Článek
Dával jsem rozhovor Rádiu Prostor, což je součást rozrůstající se skupiny sdružující informační zdroje typu Echo nebo Parlamentní listy. Rozhovor měl být o dezinformacích. Paní redaktorka vycházela při vedení rozhovoru z výroční zprávy vojenského zpravodajství, v němž je také velmi vágní vyjádření k problematice dezinformací. Paní redaktorku zaujalo tvrzení, že „slova dezinformace je zneužíváno pro označení názorově nesouhlasných oponentů“ (parafrázováno, význam stejný). Ano, odvětil jsem, nejvíce se tím vyznačoval Donald Trump a hodně často to dělají také čeští populisti, kteří zhusta označují za dezinformace vše, co se jim nelíbí. Dále se paní redaktorka ptala na to, zda bychom měli být takhle paternalističtí a nedovolovat lidem přijetí svobodných postojů. Určitě by nikdo neměl zasahovat do svobodných postojů, odvětil jsem, ale když někdo bude chtít věřit, že Země je plochá, neměl by v žádném případě vznášet nárok, aby se to učilo ve školách, tedy žádat, aby se jeho pitomost promítla do veřejného zájmu. Všechny otázky byly položeny tímto předpojatým způsobem. Proč? Protože mezi Čechy se najdou mistři v malosti boje za blbost.
Někteří dobří Čechové jsou mistry v bagatelizaci nebezpečí, které vyplývají z šíření dezinformací. Tuhle mi poskytl jeden člověk krásný případ anatomie takového „svobodného šíření a přijímání postojů“. Jeden známý z jeho rodného města se rozhodl varovat své spoluobčany před násilím Ukrajinců v Česku. Na sociální síti sdělil, že Ukrajinec se údajně pokusil o znásilnění a že on už vyjde ven jedině ozbrojen. Ta událost byla zcela vymyšlená. Policie po upozornění nepříliš tohoto zdatného dezinformátora obvinila z šíření poplašné zprávy.
Co se ale nestalo. Nebohého blbce se ujali nejen někteří spoluobčané, ale i populisté. Začali svorně tvrdit, že jde o oběť policejní zvůle. Tuto manipulaci začali mezi sebou šířit, začali se v tom vzájemně utvrzovat, začali útočit na všechny, kdo - jak se domnívali - tuto „zvůli“ způsobili. Chudák malá se přece jen snažil varovat dobré, slušné lidi. Vymyšlenou poplašnou zprávou s nenávistným obsahem zaměřeným vůči etnické menšině. Jistě pouze náhodou se chudák malá na svém sociálním profilu prezentuje náklonností ke xenofobům a populistům, kteří podobné praktiky, zcela svobodně a navzdory skutečné povaze a pojetí svobody slova v demokratické společnost, vyznávají.
A přesně tohle je ten problém, se kterým se musí soudobá společnost vypořádávat. Nejde vůbec o nesvobodu v utváření postojů a názorů. Jde o nebezpečnou lehkost, jakou je možné formovat postoje a názory ostatních, a to manipulacemi, které nasedají na předsudečnost, stereotypy a domněnky, na jejichž konci může být potřeba difamace jiných, omezování jejich práv, vystavování jiných nebezpečí nenávisti a násilí, tedy protiprávnímu jednání.
Ačkoliv je to zřejmé, přesto je tu novodobý „disent“, který ve svatém boji za svobodu slova bojuje za blbce, jejichž nutkavou potřebou je svobodu slova zneužívat v neprospěch ostatních, tedy v rozporu s její definicí jako demokratického práva omezeného tím, kde by takové jednání způsobovalo nepřiměřenou újmu ostatním. Ale co za blbce, tento disent bojuje za ty, kdo svobody slova chtějí zneužívat zcela programově, parazitovat na ní a na demokratickém systému, jenž je v tomto ohledu z podstaty věci tolerantní. I za situace, kdy podobní paraziti uchopili moc v Maďarsku a na Slovensku a s vážnou tváří tvrdí, že bojují za suverenitu proti devadesátiletému Georgi Sorosovi a jím financovaným neziskovkám a médiím. Přesně tohle je ta situace, kdy svoboda slova posloužila k destrukci demokracie.
Je důležité, aby se v tomto česká společnost nenechala přesvědčit v tom smyslu, že bojovat za blbost či parazitování na svobodě slova a za jejich zrovnoprávnění s racionalitou a skutečnou obhajobou veřejného zájmu je bojem za „svobodu slova“. Ne, bojem za svobodu slova v kontextu dneška je zejména hledání cest k jejímu zachování a zároveň ochraně právě proti blbosti a parazitování. Ať už ze strany aktérů vnějších, nebo těch vnitřních.
Proto je dobré, že dochází k takovým aktům, jako je soudní rozhodnutí nad protagonistou takového jednání, jenž zneužívá důvěřivosti lidí ovlivněných dezinformacemi a nechává se jimi financovat, ačkoliv jde prachsprostého hochštaplera. Jde o důležitý signál těm lidem, kteří postrádají etické hranice a s nimiž diskuse nemá žádný smysl, protože jsou si svého jednání a jeho důsledků velmi dobře vědomi. I tohle je cesta, jak nedospět do situace Slovenska, kdy se podobné figurky stávají členy vlády.
