Článek
Odmítnutí akreditace novinářky Zdislav Pokorné na tiskovou konferenci na Ministerstvu zahraničí proběhlo způsobem, který dokazuje zvrácenost vztahu současné vlády k demokracii. To není vtip. To je tentýž princip, jakým se Trump snaží seriózní média diskreditovat jako „fake news“ a nahradit je vlastní továrnou na zkreslování skutečnosti, aby před svými voliči obhájil legitimitu lží (např. vyhrál jsem volby v roce 2020), na kterých vystavěl celou svou politickou kariéru a učinil z nich v jejich očích pravdivou skutečnost. I ten Trump je pouze učeň, skutečným mistrem je ruská propaganda destruující tímto způsobem orientaci demokratických společností a odklánějíce tu demokratický mělce ukotvenou část k populismu, v jehož pozadí se s železnou pravidelností objevují autoritářské tendence.
Občanská společnost by si měla uvědomit, že tohle není pouhý kapric, pomsta přihlouplé podržtašky Václava Klause. Petr Maminka je dle mnohačetných důkazů jeho veřejného vystupování perverzní osobnost (např. zde nebo zde) ochotná sloužit svému kartelu za jakoukoliv cenu. Je to pěšák globální antiteze k demokracii, která stojí na vulgární deformaci „konzervativismu“, který jakožto antitezi k liberalismu staví do popředí svého „boje“ za návrat k světu, jenž byl normální (MAGA). Aby něčeho takového dosáhli, musí nutně z toxické antiteze vytvořit svébytný světonázor, jehož legitimita nebude zpochybňována. Proto Macinka napodobuje své učitele a snaží se - komicky - vykreslit demokratická média jako „alternativní“ a „konspirační“.
Je to z jeho pozice na první pohled poněkud zoufalá snaha, neboť vyvolá mnohonásobně větší protest, posměch a znechucení. Nicméně Macinka sleduje mnohem dosažitelnější cíle, než je nějaká celková dominance (ačkoliv těžko úplně odhadovat, co se v jeho těžce pošramoceném vědomí a podvědomí odehrává). V současné situaci se snaží odklonit tu minoritní, pomatenou část společnosti pokud možno trvale na kolej antiteze, to znamená definitivního odmítnutí demokracie v současné podobě a nahrazení zjevně falzifikovanou verzí „konzervativismu“. Jeho příležitostí, kterou tak důsledně ždímá, je zjevně stárnoucí a slábnoucí Andrej Babiš. Pozadí Macinky si ověřilo, že Babiš neklade odpor, pokud to přímo nezasahuje jeho vlastní zájmy, a tak posunují hranice možného stále dál, aniž by narazili. Tím Babiš napomáhá normalizaci této faktické destrukce demokratických principů i pohledu na skutečnost a ochotně přispívá k přijetí podobných postojů jako demokraticky legitimních.
Antiteze se tak stává v průběhu času přeci jen dominující: je možné popírat vědecké poznání a řídit zároveň politiku na vědeckém poznání založenou, je možné podvádět ve vztazích s partnery a zároveň řídit politiku na těchto vztazích založenou, je možné deformovat veřejný zájem na základě vylhaných sentimentů pramenících z minulosti a zároveň řídit politiku dopadající na budoucnost.
Pokud tuto antitezi nechceme nechat nastolit jako doktrínu, jako se to podařilo Orbánovi, a nechat tak Babiše a Macinky zničit demokracii a prosperitu, nutně musíme v občanském protestu přidat. Dříve než nám politická lůza nadlouho zavře dveře do budoucnosti.
