Článek
Tam nahoře se u toho posílání asi hrozně smáli, ale humor je nejspíš rychle přešel. Protože kdo se směje naposled, ten má doma Umělce. A tenhle mladý muž to s vámi sakra umí. Má hnědé oči, tmavé vlasy, zuby jako víla Zuběnka (a hlavně všechny!) dívá se na vás tak, že zapomínáte i vlastní rodné číslo. Kožený pásek u něj neslouží jen k držení kalhot a na vlastní postel raději rovnou zapomeňte – jinak na vás začne zvonit závistivý soused kvůli rušení nočního klidu.
Po letech „nucených prací“ v podobě nekonečného vaření, pečení, praní a žehlení je tohle jako náraz do zdi. Vzrušujete ho, jen kolem něj projdete. Ta chemie je tak silná, že když se pokusíte usnout na jeho rameni, je to marné – ta jeho energie vás prostě spát nenechá.
Můžete si klepat na čelo, můžete mít pocit, že se svět zbláznil. Ale zatímco vy řešíte morálku a věkové tabulky, já prožívám něco, co by vám v každé lékárně měli vydávat na předpis. Je to probuzení z kómatu. Protože když se po letech „vztahové bliny bez chuti a zápachu“ najednou cítíte jako bohyně, je vám úplně jedno, kolik mu je. Hlavně, že JE a že sakra dobře ví, co s vámi má dělat.
