Článek
Znáte ten pocit? Probudíte se a máte pocit, že váš mozek nemá kůži. Každý zvuk bolí, pískání v uších je hlasitější než ranní rádio a svět vidíte jako přes špinavé sklo. Říká se tomu mlha v mozku (brain fog). My si myslíme, že jsme jen unavení z lednového šera, ale pravda je často schovaná v té krabici s posledním cukrovím.
Tento rok jsem to pochopila. Moje tělo mi vystavilo účet za každou lineckou hvězdičku, kterou jsem zaháněla vnitřní neklid a toxické vztahy. Candida. Ta tichá plíseň, která miluje cukr a nenávidí naši sílu. Když se přemnoží, nezačne vás jen honit mlsná. Začne vám ovládat myšlenky. Způsobí, že místo klidného spánku bdíte s „obnaženým mozkem“ a analyzujete zprávy, které vám nestojí ani za pohled.
Rozmazané vidění není jen fyzické. Přes cukrový nános nevidíme pravdu o lidech kolem nás. Letos jsem se rozhodla pro jinou cestu. Můj leden není o dietě, ale o návratu k sobě. O vodě s citronem, o tichu a o odvaze říct „ne“ cukru i lidem, kteří mě vysávají. Protože teprve když utichne ten vnitřní cukrový křik, začneme zase slyšet svou intuici.
