní hodnoty s konspiracemi, dezinformačními narativy (libovolně dostupné na profilu pana Vávry na síti Facebook) a v posledku s esoterickými vyznáními a představami (kartářka mu sdělila, že bude mluvit k masám).
Vávra mimo jiné zpochybňuje vědecká zjištění o vlivu člověk na klima, demagogicky osočuje expertní obec, která se věnuje manipulacím společenské diskuse prostřednictvím sociálních sítí a dalších technologických nástrojů. V nedávné době uspořádal u sebe, na profilu sociální sítě Facebook, „diskusi“ na téma investigativní novinářky versus Filip Turek, jejímž záměrným cílem bylo novinářky urážet a dehonestovat. Zároveň jde o člověka, který se okázale snaží dávat najevo svůj odpor k veřejné podpoře občanských aktivit, tedy těch již zmíněných „neziskovek“.
Na říjnové konferenci Společnosti pro obranu svobody projevu, jejímž je Vávra představitelem, se sešli zástupci všech politických stran, které nyní jednají o vládní koalici (Ano, SPD, Motoristé). A všichni si ve svých - hluboce ideologických - názorech notovali: došlápnout si na „neziskovky“ a inspirovat se v Rusku, jak občanské aktivity potlačovat, ačkoliv samy tyto populistické strany spolupracují s netransparentními spolky (tedy politickými neziskovkami par excelence). Vedle toho padlo na téže konferenci, že by se i vysloveně ruské propagandistické zdroje měly zpřístupnit české veřejnosti pod záminkou „svobody slova“.
Strakatý se nesnažil svou podporu Vávrovi ve věci státního vyznamenání nijak vysvětlit, ale předpokládejme, že si myslí, že Vávra jako herní vývojář světově úspěšných her přispívá Česku k jeho renomé (jiný důvod se nenabízí). V tom případě se ale moderátor videorozhovorů shoduje s reprezentantem Motoristů Zahradilem v tom, že hodnot netřeba, stačí aplikovaný pragmatismus. Aneb nevadí, že herní vývojář je demagog a hochštapler, který decimuje společenskou diskusi, když se podílel na úspěšné komerční hře.
A zde se viditelně sbíhají dvě zdánlivě nesouvisející linky současné snahy o normalizaci. Jejich společným cílem je ukázat bezhodnotový, demokracii oslabující populismus a demagogii nejen jako legitimní součást demokratické diskuse, ale jako dominantní směr v politickém směřování Česka. A takové směřování nutně vede mimo hranice demokracie a s tím mimo hranice budoucí prosperity a svobody.
