Článek
Těch posledních dvacet let bylo prezidentství zneužíváno lidmi, kteří si jej privatizovali pro své ideologické postoje, zájmy spřátelených skupin, nebo dokonce pro zájmy Česku nepřátelské. Stačí si uvědomit, jak blízko stáli Václav Klaus a Miloš Zeman oligarchickým skupinám a jak ochotně nadbíhali zájmům Ruské federace nebo Číny. Je tristní a pro Česko zahanbující poslouchat bývalého prezidenta Klause, kterak obviňuje Západ z vyvolání války na Ukrajině, a vědět, že jeho bývalý mluvčí Hájek šíří konspirační bludy toho nejstupidnějšího charakteru, jež ale v zásadě říkají totéž. A je trapné, když posledním aktem odcházejícího prezidenta je zneužití institutu milosti pro spřátelenou firmu. Nu, aspoň víme, kdo Zemanovi zaplatí institut…
Tahle éra skončila a věřme, že nadobro. Věřme v to, protože budoucnost této společnosti - jakákoliv budoucnost - stojí na naději. Naděje otevírá perspektivu a vytváří motivaci k jejímu naplnění. V Petru Pavlovi, který bude dnes uveden do prezidentského úřadu, taková potence je. A ta viditelná budoucnost nemusí trvat pět, jako spíše deset let. Jak totiž víme, voliči mají tendenci přivyknout, a to dokonce i v případě, kdy nad tím zůstává rozum stát, jak se ukázalo při volbě v roce 2018. A Petr Pavel je člověk v nejlepší kondici, jak ostatně ukázal ještě před samotnou inaugurací. V kondici fyzické, kognitivní i hodnotové.
Na druhou stranu, bylo by dobré sundat ty patetické brýle, které nasadila mnoha lidem předvolební kampaň. Nedomnívám se, že by se Petr Pavel jakkoliv zásadně odchýlil od svých zásad a principů, s nimiž uspěl v konkurenci ostatních kandidátů. Ale prezident není Ježíšek, neplní přání, touhy a sny. Není samovládcem, který vyžene zlo za hranice a zajistí nekonečný mír a lásku, a jakkoliv by byl osvícený, pravomoci ho v jeho činnosti omezují, dávaje mnohem větší exekutivní „páku“ vládě. A to se nepochybně projeví v okamžicích, kdy dojde na neshodu. A takové okamžiky určitě přijdou, protože ani tato vláda ani žádná další, která vzejde z voleb během aktuálního prezidentského mandátu, nebude v naprostém konsensu s prezidentem.
Nejde o čísla, ale o lidi
A tak je to v pořádku. Vláda, i ta současná, je vždy slepenec různých zájmů a také větších či menších omezení. V případě některých ministrů se v tomto směru dá mluvit o převažující charakteristice. A to ještě současná konstelace spíše nahrává tomu, že k neshodám bude docházet méně často. Vláda i prezident se shodnou v základech na zahraničním směřování Česka, tedy na kurzu proevropském a proatlantickém, shodnou se nepochybně i na snaze ctít a chránit ústavní pořádek této země a velmi pravděpodobně i na politikách podporujících stírání strukturálních rozdílů mezi různými regiony a potřebě prosazovat sociální smír. V tomto směru ostatně očekávám, že prezident bude ten, kdo bude vládě potřebu realizace takových politik připomínat, protože vláda na to ve svém celku ráda zapomíná a některé věci zůstávají jen na papíře.
Umím si představit, že se prezident bude vyjadřovat k potřebě mezigeneračního porozumění v době, kdy se jedná o penzijní reformě a kdy toto téma často iracionálně jitří společenskou náladu. Bez toho, aby zasahoval do jednání vlády, ale aby jí připomenul, že i když mluvíme o udržitelnosti průběžného penzijního systému v měnící se ekonomické a demografické situaci, nejde jen o makroekonomická čísla. Jde stále primárně o společnost a o životy konkrétních lidí. V tomto směru by mohl prezident sloužit společnosti jako korektiv, který vede politiku od technokracie zpět ke správě věcí veřejných. A nejen prezident, i první dáma může konečně, po dvaceti letech, zaujmou důstojnou pozici a pomáhat ve směřování pozornosti tam, kde to je skutečně třeba.
Viděl jsem nedávno meme, na němž vedle sebe sedí zvolený prezident, premiér a předseda senátu a společně si libují nad tím, jak to nyní mohou „naplno rozjet“. Jde o pokračování babišovské snahy zdiskreditovat prezidenta Pavla jako loutku současné vlády pod taktovkou ODS. Nic takového se neděje a jsem osobně přesvědčen, že se ani dít nebude. Je nicméně i naší občanskou odpovědností vytvářet dostatečnou zvučnou odrazovou plochu pro to, co se odehrává mezi prezidentem a vládou. Buďme v tom aktivní a snažme se tu perspektivu naplnit a posunout zase českou demokracii o stupeň výš. Naděje, která v tom celém tkví, je zcela v našich rukou.
