Článek
Bohumil Kartous: Situace na Ukrajině se zdá být velmi nejistá. S nástupem nové americké administrativy dojde nepochybně k nějakým novým impulsům, které avizoval staronový prezident Spojených států Donald Trump. Zároveň situace na frontě je dlouhodobě tíživá. Ukrajina trpí na nedostatek munice, nedostatek zbraní a zejména nedostatek lidí ve válečné zóně. Je to zároveň společnost, která je vysoce unavená válkou a zároveň stále, dle mé vlastní zkušenosti, rezistentní, nechutná vzdát se agresorovi. Dlouhodobě žijete na Ukrajině, jaký je váš pohled na současnou situaci, když to zhodnotíte a nějak krátce, pokud to samozřejmě jde.
Adam Sybera: Já si myslím, že jak Ukrajina, tak Rusko se snaží získat pozornost a momentum, což se vzhledem k velikosti a možnostem víc daří Rusku, protože v posledních měsících se opravdu soustředí na to, aby Ukrajinu decimovalo na všechny způsoby, ať už jsou to útoky na civilní infrastrukturu a na města nebo zvýšené mechanizované útoky podél celé fronty. Ale Ukrajina odolává. Sice přichází o území nejrychlejším tempem od začátku války, to je nutné konstatovat, ale zároveň přináší Rusku ohromné ztráty, ať už na zničené technice, nebo na životech jejich vojáků. No a správně jste řekl, že velký impuls přijde s Donaldem Trumpem. Trump měl svůj předvolební příslib, tvrdil, že dokáže válku ukončit rychle, a tak se hodně čeká na inauguraci (20. 1. 2025, pozn. autora). A myslím si, že spousta ukrajinských představitelů i na základě toho vyčerpání nebo míry škody, kterou už válka přivedla, opatrně doufají, že by Trump mohl vyvinout tlak na Putina, aby tu válku zastavil. A zároveň se silně obávají rizik uspěchané mírové dohody.
Ukazují se nám takové, řekněme, čtyři scénáře vývoje. Jeden je zajištěný mír, což je, pokud by došlo na nějaké mírové dohody, zřejmě nejlepší možný výsledek pro Ukrajinu, který zahrnuje ukončení války a bezpečnostní záruky v podobě členství v NATO, které by odstrašily budoucí agresi. Je ale nutné podotknout, že klíčoví členové NATO, ať už jsou to USA pod Trumpem nebo Německo, vydávají signály, že okamžité přijetí Ukrajiny do NATO není na pořadu dne. Takže se dostáváme spíš k dalším scénářům, které jsou tak nejisté. Příměří, které vznikne bez bezpečnostních opatření, by dávalo Rusku v budoucnu lepší výchozí pozici k tomu znovu zaútočit. Pak je tu další scénář, takzvaný kompromisní mír, tedy že Ukrajina už bude tak oslabená na bojišti anebo diplomaticky izolovaná od spojenců, že bude donucena přijmout mírovou dohodu s výraznými ústupky Rusku. A pak čtvrtý scénář, což je pokračující válka. Ani jedna strana nebude schopná té druhé nabídnout nic, na co přistoupí a válka prostě bude pokračovat. Jak se k tomu postaví spojenci, to se dozvíme v budoucnosti, ale za sebe si myslím, že ten čtvrtý scénář je nejrealističtější. Protože když se podíváme na poslední prohlášení, ať už ukrajinských představitelů nebo ruských, tak ukrajinská pozice, že vymění mír zaa jakékoliv územní ústupky, by platila pouze za výměnu za členství v NATO. A jak jsem před chvílí sdělil, NATO se na tuto podmínku moc netváří, takže Ukrajina nemá motivaci o tom jednat. Zároveň vidíme z druhé strany, že Moskva nepovažuje za přijatelné nic jiného, než zabrání všech těch pěti území nebo oblastí, které si už zapsala do své ústavy.
Takže z mého pohledu není na stole nic, na co by přistoupila jedna či druhá strana. Když všechno půjde dál, a nedojde na nějaké extremní omezení pomoci, tak Ukrajina může bojovat další rok, řekněme. Ani Rusko nemá důvod couvat, protože se jim, co se týče územních zisků, daří. Takže já bych opravdu nevylučoval tuhle variantu. Kdybych to měl přirovnat třeba k tomu, co víme o Donaldovi Trumpovi z jeho historie, tak v minulém jeho období bylo velkým tématem jeho zahraniční politiky ochrana před imigrací z jihu, tedy zeď na hranici s Mexikem. Včetně velkohubých prohlášení, že si ji postaví Mexiko samo a ještě za to zaplatí. A podle mě to trošku připomíná situaci s Ukrajinou. Trump to tvrdil pro určité publikum, že tu válku ukončí. Je ale možné, že to neudělá, celé to přesune na druhou kolej a bude se soustředit na vnitřní politiku.
Bohumil Kartous: To sice je možné, ale ta válka je do značné míry závislá právě na pomoci z USA, protože minimálně ta vojenská část tvoří nadpoloviční většinu toho, co Ukrajina v současnosti dostává nebo dostávala. Ano, scénář, že Trump z nějakého důvodu pod vlivem nejrůznějších faktorů, změní názor, tu je. On je skutečně naprosto nepředvídatelný, je to individuum ochotné změnit o 180 stupňů svoje názory bez ohledu na to, co říkal předtím, je velmi podobný Babišovi a dalším populistům v tomhle ohledu. Je tedy možné, že prostě řekne „už ani náboj, ani zbraň Ukrajině, pokud to ty, milá Evropo, nezaplatíš“. To by přeneslo velkou míru odpovědnosti na evropské spojence Ukrajiny. Ať už Donald Trump přijde s nějakým výrazným omezením pomoci nebo přesunutím finanční odpovědnosti za pomoc na Evropu, bude vždy záležet právě na Evropě, jakým způsobem se k tomu postaví. Jak je vnímáno na Ukrajině tohle nebezpečí, tohle riziko?
Adam Sybera: Jak jsem říkal na začátku, Ukrajina opatrně doufá, že to Trump neudělá a zatím já si nedovedu představit, že by dokázal, skutečně přes noc, že vypne všechnu pomoc. Že ji bude omezovat, tak to pak dává jasný signál Evropě, že ji musí navyšovat. Z pozice Ukrajiny nevidím, co by s tím mohla dělat, krom permanentní snahy vyvíjet diplomatický tlak, aby dokázala mít dobré vztahy jak s Evropou, tak s Amerikou pod Trumpovou administrativou. Ukrajinci by si svazovali ruce, kdyby byla nějak extrémně kritičtí, protože přesně, jak jste říkal, Trump je nepředvídatelný a bohužel se opět stal americkým prezidentem a jisté trumfy teď drží. Kdyby Amerika přestala dodávat, tak za rok se začnou naplňovat ty nejčernější scénáře a to, že Rusko postupuje na všech územích, nejenom na frontě. Bylo by schopné si Ukrajinu podmanit. Ale zároveň: že Kyjev padne za pět dní, to si spousta lidí myslela a nestalo se to. A já se domnívám, že Ukrajina má stále dost vnitřní síly i odhodlání ruské útoky odrážet. Jde o to, co se stane s Trumpovou administrativou v dlouhodobém výhledu, pro co se rozhodne třeba i za tři roky, protože Ukrajina bude pomoc potřebovat i po válce. A bez bezpečnostních záruk, třeba členství v Evropské unii nebo v NATO, pokud bude v nějakém - méně či více chladném nebo horkém konfliktu - stále trpět.
Bohumil Kartous: On ten zmražený konflikt je sám o sobě otázkou, co by to přineslo Ukrajině? Mette Frederiksenová, dánská premiérka, na rozdíl od českých ústavních představitelů, se obsáhle věnovala ve svém novoročním poselství právě Ukrajině, zdůraznila hrdinství a utrpení Ukrajinců, kteří na sobě drží tu obrovskou hrozbu nebezpečí a ohrožení z Ruska pro celou Evropu. Zmiňovala to právě v souvislosti jednak s nutným navýšením rozpočtu obrany, což je pravděpodobně jeden z prostředků, které chce Trump využít k tomu, aby Evropa následně kupovala zbraně i z USA a případně je dávala Ukrajině. Ale, a to je důležitější, Mette Fredrikssonová sama zdůrazňuje to, což čeští ústavní představitelé opomíjejí, že jakákoliv mírová dohoda je závislá na tom, že ji budou obě strany dodržovat. No a představa, že kremelský kleptokratický syndikát bude dodržovat jakoukoliv dohodu, je přece naprosto nesmyslná. O to se nelze opřít, takže tady se nedá možná předvídat ze strany Ukrajiny, byť to zní možná paradoxně, žádný lepší scénář než to, že ten konflikt bude nějakým způsobem dále pokračovat. Ukrajina se bude prostě otevřeně bránit ruské agresi, než aby se předstíralo, že došlo k nějakému uzavření mírové dohody, kterou Rusko nikdy dodržovat nebude.
Adam Sybera: Přesně tak. I ta Putinova strategie spoléhá na opotřebování, jednak Ukrajiny jako státu a armády, ale jde i o to oslabit odhodlání Západu. Teoreticky by v současné době Rusko mohlo mít nějaký malý zájem na dočasném příměří, přesně nějaké takovéhle zmražení, ale jenom z důvodu, aby přeskupilo síly. Zmražení války by byla velká výzva pro Ukrajinu, protože by nějakým způsobem musela ukončit válečný stav, mobilizaci, projít demobilizací. A to by určitě následovalo období, kdy by Ukrajina nebyla nejpevnější a nejstabilnější zemí na světě, protože to by samozřejmě zvyšovalo riziko obnovené ruské agrese a myslím si, že i ruská armáda a ekonomika jsou tak zdecimované, že i tohleto je jediný důvod, proč oni by na něco dočasného nyní přistoupili. Se sázkou na to, co se bude s Trumpem dít za dva za tři roky, nebo i dokonce ho nechat odsloužit mandát. A pak zaútočit znovu, ještě mnohem větší silou. Ruská ekonomika je z více než čtyřiceti procent ve válečném stavu, funguje ve válečném režimu. Maximální cíle Ruska také nekončí Ukrajinou. Putin je stále přesvědčen, že tohle je válka Ruska proti Západu na území Ukrajiny. Já ani teď nevím, co my přesně chceme po Ukrajině, prostě, jak by se měla nebo co by měla Ukrajina v takovéhle situaci cítit, protože ona ví, že Rusko prostě bude pokračovat, ať už konvenčně, nebo při scénáři, že konflikt zamrzne, nekonvenčními způsoby. Rusko bude Ukrajinu neustále okopávat. Spíš mě právě zajímá otázka, jak se k tomu postaví Evropa a Amerika, protože Ukrajina tak nějak počítá, že tohle je její realita v dalších letech, ne v měsících.
Bohumil Kartous: Žel celý ten kauzální řetěz začíná zas u Trumpa a u té americké administrativy, protože z toho, co já čtu takhle z různých postojů a takové váhavosti v Evropě, se čeká, jaký postoj zaujme nová americká administrativa a o čem se tedy bude vyjednávat, protože nikdo nepřichází dopředu v Evropě s tím, že by řekl „dobře, ať už to bude jakkoliv v USA, my na sebe převezme odpovědnost za to, že budeme chtít pomáhat Ukrajině“. Neslyšel jsem to od nikoho, ani od těch, kteří se tváří jako největší příznivci.
Adam Sybera: Ano, a to je šíleně znepokojující i z pohledu Evropy, protože Evropa taky - si myslím - má prostředky a nevidím tam dostatečnou vůli poskytnout Ukrajině rozhodující podporu, která by vedla k dosažení trvalého míru. A trvalý mír zajistí jen vojenská porážka Ruska. Země uvnitř Evropy disponují všemi různými zbraněmi, ale i pákami, kterými Rusku mohou ublížit signifikantně víc než doposud. A tak výrazně podpořit Ukrajinu. To si myslím, že je ta největší otázka, že proč ještě doteď stále nedáváme maximální pomoc jakou můžeme.
Bohumil Kartous: To jsou třeba německé taurusy, rakety, které by mohly významně doplnit chybějící zásoby útočných zbraní Ukrajiny tak, aby mohla zasahovat cíle na ruském území. Zdá se, že váhavost pořád přetrvává, tady u těch nejsilnějších zemí Evropy, jako kombinace strachu z možného zatažení do konfliktu a globální ekonomické provázanosti. Až donedávna, ještě s tím vypnutím plynu, který tekl do Evropy přes přes Družbu, všichni spoléhali na to, že pořád budou plyn z Ruska využívat. Je otázka, jaké další cesty se budou hledat k tomu, aby Rusko znovu mohlo prodávat Západu energetické suroviny. Ale pojďme se ještě podívat, jaká je situace na Ukrajině, zejména v těch územích, která jsou nejvíce postižená v současnosti válkou, to znamená východ Ukrajiny a frontové oblasti. Jak to tam vypadá?
Adam Sybera: Právě dodávky zbraní, jako jsou taurusy, a situace na frontě spolu neoddělitelně souvisí. Nejde jenom o taurusy, ale jde třeba o systémy protivzdušné obrany, kterých je taky nedostatek. Když bych to měl srovnat, vzpomínám si když proběhl ten masivní útok na Izrael, jejich protivzdušná obrana dokázala sestřelit snad 99,9 % všeho, co na ně letělo. Tak tohle jsou věci, které Ukrajině chybí, a to je právě pak nejvíce cítit blízko fronty. Do Ruska střílet Ukrajina nemůže, ale zároveň nedáváme Ukrajině dostatečnou protivzdušnou obranu. Ukrajinská armáda nemůže zasahovat cíle hluboko v Rusku, zatímco nemá dostatečně vyvinutou protivzdušnou obranu a její města zůstávají odkryta.Myslím, že už jsem to v našich konverzacích jednou říkal: nabízí se otázka, čí nebe chráníme víc, jestli to ruské, nebo to ukrajinské? Ne ani zintenzivňovat podporu, samozřejmě to je ten nejlepší scénář, podpora na maximum, ale zároveň nedělat ty úplně základní věci, tak z toho vychází - naší nečinností nebo naším úmyslem - ve finále Rusko ještě líp než Ukrajina.
Bohumil Kartous: A poslední věc: vy se taky aktivně podílíte na shánění pomoci, zejména tam, kde to nejvíc je nutné, zejména tady dronů, které potřebuje ukrajinská armáda a dobrovolníci, kteří ukrajinské armádě pomáhají. Co by lidé měli či mohli nejlépe udělat, pokud se rozhodnou, že chtějí Ukrajinu podpořit v těch velmi nelehkých časech, kdy se na ten konflikt tak trochu zapomíná a spousta Čechů to má jako něco otravného, co už nechtějí poslouchat.
Adam Sybera: Pokud bych chtěl přímo nějakou zbrojní nebo podporu ZSU (ukrajinské armády, pozn. autora), tak podle mě největší smysl mají právě dodávky a vývoj dronů. Když budeme Ukrajinu podporovat drony, tak uvidíme podle mě nejrychlejší výsledek v přímém přenosu, protože ukrajinská strategie je za cenu co nejmenších ztrát způsobovat co největší ztráty ruské armádě. A to v tomhle jsou FPV drony, ale i tzv. maviky, které dokážou nést výbušná zařízení při odrážení pěchotních útoků. Tohle je teď nejplatnější pomocník. Zároveň vím, že spolek Cesta naděje provozuje sbírky, které podporují 56. brigádu obránců Časiva Jaru, dále Ostré kartuzy, jednotka, kde mám spoustu dobrých přátel. A pak různé humanitární sbírky na pomoc zasaženým civilistům. Mimochodem, česká sbírka na drony Nemesis dokázala shromáždit a dodat tuším okolo 20 000 FPV dronů, možná ještě víc. A zase jelikož jak jste správně zmínil, jedna z těch jednotek jsou přímo dronovodiči a jsou to přátelé (Ostré kartouzy, pozn. autora), tak já se snažím soustředit na tu pomoc, že pomáhám jim a dalším známým, co jsou v ZSU. Přímo jim, není tam žádný prostředník. Dávám jim to přímo do rukou, takže se to objeví na té frontě prakticky zítra.
Některé z aktivních sbírek na pomoc Ukrajině:
