Článek
Nevím, jak jsou na tom kolegyně a kolegové paní ministryně v ODS, ale z chování paní ministryně jednomu padá hlava do dlaní. Jako jednoznačnému podporovateli Izraele v jeho právu na obranu a preventivní zásah paralyzující možnost dalšího brutálního útoku militantů z Hamásu se mi špatně uvolňují kousací svaly, když sleduju počínání této členky vlády.
Paní Černochová neváhá zabalit se do izraelské vlajky a jít se skupinkou stejně oddaných fanoušků na Václavské náměstí, aby dala najevo svou neochvějnou podporu. Budiž, já myslím, že členka nebo člen vlády mají zachovat určitý odstup v tom, jak prezentují své postoje, protože v jejich pozici prostě nelze oddělit chování konkrétní osoby a chování vládního reprezentanta. Vláda dává podporu Izraele najevo zcela jednoznačně a ta část společnosti, která s touto zahraniční politikou souhlasí, je připravena ji podpořit pouličními demonstracemi. Je to přirozený dialog, v němž se ovšem paní ministryně rozhodla hrát všechny hlavní role.
Lidsky člověk pochopí tu potřebu pozornosti, které zřejmě paní ministryně pociťuje subjektivní nedostatek. Nicméně tím také gravituje celé složité téma současné války mezi Izraelem a Hamásem. Paní ministryně si z tématu udělá diskurzivní rukojmí, s vehemencí sobě vlastní se ho chopí a nakládá s ním podle rytmu jejích turbulentních myšlenkových pochodů.
Pan ministryně se v tomto dokáže vyhecovat až na hranu příčetnosti. Dokážu pochopit, že se jí nelíbí formulace jordánské rezoluce, která vyzývá k humanitárnímu příměří. Ostatně Česko rezoluci nepodpořilo a české diplomatické zastoupení u OSN poměrně spolehlivě vysvětlilo, proč Česko návrh odmítlo. Do toho však vpadává paní ministryně, zmítaná jakousi vnitřní klimatickou událostí, a nejenže svévolně vstupuje do kompetencí ministra zahraničí, předsedy vlády, potažmo prezidenta, ale zároveň tím zesměšňuje Česko na globální scéně.
Mnoho lidí je s fungováním OSN nespokojeno. Dochází k tomu vždy, když probíhá nějaký otevřený konflikt a na půdě OSN se sejdou všechny zúčastněné strany a jejich globální proxy partneři. Stalo se tak v případě Ukrajiny, děje se i nyní v případě války mezi Izraelem a Hamásem. Je pochopitelné, že najít soulad v takovém případě je těžké, někdy zcela nemožné. OSN je v tomto směru stejně nedokonalý organismus, jak nedokonalý je svět, v němž žijeme. Jen naivní člověk si může myslet, že tomu může být jinak.
Přesto má OSN svůj obrovský význam. Ve staletích postupné globalizace jde o civilizačně unikátní projekt, který i přes nepřátelská stanoviska k jednotlivých událostem vytváří bezpečné pole k jednání. Je to jeden z nejviditelnějších nástrojů lidského pokroku, který stojí na základech postavených z mnoha předchozích civilizačních katastrof, první a druhé světové války, a čerpá svou legitimitu z historického poučení. Samozřejmě bychom si mohli přát, aby v OSN docházelo častěji ke konsenzu, ale pokud bychom chtěli dosáhnout takového stavu, musíme nutně vyloučit všechny, kdo to nám, euroatlantickým, kazí. Ale to by už potom nebyla OSN, to by bylo rozšířené NATO. Smysl OSN ale spočívá právě v tom, že umožňuje dialog i mezi těmi, kdo stojí v nepřátelských pozicích. Snaha tento stav změnit povede k tomu, že globální společnost toto bezpečné pole k vyjednávání ztratí, což by nás přiblížilo o dlouhý krok k dalšímu světovému konfliktu. Nehledě na vše ostatní, co OSN - byť nedokonale - reprezentuje, tedy zejména autoritu v oblasti širokého spektra lidských práv a řešení klimatické změny. Paní Černochová zjevně tento fakt nechápe a ve své posedlosti, zcela nesmyslné a nevyžádané, nadále vesele pokračuje.
Nepochybně má smysl na půdě OSN suverénně obhajovat politiku a diplomatické postoje Česka, což se zjevně děje. Volnočasové nadšení ministryně obrany jde ale zcela proti zájmům Česka. Návrh na vystoupení z OSN je naprostý nonsens, jenž sice informovanější část společnosti dokáže zhodnotit a odložit do nádoby na netříděný informační odpad, ale mezi mnoha lidmi tento nesmysl zarezonuje, protože nepochytí „ozónové díry“ v argumentaci paní ministryně. Vedle toho utrpí vnitřní česká diskuse nad situací v Izraeli a Gaze, protože paní ministryně si toto téma nevyžádaným způsobem přivlastnila a nyní tím vzniká jednoduchý terč pro všechny pomatence a oportunisty, kteří začnou s chutí poukazovat na to, že se obhájci Izraele vyšinuli.
Obávám se, že tohle tak brzy nepřejde. Nepříznivé povětrnostní podmínky v hlavě paní ministryně nejsou žádná letní přeháňka, zjevně dochází ke zhoršování. Ale je otázka, jestli je ve vládě někdo, kdo by paní ministryni důrazně upozornil, že to není pouze její osobní problém. V zemi s více rozvinutou politickou kulturou už by to dávno přišlo.
