Článek
Všem lidem, kteří vyvozují z drobného propadu preferencí Motoristů dalekosáhlé závěry, je dobré připomenout následující:
1) Pohybujeme se v rámci statistické odchylky. Úbytek musí prokázat dlouhodobější trend.
2) Trend, pokud se prokáže, může mít celou řadu příčin, nelze to jednoznačně spojovat s fenomenálními úspěchy v „pilotování formule“, tedy ve skutečnosti amatérskými závody za účasti patnáctiletého chlapce a obvodního lékaře z východního Německa (pokud to nebude přímo prokázáno na důvodech přesunů voličů mezi populistickými stranami).
3) Donald Trump se také neustále prezentuje jako geniální a úspěšný businessman, přičemž majetek zdědil, opakovaně zkrachoval a z bankrotů ho vytahovaly ruské peníze. Vše bylo a je opakovaně zdůrazňováno ve světových médiích, všichni, kdo pochopili, že Trump není žádný stratég, ale jen přízemní hokynář s hlubokým morálním deficitem, to sdílejí na sociálních sítích a stejně je Trump pro své oddané stále geniální businessman, dealmaker, peacemaker (maker, aker i ker, řečeno s Janem Werichem).
4) Turek, stejně jako Trump, na až pudově hlubinné úrovni svých fan klubů nereprezentují úspěch, nýbrž komplex méněcennosti, lidově řečeno mindrák. Mindrák je neoddělitelnou (a samozřejmě neartikulovanou) součástí jejich glorioly, což je organicky spojuje s určitou částí lidské společnosti. Fakt, že Trump je jen hochštapler předstírající businessmana a Turek vítězí v autíčkách nad dětmi může být přijatelnou reprezentací pro všechny, kdo mají pocit neúspěchu, cítí se z různých důvodů deklasováni či ukřivděni a budou se klidně dopouštět podobných malostí a trapností, jelikož cesta z mindráku k nadmindráku nezná překážek a hranic. Pošetilec ukáže pár dalších videí, jimiž prokáže dovednost držet volant a fanouškům tím opět přinese libý pocit uspokojení.
5) I když někteří voliči zavrhnou motoristu, protože hluboce věřili jeho výjimečnosti (a to už musí být mimořádná kombinace kognitivních omezení a emočních poruch), prostě jen v politickém prostoru nahmatají nějakou další reprezentaci sebe sama a s chutí to nandají systému. Výběr je pestrý, odlišnosti zanedbatelné: SPD s dodatečným planktonem nebo kremelská pobočka s názvem Stačilo nabízí plus minut totéž, záleží pouze na akcentu.
Suma sumárum tedy zůstává zásadní otázkou hlavně to, proč se mezi dospělými a svéprávnými lidmi najde relativně početná skupina těch, kteří dospěli k názoru, že nejlepším řešením problémů je zničit základní pilíře naší existence podporou politických podvodníků. Jakkoliv totiž mohu pochopit nespokojenost přerůstající v krajní odpor, ta potřeba sebe-destrukce je přeci jen poněkud zarážející. Je to námět k psychoanalytickému ponoru, ale o tom zase až někdy příště.
