Článek
Moderní otročina? Jak jsme se nechali dobrovolně najmout jako pokladní bez výplaty
Je to scéna, kterou zažíváme dnes a denně. Přijdete do supermarketu, chcete si koupit jen pár rohlíků a jogurt, ale u klasických pokladen stojí nekonečné fronty. Prodavačky nestíhají, jedna pokladna je zavřená „z technických důvodů“ a ta druhá má před sebou deset nákupních vozíků vrchovatě naložených pro celou armádu. Nezbývá vám než zamířit k té moderní svobodě – k samoobslužné zóně.
Jenže místo úspory času vás často čeká proces, který připomíná spíše policejní výslech než pohodlný nákup. A jako bonus za to nedostanete ani korunu slevy, ačkoliv jste právě odvedli práci za zaměstnance obchodu.
Illusion rychlosti a stres u váhy
Slib byl jasný: „Bude to rychlejší.“ Realita? „Vložte zboží do tašky.“ „Neočekávaný předmět v balicím prostoru.“ „Vyčkejte na příchod obsluhy.“ Stačí, aby se vám na váhu lehce opřela ruka, nebo abyste si chtěli odložit vlastní nákupní tašku dříve, než přístroj povolí, a celý proces zamrzne.
V tu chvíli tam stojíte jako školák, který něco provedl, a zoufale se rozhlížíte po jediné unavené prodavačce, která má na starosti deset takových pokladen najednou. Stres stoupá, lidé ve frontě za vámi nervózně podupávají a vy máte chuť celý nákup nechat na místě a odejít.
Pod dohledem „velkého bratra“
Nejvíce ale českého zákazníka dráždí pocit, že je automaticky považován za zloděje. Kamery nad hlavou, které snímají každý váš pohyb ruky, obrazovky, kde vidíte sami sebe v černobílém rámečku, a jako vrchol všeho – turnikety u východu.
Už nestačí jen zaplatit. Musíte si vzít účtenku (kterou byste jinak možná ani nechtěli) a u bariéry ji naskenovat, aby vás systém milostivě pustil ven z prodejny. Pokud zapomenete nebo se kód špatně vytiskne, zůstáváte v pasti. Je to nedůstojné, ponižující a v mnoha ohledech to popírá základní vztah mezi obchodníkem a zákazníkem, který by měl být postaven na vzájemné důvěře.
Kdo na tom skutečně vydělává?
Argument obchodních řetězců je logický: chybí lidé a náklady na mzdy rostou. Jenže pokud já jako zákazník převezmu roli pokladní, zvážím si zeleninu, naskenuji kódy a sám si nákup zabalím, proč za ty potraviny platím stejně (nebo víc) než u obsluhy?
Vlastně jsme se nechali vmanévrovat do situace, kdy řetězcům šetříme miliony korun na mzdách, a ještě za to sklízíme buzeraci od stroje, který neumí rozeznat rohlík od pletýnky. Pro starší generaci je tento posun navíc fatální – přicházejí o poslední zbytky sociálního kontaktu a technologie je z nákupního procesu prakticky vyřazuje.
Závěrem: Chceme se vrátit k lidem?
Technologie mají sloužit lidem, ne lidé technologiím. Samoobslužné pokladny mají své místo pro někoho, kdo spěchá s jedním nápojem v ruce. Ale dělat z nich standard a nutit lidi k „brigádě v obchodě“ pod dohledem bezpečnostních kamer, to je cesta k odcizení, kterou bychom jako zákazníci neměli jen tak tiše přecházet.
Příště, až uvidíte dlouhou frontu u klasické pokladny, možná stojí za to si v ní počkat. Nejen pro ten krátký pozdrav s pokladní, ale jako tichý protest proti tomu, aby se z nás stali neplacení zaměstnanci s čárovým kódem na čele.
Jak to máte vy? Používáte samoobslužné pokladny rádi, nebo vás také vytáčí neustálé chyby váhy a nutnost skenovat účtenku u východu? Napište nám své nejhorší zážitky z nákupů do diskuse!
