Článek
Nevnímám, že by s tímto heslem chtěl někdo militarizovat prezidentský úřad, nebo se dokonce chystal zavést vojenskou juntu. Rozhodně ne v neprezidentském systému České republiky v roce 2023.
Chápu, sugestivní symbolika lva, která vévodí vizuálu Pavlovy kampaně, mnoha lidem svobodnější nátury možná evokuje příliš mnoho síly a příliš mnoho autoritářství. Nu, lev je prostě součást českého státního znaku, stejně jako je součástí jiných státních znaků. Je to vlákno k historii, je to symbol, který mnoho Čechů miluje, když ho vidí na vítězných dresech hokejistů.
Řád dráždí, klid pochopitelně tolik ne. Proto ho ponechejme stranou. Řád u mnohých vyvolává dojem jakési přísnosti, kázně nebo disciplíny. Zřejmě právě proto, že doprovází bývalého vojáka. Jenže bývalý voják kandiduje na prezidenta z civilní pozice. Kandiduje z civilní pozice do úřadu, který má málo exekutivních pravomocí a ponejvíce slouží jako reminiscence na tatíčkovství, jež bylo nutné zachovat poté, kdy císař již nebyl a bylo potřeba tu identitární ztrátu něčím nahradit.
Prezidentský úřad v Česku je více méně obřadní povahy. Prezident je persona, která posvěcuje, jak to předpokládá ústava, poukazuje, vyzdvihuje, zhodnocuje. Je to člověk, který stojí na pomyslném společenském piedestalu a završuje svým posláním to, co se odehrává v jím reprezentovaném systému, v politice, ekonomice, kultuře, společnosti jako takové. Je vázán pravidly a předpokládá se, že bude dokonce aktivní tam, kde by došlo k porušení pravidel, nebo dokonce k jejich distorzi, tedy vykloubení, jako v případě milostí, jež může udělovat. Je nejvyšším představitelem ústavy, od které se odvíjí dělení moci a základní politického uspořádání.
Prostě, nedá se tomu vyhnout, prezident - a není to žádná česká výjimka z pravidla, je to pravidlo samo - reprezentuje v pravém slova smyslu řád. Řád, díky kterému nabýváme nejen základních, ale všech dalších práv a svobod, řád, který definuje odpovědnost a povinnost, řád, v němž jde o snahu vyvážit dva základní protikladné požadavky masové společnosti, svobodu a bezpečí, případně jistotu. Řád, který zajišťuje také předvídatelnost a perspektivu.
Prezidentská reprezentace má velmi důležitou roli v tom, zda skutečně směřujeme k naplňování řádu, nebo zda-li jde jen o prázdné proklamace, které jsou realitou všedního dne zcela popírány. Vedle řádu tu je pak už jen jeho protiklad, tedy ne-řád, v politickém slova smyslu různé formy anarchie, které buď řád odmítají zcela, nebo věří na autonomní schopnost lidského druhu prospívat (i v podmínkách masových společností) bez psaného řádu a hledat ho v nexu, tedy propojení vlastních tužeb, potřeb a z nich vyplývajících jednání.
Chápu zcela, že příznivci anarchie nechtějí řád. Oni totiž nechtějí řád v žádném slova smyslu, tedy nechtějí samotného prezidenta právě proto, že je nejvyšším reprezentantem řádu. Nechápu ale moc ty, kdo jinak vyznávají liberálně demokratickou konstituci, myšleno ústavu a zákony vyvažující svobody a jistoty, a zároveň jim vadí důraz na řád.
Mně jako člověku, který preferuje demokratickou vyváženost svobod a jistot, řád neznepokojuje. Naopak ho vítám. Jakákoliv úvaha o lidském bytí, filozofická či náboženská, pracujue s prvotním řádem, ať už ho nazýváme logos, nebo třeba jing-jang. Lidský jazyk a lidské myšlení vytvářejí určitý řád. A tedy i věda staví na řádu. A že sama přichází s objevy, které původní řády narušují, stejně jako to dělá umění? Ano, vždy to ovšem vede nikoliv k popření řádu, ale k jeho rekonfiguraci nebo aktualizaci.
Řád je za vším, co vytváří jakoukoliv strukturu, a lidská společnost neumí nevytvářet struktury, protože se potřebuje v té entropii, jinými slovy ve stavu neurčitosti, určitým způsobem orientovat, na čemž je ve své podstatě (i důsledku) založen jakýkoliv pokrok. Ať už si ho představíte jako sourhn znalostí sběračů a lovců o bylinách a jejich částech, které jsou jedlé či jedovaté, nebo jako binární informační systém, který stojí za vaším internetovým bankovnictvím.
Proto prosím všechny, které znepokojuje řád, aby zachovali klid. Řád je nám vlastní a sám o sobě není dobrý, ani zlý, prostě je. Díky němu, díky potenci řád ustavit, jsme schopni pochopit, dorozumět se a předvídat. Cílem je využít řád k tomu, aby sloužil a nebyl zneužit. A to myslím hrozí spíše u těch, kteří v současném stavu vývoje Česka potřebnost řádu nevnímají.
