Článek
Zavřete oči a zkuste si vzpomenout. Je neděle dopoledne a celým domem se nese vůně, kterou už v žádné restauraci nenajdete. Vůně poctivého slepičího vývaru, králíka na česneku a vdolků s domácími hruškovými povidly a smetanou. Neděle u babičky nebyla jen obyčejný den. Byl to svět, kde nebyl spěch a kde láska chutnala jako krupicová kaše se skořicí a rozpuštěným máslem.
Děda listoval novinami u rádia a usilovně luštil křížovku, babička v čisté zástěře kmitala kolem plotny a my jsme si hráli pod stolem s tím, co jsme zrovna našli, nebo jsme tahali za ocas kočku, která tehdy neodmyslitelně patřila ke každému domovu. Slyšet bylo praskání v kamnech, cinkání pokliček a z rádia seriál Jak se máte, Vondrovi nebo Meteor. Byli jsme tam spolu. Opravdu spolu.
Než babička nakrájela domácí nudle do polévky, vždycky mi ukrojila pár plátků těsta a já jsem si je pekla přímo na plátu pece. Ta chuť čerstvě upečeného těsta, to byla ta největší dobrota. Jídlo vůbec byl obřad. Jakmile se řeklo „oběd“, všichni jsme se sešli u stolu, protože jídlo bylo zrovna uvařené a teplé. Bylo nám tam spolu dobře. Seděli jsme, dokud se nedojedlo, a u toho stolu se probral úplně všechen život – co se urodilo na zahradě, co se komu zdálo, a hlavně se probralo všechno, co se během týdne dozvědělo v konzumu. Kdo se musí ženit, kdo staví plot a co je nového. Dnešní děti o tohle často přicházejí – o to kouzlo, kdy se celá rodina potká v kuchyni, kde je teplo od plotny a páry z hrnců, ale nikam se nespěchá.
Když nás něco bolelo, babička nepotřebovala žádné složité rady. Stačily jí bylinky, uvařila čaj, dala studený obklad na čelo a pohladila nás rukou, která sice byla věkem drsnější a unavená, ale hřála víc než nejlepší topení. Byl v tom klid a pocit bezpečí. Byla to doba jistot – co bylo psáno, to bylo dáno, a co se řeklo, to platilo. Dneska chodíme na terapie, potřebujeme psychology a psychiatry, protože nám tyhle jistoty a tenhle pocit bezpečí v životě chybí. Tehdy to ale bylo úplně normální a zadarmo.
Svět se zrychlil a v té babiččině kuchyni už dnes hospodaří někdo úplně jiný. Možná tam voní úplně jiná jídla a žijí cizí lidé. Ale ta vzpomínka na to nedělní bezpečí v nás zůstává jako pohádka po nedělním obědě. Možná je právě dneska ten správný čas na chvíli všechno vypnout a zkusit tu nedělní pohodu vykouzlit i pro naše nejbližší. Protože kdy jindy se sejít než u společného stolu?
