Článek
Provokace: Recept na hledání well-beingu je tak trochu jako hledání průměrného člověka. Všichni se od takové představy odrážejí, ale ona ve skutečnosti nemá reálnou podobu. Je to chiméra. A přesto má velký smysl se o ní bavit. Důležité je ale ujasnit si, o čem se vlastně máme bavit.
V případě různých společenských fenoménů, mezi které well-being patří, je dobré si nejdříve ujasnit, co je vlastně jejich podstatou. Podstatou well-beingu je význam samotného termínu, který bychom mohli přeložit doslovně jako „dobré bytí“ nebo „dobré bydlo“. A přesně k tomu bychom se měli vracet vždy, když chceme hledat návody, jak well-beingu dosahovat.
Rádi se zabýváme tím, jak dosahovat work-life balance (rovnováhy mezi prací a osobním životem), jak dosahovat mentálního well-beingu, případně jak dosahovat well-beingu pomocí životosprávy nebo jak dosahovat digitálního well-beingu. Často mi to horečnaté hledání způsobů a nástrojů řešení připadá jako snaha léčit symptomy místo snahy pochopit příčiny. Jako když se snižovala tělesná teplota pouštěním žilou a považovalo se za úspěch, že příznak nemoci, spočívající ve skutečnosti v něčem úplně jiném, na chvíli pominul. To, že pak pacient zemřel, se opět vysvětlovalo něčím jiným než špatnou diagnózou a katastrofálně mylnou léčbou.
Když se bavíme o diagnóze v souvislosti s well-beingem, měli bychom se nutně ptát, co je příčinou nepohody ve světě, v němž trpíme spíše nadbytkem než nedostatkem (omezme se na českou realitu). Nadbytkem jídla, spotřebních věcí a celkově materiálního konzumu, stejně jako nadbytkem informací a zábavy, kterou nám v nestravitelném množství a zároveň v neodolatelné podobě vnucuje digitální svět. Jestliže se shodneme na tom, že nikoliv nedostatek, ale nadbytek (případně pocit nedostatku vůči ještě většímu nadbytku), FOMO (fear of missing out, pocit z prodlení něčeho důležitého), kult artificiální krásy a mladosti, dále agresivita digitální komunikace, plochost velké části konzumovaného digitálního obsahu a dopaminová závislost jsou společnými faktory „blbé nálady“, pak nám zcela jistě nebude stačit zabývat se symptomy. Nutně musíme hledat řešení příčin a to věru nebude jednoduché. Museli bychom se totiž pokusit o vzdor vůči způsobu chování, o zvyšování odolnosti ruku v ruce s odpovědností, kterou nutně musíme vyžadovat od těch, kdo náš well-being – prostřednictvím digitálních nástrojů – ovlivňuje. Ať už jsou to platformy sociálních sítí, nebo velcí producenti všeho možného, kteří nás prostřednictvím algoritmů „loví“.
Protože tam, kde nefungují základní předpoklady pro důvěru ve společnost, budeme každý hledat pouze způsob, jak svůj well-being najít navzdory stavu věcí, tedy individuálně a možná dokonce na úkor ostatních.
