Článek
Pokus dopadl tak, že řada účastníků prostě nebyla schopna limit dodržet. Nebyli by vlastně schopni dlouhodobě přežít, pokud by si nezvýšili příjem, nebo se nezadlužili. A mezi tím si vyšší střední třída sdílí na sociálních sítích, jak ušetřit, třeba rozdělit si jedno cappuccino na dva díly. S tím, že cena takového cappuccina se bude pravděpodobně blížit dennímu limitu z výše uvedeného experimentu.
Takové detaily dobře ilustrují, jak rozdílně můžeme vnímat životní realitu v doposud relativně sociálně smířlivé společnosti. Populističtí paraziti se tradičně snaží takovou situaci eskalovat a maximalizovat konflikt. To se jim může podařit lehčeji než kdy jindy v novodobé historii.
Cena energií na burze prudce vzrůstá. Inflace odepisuje z příjmů i úspor dlouhodobě nevídaná procenta. Z rozhovoru s ekonomem Filipem Pertoldem vyplývá, že odhadem 20 procennt české společnosti je existenčně ohroženo nemožností uhradit pouhé mandatorní výdaje. Budou se zadlužovat, budou žít v nevyhovujících podmínkách, budou mít hlad, na děti z postižených rodin dopadne deprivační zátěž, kterou si mohou nést po zbytek života.
Tato přímá hrozba bude doprovázena sociálním konfliktem, jehož výstupem bude pravděpodobně posilující pozice populismu ve stávající nebo nové formě a s různou mírou radikalizace voličů, kteří populistům uvěří.
Za situace, kdy tradičním obětem populismu, jejichž řady ekonomická krize nepochybně rozšíří, těžko porozumí lidé, kteří si dělí cappuccino za stovku na dvě nebo místo tří dovolených pojedou na dvě, by česká politická scéna zoufale potřebovala seriózní levicové politické reprezentanty.
To znamená levicové strany, které nebudou pouze zneužívat ekonomické situace svých voličů, aby je obrátili proti všemu rozumnému, přivedli je na hranici autoritativních řešení a hledali mezi menšinami snadné oběti, ale strany, které mají svou jasnou politickou ideologii (ne nutně tradiční), staví na expertize a snaží se prosadit rozumné řešení, které neohrožuje zájmy ostatních.
Jenže takové strany tady nejsou. Jsou tu jen strany, které nic ze seriózních premis politické práce nesplňují. Voliči v různé fázi zoufalosti a pocitu křivdy, kterou v nich dokáže vybudit část dryáčnické dezinformační scény, mohou sahat reálně pouze po populistických řešeních. A ta k žádnému řešení z podstaty své existence postavené na konfliktu a manipulaci voličů nepovedou.
Zároveň je to šance pro resuscitaci levice, ale ta je v současnosti natolik paralyzovaná či vyprázdněná, že tato možnost zůstává pouze v hypotetické rovině. Jakkoliv je na tom česká politická scéna komparativně lépe než srovnatelné země Visegrádu, jde dlouhodobě o největší politickou výzvu následujících let.
