Článek
Září 1938 patří k nejdramatičtějším měsícům československých dějin. Evropa čekala, zda Adolf Hitler splní své hrozby a zaútočí na Československo. V samotném pohraničí však už mezitím docházelo k ozbrojeným střetům.
Sudetoněmecká strana Konráda Henleina se během roku 1938 stále více vzdalovala původní podobě politického hnutí. Její vedení postupně přešlo pod přímý vliv nacistického Německa a připravovalo půdu pro rozbití Československa.
Na podzim pak přišlo povstání. Československé bezpečnostní složky a armáda ho dokázaly potlačit, jenže situace se tím neuklidnila. O několik dní později přišla druhá a ještě rozsáhlejší vlna násilí. Tentokrát už proti Československu útočili také ozbrojení muži organizovaní a podporovaní z Německa.
Od politiky k ozbrojenému boji
Konrád Henlein a jeho Sudetoněmecká strana získali mezi sudetskými Němci v polovině 30. let obrovskou podporu. V roce 1938 však jejich politika rychle radikalizovala.
Dne 28. března 1938 se Henlein tajně setkal s Adolfem Hitlerem. Hitler mu podle dokumentace Deutsches Historisches Museum nařídil, aby sudetoněmecká strana předkládala československé vládě požadavky, které nebude Praha schopna přijmout. Cílem tak bylo vyhrocování krize, nikoli její kompromisní vyřešení.
V dubnu následovalo Karlovarské programu SdP, které požadovalo rozsáhlou autonomii pro německé obyvatelstvo. Splnění těchto požadavků by podle historiků znamenalo zásadní oslabení, respektive faktické rozbití československého státu.
Napětí v pohraničí proto během léta rostlo. Docházelo k demonstracím, střetům s úřady, násilnostem a útokům na československé bezpečnostní složky.
Rozhodující okamžik přišel v září.
Hitlerův projev rozpoutal násilí
Večer 12. září 1938 vystoupil Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku. Ve svém projevu ostře zaútočil na Československo a tvrdil, že sudetští Němci jsou utlačováni.
Jeho slova měla v pohraničí okamžitý účinek.
V řadě míst začaly nepokoje. Henleinovi přívrženci napadali úřady, četnické stanice a další symboly československé státní moci. V některých obcích se pokoušeli převzít kontrolu.
Československá vláda reagovala nasazením bezpečnostních složek a armády. Situace byla natolik vážná, že armáda už 12. září vyhlásila pohotovost a začala přesouvat jednotky do obranných postavení.
Dne 16. září byla Sudetoněmecká strana zakázána a Henlein uprchl do Německa. O den později tam na Hitlerův příkaz vznikl Sudetendeutsches Freikorps. Jeho velitelem se stal právě Henlein.
První pokus o rozsáhlejší povstání se československým úřadům podařilo potlačit. Jenže tím začala ještě nebezpečnější fáze.
Henlein prchá do Německa. A vrací se se zbraněmi
Sudetoněmecký Freikorps nebyl běžnou dobrovolnickou organizací.
Muži byli v Německu cvičeni a vyzbrojováni. Organizace následně podnikala přeshraniční útoky na československé území.
Její příslušníci přepadali objekty Stráže obrany státu, četnické stanice, celnice a další úřady. Některé československé příslušníky zajali a odvlekli přes hranici do Německa.
V Aši například Freikorps několik dní před Mnichovem převzal kontrolu nad městem a zatýkal představitele československého státu i politické odpůrce.
Z politické krize se tak stávala ozbrojená konfrontace.
Druhá vlna povstání
Další velká vlna násilí vypukla 21. a především 22. září.
Tentokrát se boje rozšířily do celé řady oblastí. Kritická situace nastala například na Ašsku a Chebsku, v okolí Kraslic, ve Šluknovském výběžku nebo na severní Moravě a ve Slezsku.
V některých místech se henleinovcům podařilo československé bezpečnostní složky dočasně vytlačit.
Velmi tvrdé boje probíhaly například v Tisé na Ústecku. Podle Českého rozhlasu zde proti zhruba třem stovkám příslušníků Freikorpsu zasáhla československá armáda, četnictvo a také němečtí antifašisté. Boje trvaly dva dny.
Ještě krvavější události se odehrály na Osoblažsku.
Tragédie v Liptani
Jedním z nejznámějších střetů se stalo přepadení četnické stanice v Liptani.
Dne 22. září stanici obklíčili místní němečtí radikálové. Obránci se nakonec museli vzdát. Šest příslušníků československých bezpečnostních složek bylo následně zabito.
Liptaň se tak stala jedním ze symbolů násilí, které v pohraničí během září 1938 propuklo. Historik Ondřej Kolář ze Slezského zemského muzea uvádí, že jen během tohoto dne zahynulo na území českého Slezska deset příslušníků Stráže obrany státu, včetně šesti mužů z Liptaně.
Nešlo přitom jen o jednotlivé ozbrojené skupiny.
Do bojů vstupuje československá armáda
Četnictvo, finanční stráž a Stráž obrany státu nemohly samy zvládnout rozsáhlé povstání v desítkách míst.
Do bojů proto postupně zasahovala armáda. Vojenské jednotky dostaly za úkol obnovit kontrolu nad ohroženými oblastmi. V některých případech byly nasazeny také obrněné automobily a další technika.
Československým silám se podařilo většinu ztracených pozic znovu získat.
Jenže právě v té chvíli se odehrála událost, která změnila situaci celé republiky. 23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace.
Československo povolalo zálohy a během několika dní se armáda rozrostla na více než milion mužů. Vojenským velitelem mobilizované armády se stal armádní generál Ludvík Krejčí. Podle údajů Vojenského historického ústavu měla mobilizovaná armáda 1 128 110 mužů.
Československo bylo připraveno na válku.
Kolik lidí během povstání zemřelo
Přesné číslo obětí není jednoduché určit.
Důvodem je především to, že různé statistiky zahrnují rozdílné období. Některé počítají pouze samotné zářijové povstání, jiné také přeshraniční akce Freikorpsu a další incidenty až do začátku října.
Český rozhlas uvádí, že během samotného sudetoněmeckého povstání zahynulo na české straně přibližně 40 lidí.
Vedle toho existují širší statistiky, které zahrnují také následné operace Freikorpsu a uvádějí výrazně vyšší počet obětí.
Proto není správné prezentovat jedno číslo jako definitivní bilanci celého září.
Jisté však je, že nešlo o několik izolovaných potyček. V pohraničí probíhaly ozbrojené útoky, při kterých umírali příslušníci československých bezpečnostních složek, civilisté i členové Freikorpsu.
Povstání bylo potlačeno. Krize nikoli
Do konce září se československým silám podařilo ozbrojené povstání potlačit. Henleinovci však mezitím vytvořili obraz, který se velmi dobře hodil nacistické propagandě.
Německo mohlo tvrdit, že v Československu panuje chaos a že sudetští Němci jsou údajně ohrožováni československou vládou.
Současně německé vedení využívalo útoky a incidenty jako argument pro zásah proti Československu.
Freikorps tak sehrál v celé krizi důležitou roli. Jeho ozbrojené akce nebyly oddělené od německé zahraniční politiky – byly její součástí. O několik dní později bylo rozhodnuto
29. a 30. září 1938 se v Mnichově sešli Adolf Hitler, Benito Mussolini, Neville Chamberlain a Édouard Daladier.
Československo u jednacího stolu zastoupeno nebylo. Výsledkem byla dohoda o odstoupení československého pohraničí Německu.
Od 1. října začala německá armáda obsazovat Sudety. A muži, kteří ještě několik dní předtím bojovali proti československým úřadům, se nyní ocitli na straně vítězů.
Konrád Henlein se stal říšským komisařem pro sudetoněmecká území a později gauleiterem Sudet. Sudetoněmecká strana byla následně začleněna do nacistického systému a Freikorps pomáhal při represích proti odpůrcům nacistického režimu.
Povstání, které předznamenalo rozbití republiky
Henleinovské povstání nebylo jen sérií několika potyček v pohraničních vesnicích.
V září 1938 došlo k ozbrojenému vystoupení proti československé státní moci, na které navázaly přeshraniční operace Sudetoněmeckého Freikorpsu podporovaného z Německa.
Československá armáda, četnictvo, finanční stráž a Stráž obrany státu dokázaly během kritických dnů znovu získat kontrolu nad většinou ohrožených oblastí.
Na bojišti tedy Československo v září 1938 povstání potlačilo. Politicky však už bylo všechno jinak.
Rozhodnutí, které změnilo hranice republiky, nakonec nepadlo v pohraniční vesnici ani v kasárnách.
Padlo v Mnichově.
A právě proto jsou zářijové boje roku 1938 tak významné. Ještě předtím, než německá armáda překročila československé hranice, už proti republice probíhala ozbrojená kampaň, při které umírali lidé.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje
Deutsches Historisches Museum – LeMO: Konrad Henlein
Deutsches Historisches Museum – LeMO: Münchner Abkommen 1938
Deutsches Historisches Museum – LeMO: Besetzung des Sudetengebietes 1938
Vojenský historický ústav Praha – Mobilizace v září 1938
Český rozhlas Plus – Sudetoněmecké povstání v září 1938
Slezské zemské muzeum / Český rozhlas – události na severní Moravě a ve Slezsku v září 1938
