Konec války? U Slivice se ještě umíralo čtyři dny po kapitulaci Německa

V učebnicích dějepisu bývá konec druhé světové války spojen s datem 8. května 1945. Realita byla ale složitější. Zatímco v západní Evropě zbraně utichaly, na území tehdejšího Československa se ještě pohybovaly desetitisíce německých vojáků, kteří se zoufale snažili dostat do amerického zajetí. Sovětům se vzdát nechtěli.

Právě tento strach vedl k tomu, že poslední významná bitva evropského bojiště druhé světové války nevypukla v Berlíně ani v Praze, ale na Příbramsku. U Slivice a Milína.

Cesta na západ skončila

Po pádu Prahy proudily směrem k americké demarkační linii zbytky německých jednotek Wehrmachtu i Waffen-SS. Jejich cílem bylo jediné – dostat se do rukou Američanů. Jenže Spojenci už měli jasno. Americké jednotky další německé vojáky po kapitulaci přijímat nehodlaly a demarkační linie zůstala uzavřená.

V prostoru mezi Slivicí, Bukem a Milínem se tak ocitlo několik tisíc německých vojáků pod velením generála Carla Friedricha von Pückler-Burghausse. Místo kapitulace se rozhodli vytvořit obranné postavení a vyčkat.

Jenže čas hrál proti nim.

Síly, které proti sobě stály

Na německé straně se nacházelo přibližně 6 000 až 7 000 vojáků Wehrmachtu, Waffen-SS a dalších jednotek pod velením generála Carla Friedricha von Pückler-Burghausse. Mnozí z nich byli zkušení frontoví veteráni a disponovali tanky, obrněnými vozidly, dělostřelectvem i protiletadlovými zbraněmi.

Proti nim stáli čeští povstalci, partyzánské oddíly a později jednotky Rudé armády. Sověti nasadili pěchotu, tanky i raketomety Kaťuša, jejichž palba sehrála rozhodující roli při zlomení německého odporu.

Poslední výstřely války

Dne 11. května 1945 zaútočili na německé pozice místní povstalci a partyzáni. Narazili však na dobře vyzbrojené jednotky SS podporované tanky a těžkými zbraněmi. Boje rychle přerostly v regulérní bitvu.

Do střetu následně zasáhly také jednotky Rudé armády. Sovětské dělostřelectvo a raketomety Kaťuša během noci z 11. na 12. května definitivně zlomily odpor Němců. Krátce po půlnoci bylo dojednáno příměří a poslední bojující německé jednotky složily zbraně.

Bylo 12. května 1945. Čtyři dny po oficiální kapitulaci Německa.

Místo, kde skončila válka

Historici se mohou přít o to, která bitva byla skutečně „poslední“ v celé Evropě. Na jednom se však většina shoduje: střet u Slivice patřil k posledním významným bojovým operacím druhé světové války na evropském kontinentu a byl poslední velkou bitvou na českém území.

Dnes na místě stojí památník připomínající nejen konec války, ale i paradox dějin. V okamžiku, kdy celý svět mluvil o míru, se v české krajině ještě ozývaly výstřely a umírali lidé.

Ztráty

Přesné počty obětí se v jednotlivých pramenech liší. České a sovětské jednotky při bojích ztratily několik desítek mužů. Na německé straně padly nebo byly zraněny stovky vojáků a několik tisíc jich skončilo v zajetí.

Po kapitulaci se generál Carl Friedrich von Pückler-Burghausse zastřelil. Nechtěl padnout do sovětského zajetí.

Zajímavosti

Bitva u Slivice je často označována za poslední velkou pozemní bitvu druhé světové války v Evropě. Německé jednotky zde bojovaly ještě v době, kdy už Berlín padl, Hitler byl mrtvý a Německo oficiálně kapitulovalo.

Na bojišti se vedle Rudé armády podíleli také čeští povstalci a partyzáni, kteří se snažili zabránit německým jednotkám v průniku k americké demarkační linii.

Dodnes stojí u Slivice památník připomínající místo, kde zazněly jedny z posledních výstřelů evropského bojiště druhé světové války.

Konec války přišel později

Příběh Slivice připomíná, že války nekončí okamžikem podpisu kapitulace. Na papíře byla druhá světová válka v Evropě ukončena 8. května 1945. Ve skutečnosti však ještě několik dní umírali vojáci i civilisté.

Poslední výstřely evropského bojiště druhé světové války tak nezazněly v Berlíně ani ve Vídni. Zazněly v Čechách.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje a literatura