Článek
To je tak, když se dá na základě intenzivního opozičního pocitu dohromady:
- Parta naivních libertariánů s halucinacemi o komunitách sebeřízených směnou hodnot na bázi kryptoměn,
- parta zhrzených, podobné naivních levičáků, jejichž vůdci se ukázali být buď poněkud farizejští pravičáci, případně salonní (zámečtí) narcískové,
- pojítko mezi nimi částečně tvoří aspergerovští matfyzáci, jejichž nezpochybnitelný smysl pro systém není doprovázen adekvátním smyslem pro sociální vztahy,
- a pak obyčejní kverulanti, z nichž se rychle vyklubali obyčejní političtí kariéristi.
- V tomto politickém chaosu se jako volné molekuly pohybují jedinci, kteří nepatří ani do jedné z těchto skupin, v zásadě mají všechno potřebné k dobré a smysluplné politice, nicméně jsou přirozeným tlakem vnitřně spojených molekulárních celků vytlačováni na periferii.
Viděno tímto prizmatem není ten legrační spor mezi zástupci různých skupin uvnitř Pirátské strany ničím překvapivým. Na jedné straně stojí představitel etablované části strany, v současnosti dobře zaklesnutý v konzervativně vedené vládě, ve které je zřejmě také proto, že neví, kde jinde by byl. Na straně druhé stojí dle mého vnímání mnohem autentičtější trouble maker inklinující k romantickému vnímání mrtvé levice, postupně přecházející v dekadentní rajtování na ideologické mrtvole. V tomto smyslu lze vidět jako poněkud tragickou tu nepřímo sdílenou pozici s různými prokremelskými elementy, kteří svého levicového hostitele na západě za posledních 30 let v mnohém dokonale vyžrali. Ne ale obavu, před kterou zvoní na poplach poněkud poplašený předseda, z nějaké totalitární reinkarnace komunismu. Nevím, nakolik to předseda pirátů myslel upřímně, ale o návratu komunismu už neblouzní ani Marta Semelová. A pokud šlo o pokus diskreditovat stranickou oponentku, tak je to pokus dost zbabělý. Z mé zkušenosti to ale není u pirátů neobvyklá vlastnost.
Při zvažování rizik domnělých opozic uvnitř pirátů bych byl mnohem více pozorný nikoliv k adolescentní revoltě vlevo, jako k podlézání korporacím, které pro dnešní svět představují skutečné riziko. To servilní video, které předseda pirátů Bartoš natočil pro společnost Meta, přičemž k tomu zneužil svého postavení člena vlády, je z hlediska přítomných a budoucích rizik tohoto světa mnohem varovnější než platonické házení kapitalistické Morany na dýchánku levičáků vysoce ohrožených vyhynutím. On totiž ten digitální feudalismus (termín, který určitě někteří piráti slyšeli) je fenoménem jsoucím, kdežto komunistické blouznění o antikapitalismu je v zásadě skanzen svého druhu.
Nemyslím to zle, co na srdci, to na jazyku. Piráty jsem volil a nevylučuju, že za jistých okolností to udělám zase. Rád bych také poukázal na fakt, že podobně groteskní ideologické spory bychom našli třeba v ODS. Jen v poněkud jiných odstínech hnědi.
