Článek
Donald Trump je zpět a s ním i jeho „umění obchodu“, které tentokrát připomíná spíše geopolitické výpalné. Rok 2026 začal na Světovém ekonomickém fóru v Davosu pro evropské lídry studenou sprchou. Trump zde s úsměvem prohlásil, že Evropa „nemíří správným směrem“ a že její ekonomické přežití může brzy záviset na tom, jak moc je ochotná vyjít vstříc jeho nejnovější obsesi: nákupu Grónska.
Skandál, který otřásá aliancí
Aktuální rozbuškou v transatlantických vztazích není nic menšího než hrozba 10% až 25% cel na dovoz z osmi evropských zemí, včetně Německa a Francie. Důvod? Tyto státy se otevřeně postavily proti Trumpovu plánu na „úplný a celkový odkup“ Grónska od Dánska. Pro amerického prezidenta není Grónsko jen kusem ledu; je to strategická nemovitost plná surovin a klíč k ovládnutí Arktidy.
„Říkám všem: zhluboka se nadechněte. Proč si nesednou a nevyslechnou si argumenty prezidenta Trumpa?“ prohlásil v Davosu americký ministr financí Scott Bessent. Jenže pro Evropu, která se stále vzpamatovává z energetické krize, znějí tyto „argumenty“ jako ultimátum. Trump už dokázal, že cla jsou jeho nejoblíbenějším „švýcarským nožem“ – použil je proti Mexiku kvůli migraci i proti Číně kvůli fentanylu. Teď je řada na nás.
Exkurz do historie: Trump není první, jen nejhlasitější
Mnozí kritici označují Trumpovu snahu koupit Grónsko za šílenství. Historie nám ale dává za pravdu v tom, že USA se o tento ostrov nepokoušejí poprvé. Už v roce 1946 nabídl prezident Harry Truman Dánsku 100 milionů dolarů ve zlatě. Tehdy Kodaň odmítla, stejně jako odmítá dnes ústy premiérky Mette Frederiksenové, která situaci označila za „absurdní“.
Trumpova politika se však neřídí diplomatickými dekórem 21. století, ale logikou 19. století. Jeho vzorem je pravděpodobně nákup Aljašky z roku 1867 (tzv. „Sewardovo šílenství“), který se zprvu zdál jako vyhazování peněz, aby se později ukázal jako jeden z nejlepších obchodů v historii USA. Trump věří, že v éře tajících ledovců a nových obchodních tras v Arktidě je Grónsko investicí, kterou si Amerika nemůže nechat ujít – a je ochoten za ni zaplatit penězi evropských exportérů.
Proč je tento přístup „správný“ (z pohledu Trumpovy logiky)
Abychom pochopili, proč Trump tuto kartu hraje, musíme se zbavit iluze, že jde o diplomacii. Je to transakční politika.
- Důkaz první: Trump vidí NATO a mezinárodní vztahy jako akciovou společnost. Pokud Evropa nechce platit za obranu dostatečně, musí „přispět“ jinak – například postoupením vlivu v Arktidě.
- Důkaz druhý: Cla fungují jako páka. Zkušenost z let 2024 a 2025 ukázala, že hrozba tarifů na auta donutila evropské automobilky k ústupkům, o kterých se diplomatům ani nesnilo.
- Důkaz třetí: Domácí publikum to miluje. Pro voliče v Ohiu nebo Pensylvánii je obraz prezidenta, který „kupuje ostrovy a trestá povýšenou Evropu“, symbolem síly.
Co to znamená pro Česko?
Pro českou ekonomiku, která je pupeční šňůrou navázána na německý průmysl, je tato situace kritická. Pokud Trump skutečně spustí „celní bazuku“ proti Německu, dopady pocítíme v Mladé Boleslavi i v ostravských ocelárnách během několika týdnů. Evropská unie již zvažuje odvetu pomocí nástroje ACI (Anti-Coercion Instrument), což by znamenalo plnohodnotnou obchodní válku.
Jsme v situaci, kdy se pravidla mezinárodního práva střetávají s dravým realismem realitního magnáta. Trump nehraje šachy, hraje Monopoly. A Grónsko je pro něj políčkem, které hodlá obsadit za každou cenu.
