Těžko pochopitelná zbabělost Západu na Ukrajině

Do Charkova už se moc nejezdí, hlavně západní politici se sem bojí. Protože tam je válka opravdu neustále přítomná a hmatatelná na každém kroku. Od „květů“ po minometných granátech, přes vytlučená okna po výbuších raket a leteckých bomb až po zničené domy v centru města nebo přízračné sídliště Saltivka.

Válka pro toto město začala v roce 2014 a nikdy z něj neodešla. Během dne vám někdy desetkrát, někdy patnáctkrát zavibruje telefon s upozorněním, že máte vyhledat úkryt. Vzhledem k tomu, že ruská hranice je méně než 40 kilometrů vzdálená, máte na to zhruba 30 vteřin.

Ale to nejde, ani kdybyste to za tu nemožnou dobu stihli. Nemůžete desetkrát či patnáctkrát za den v panice utíkat do úkrytu, protože byste ztratili i zbytek pocitu snesitelného života. Takže když zazní alert, jdete si dál po svých, smířeni s tím, že raketa může dopadnout zrovna tam, kde právě jste.

Tip pro čtenáře: Nainstalujte si do mobilu aplikaci Air Alert, přidejte si Charkovskou oblast a zažijte alespoň na dálku, co lidé v Charkově zažívají v každodenním přímém ohrožení.

Zároveň velmi dobře víte, co to způsobí. Charkov je plný zničených domů, v nichž žili lidé. Tisíce z nich už nežijí, statisíce z pochopitelných důvodů odešly hledat bezpečnější místo k životu. Ale mnoho lidí se i přes každodenní hrozbu války vrátilo zpět. Dokonce i do Saltivky, nechtěného štítu města, který zachytává větší část ruských „obranných útoků“.

A hřbitov se rozrůstá velmi rychlým tempem. Část posetá vlajkami ukazuje na přímé oběti války. Každý den tam najdete další rodiny, které přišly pochovat své bližní a takových hřbitovů je na Ukrajině mnoho, zejména na východě. Prázdné hroby nebudou rozhodně čekat dlouho, někde na frontě, ale taky možná přímo ve městě je člověk, kterého za pár hodin zahrnou hlínou.

Třeba ti hasiči, které v noci na dnešek zabil opakovaný útok raketou na stejné místo. Ruská taktika jak zabíjet záchranáře, kteří přijedou na místo útoku.

Podobné vyhlídky má v Charkově každý. Kdyby došlo na další pozemní invazi, toto město je jedno z přímo ohrožených. I tak v něm zůstává plno lidí, kteří se nechtějí nechat „denacifikovat“ zločincem Putinem. Místní si nepřipouštějí, že by ruská armáda dokázala Charkov obsadit. Přitom všichni vědí, že mrtvých by bylo obrovské množství.

A vlastně ani nespoléhají na to, že je zachrání Západ. Už zjistili, jaký je rozdíl mezi tím, co se veřejně prohlašuje, a tím, co se skutečně děje. Rusko sice zcela úmyslně a zákeřně vraždí civilisty, Ukrajina je však ze západu kárána za útoky na ruské rafinerie a OSN se pohoršuje nad útokem na továrnu, ve které Rusko vyrábí vražedné drony. Dál slušně žádají o podporu v boji se zločinným kleptokratickým syndikátem Ruské federace a upozorňují na to, že se tenhle kriminální režim nebude rozpakovat útočit i jinde, pokud ucítí slabost.

A ta slabost ze strany Západu skutečně cítit je.

Zároveň jsou ale vděční, třeba Česku, za tu snahu a ochotu přispět v obraně proti naprostému, ničím neospravedlnitelnému zlu. Jen taktně upozorňují, že teď už skutečně nelze ani v nejmenším váhat.

Ta matematika v pozadí je totiž primitivně jednoduchá: násobkům zbraní, munice i lidí, které je kremelský režim ochoten vynaložit a obětovat, nelze bez okamžité pomoci vzdorovat. Jde hlavně o dělostřeleckou munici, raketové systémy, systémy protivzdušné obrany a drony.

Bez nich se Ukrajina neobejde a je třeba, aby je získala co nejdříve.

V opačném případě skončí na charkovském hřbitově úplně zbytečně mnoho dalších, pravděpodobně včetně těch svědků a nedobrovolných účastníků války, se kterými jsme mohli mluvit.

Děkuju Adamu K. Syberovi a Petru Pojmanovi za přípravu, organizaci, sdílení úctyhodných znalostí, překládání a doprovod. Děkuju Robin Kvapilovi, Markétě Gregorové a Sofii Danyliak za odvahu i společnost. Sepíšu o tom další a delší zprávu.