Halbe 1945: Německá 9. armáda se probíjela z obklíčení. Průlom vedl přes lesy a Baruth

Past jižně od Berlína

Na jaře 1945 se Třetí říše hroutila. Rudá armáda postupovala k Berlínu z východu i jihu a její kleště sevřely také německou 9. armádu v oblasti jižně od hlavního města.

Jednotky 1. běloruského frontu maršála Georgije Žukova postupovaly od východu a severovýchodu, zatímco 1. ukrajinský front maršála Ivana Koněva útočil z jihu. Německé síly se ocitly v obklíčení v lesnaté oblasti Braniborska. Trpěly nedostatkem paliva a munice a proti sovětským jednotkám měly výraznou nevýhodu v počtech i technice.

Velitel 9. armády generál Theodor Busse věděl, že setrvání v obklíčení by pravděpodobně vedlo ke zničení jeho sil. Rozhodl se proto prorazit na západ k německé 12. armádě generála Walthera Wencka. Ta se pokoušela postupovat směrem k Berlínu, sama však čelila sovětskému tlaku a neměla dostatek sil, aby zachránila všechny obklíčené.

Průlom přes Baruth a Halbe

Cesta na západ vedla přes oblast Baruthu a dále k Halbe. Krajinu pokrývaly borové lesy, úzké silnice a malé obce, které omezovaly pohyb velkých kolon. Jakmile se cesta ucpala, vojáci ztráceli možnost manévru a stávali se snadným cílem dělostřelectva i protiútoků.

Německé jednotky se pokusily prorazit sovětské pozice a otevřít cestu zbytku armády. Obrněná technika mohla v některých místech útok podpořit, sama však průlom zajistit nedokázala. Tanky potřebovaly pěchotu, munici a palivo, kterých se zoufale nedostávalo.

V bojích se uplatnily také těžké tanky Tiger II. Jejich palebná síla představovala pro sovětské jednotky hrozbu, v lesnatém terénu a na úzkých cestách však jejich možnosti omezoval nedostatek prostoru. Poškozená či opuštěná vozidla navíc mohla zablokovat cestu dalším jednotkám.

Oblast Baruthu se stala jedním z důležitých míst bojů o únik z obklíčení. Německé oddíly se snažily prorazit obranu, zatímco sovětské jednotky útočily na jejich boky a pokoušely se kolony rozdělit. Ani prolomení jednotlivých pozic však neznamenalo vítězství. Na západ se potřebovali dostat nejen bojeschopní vojáci, ale také ranění a další příslušníci armády.

Krvavý ústup lesy

V okolí Halbe se německý ústup změnil v chaotický boj o přežití. Lesy poskytovaly částečný úkryt, zároveň však komplikovaly orientaci a spojení mezi jednotkami. Sovětské oddíly pronikaly mezi německé skupiny a napadaly je z různých směrů.

Dělostřelecká palba zasahovala cesty, po nichž se pohybovali vojáci, vozidla i ranění. Kolony se zastavovaly a rozpadaly. Některé jednotky se snažily prorazit silou, jiné hledaly průchod lesem. Bez spolehlivého spojení a zásob se mnohé skupiny postupně oddělily od hlavních sil a pokračovaly samostatně.

V prostoru bojů se nacházeli také civilisté prchající před frontou. Někteří se pohybovali společně s německými kolonami, a ocitli se tak přímo pod palbou. Ostřelování, přestřelky a požáry si vyžádaly oběti i mezi lidmi, kteří se do bojů nezapojili.

Wenckova armáda jako poslední naděje

Busseho vojáci se snažili dostat k 12. armádě Walthera Wencka, která postupovala z prostoru na západě. Spojení obou armád mělo umožnit obklíčeným uniknout ze sovětského sevření.

Wenckovy síly však neměly dostatek prostředků k otevření širokého a bezpečného koridoru. Samy čelily sovětským útokům, takže pomoc závisela především na tom, zda se jednotlivým německým skupinám podaří probít přes sovětské linie.

Část vojáků 9. armády se k Wenckovým jednotkám skutečně dostala a následně pokračovala na západ, kde se někteří vzdali Američanům. Jiní padli v boji, byli zajati Rudou armádou nebo zůstali odříznuti v lesích. S rozpadem hlavních kolon se zmenšovala i šance na organizovaný únik.

Kolik lidí u Halbe zahynulo?

Přesné ztráty bitvy u Halbe se stanovují obtížně. Odhady se liší podle toho, zda zahrnují pouze padlé vojáky, nebo také nezvěstné, zemřelé v zajetí a civilní oběti.

V obklíčení se nacházelo více než sto tisíc německých vojáků. Část se probila na západ, další padli nebo skončili v sovětském zajetí. V literatuře se objevují odhady v řádu desetitisíců mrtvých a nezvěstných, jednotlivá čísla však nelze jednoduše sčítat, protože mohou vycházet z různých období a zahrnovat odlišné skupiny obětí.

Značné byly také sovětské ztráty, jejich přesná výše ale závisí na tom, které jednotky a fáze bojů se do bilance započítávají. Spolehlivě určit se nepodařilo ani počet civilistů, kteří zahynuli při bojích nebo během útěku před frontou.

Konec 9. armády

Boje u Halbe probíhaly v posledních dnech existence nacistického Německa. Adolf Hitler spáchal sebevraždu 30. dubna 1945 a berlínská posádka kapitulovala 2. května. Německá bezpodmínečná kapitulace vstoupila v platnost 8. května.

Pro 9. armádu přišel konec už v lesích jižně od Berlína. Přestala fungovat jako soudržná bojová síla a její příslušníci se rozptýlili do skupin, které se snažily uniknout na západ, vzdát se nebo se vyhnout zajetí. Generál Theodor Busse válku přežil, svou armádu však zachránit jako celek nedokázal.

Oblast Halbe dodnes připomíná rozsah tehdejší katastrofy. V okolních lesích se nacházejí hroby a pohřebiště obětí bojů a ostatky padlých byly nalézány i dlouho po válce.

Halbe: poslední cesta z pasti

Průlom u Halbe byl zoufalým pokusem zachránit 9. armádu v okamžiku, kdy se Třetí říše hroutila. Část vojáků se dostala k americkým liniím, další padli do sovětského zajetí a mnoho lidí zahynulo. Mezi oběťmi byli také civilisté, kteří se ocitli uprostřed bojů.

Únik na západ už nemohl změnit výsledek války. Pro ty, kteří se snažili dostat z obklíčení, však představoval poslední šanci uniknout z dosahu Rudé armády.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje a literatura