Článek
Hitler chtěl kavkazskou ropu
V létě 1942 zahájil Wehrmacht rozsáhlou ofenzivu na jihu Sovětského svazu. Hitler chtěl získat kontrolu nad ropnými oblastmi kolem Grozného a Baku, jejichž zdroje mohly zásadně ovlivnit další průběh války. Německé velení doufalo, že obsazením kavkazských nalezišť oslabí sovětskou armádu a zároveň posílí vlastní zásobování.
Operace dostala krycí název Edelweiss. Německá vojska postupovala přes Rostov na severní Kavkaz, ale narážela na obrovské vzdálenosti, omezené komunikace a stále tvrdší odpor Rudé armády. Ani dobytí Majkopu nepřineslo očekávaný zisk, protože Sověti před ústupem zničili nebo poškodili většinu tamních ropných zařízení.
Na podzim se německé velení rozhodlo prorazit sovětskou obranu v prostoru Nalčiku. Dobytí města mělo otevřít cestu k Vladikavkazu, tehdy nazývanému Ordžonikidze, a přiblížit německé jednotky ke komunikacím vedoucím přes Kavkaz.
Útok začal 25. října 1942
Ráno 25. října zaútočily německé a rumunské jednotky na sovětské pozice. Do operace se zapojily síly německé 1. tankové armády generála Ewalda von Kleista a rumunské horské jednotky.
Sovětskou obranu oslabil také letecký útok na velitelské stanoviště 37. armády v Dolinsku, který narušil spojení a zkomplikoval řízení obrany. Německé tanky a motorizovaná pěchota následně prorazily některé sovětské pozice a rozšířily průlom.
Obránci se pokoušeli udržet svá postavení, část jednotek však musela ustoupit a některým hrozilo obklíčení. Německé velení získalo dojem, že sovětská obrana v tomto prostoru nevydrží další tlak.
Dne 27. října padl Nalčik. Němci dosáhli důležitého taktického úspěchu, ale sovětské síly nebyly zničeny. Stahovaly se na nové pozice a připravovaly obranu dalšího směru německého postupu.
Německé tanky dorazily ke Gisel
Po dobytí Nalčiku pokračovaly německé jednotky směrem k Vladikavkazu. Město chránilo důležité komunikace a přístupy k horským průsmykům vedoucím přes hlavní kavkazský hřeben. Jeho obsazení by Němcům umožnilo ohrozit sovětské pozice dále na jih.
Na začátku listopadu se německé síly dostaly až ke Gisel, obci na západních přístupech k Vladikavkazu. Dne 2. listopadu ji obsadila německá 13. tanková divize. Přední německé oddíly tak pronikly hluboko do sovětské obrany.
Právě zde se však začaly projevovat slabiny celé operace. Německé jednotky byly vysunuty daleko před své zázemí, jejich zásobovací trasy se prodlužovaly a boky zůstávaly zranitelné. Další postup navíc vyžadoval překonání sovětských obranných postavení, která se mezitím podařilo stabilizovat.
Sovětské velení přesouvalo do ohroženého prostoru posily a připravovalo protiútok. Německý postup se zastavil a útočníci museli stále více řešit, jak udržet vlastní pozice.
Sovětský protiútok donutil Němce ustoupit
Dne 6. listopadu zahájila Rudá armáda protiútok proti německým silám u Gisel a v okolí Vladikavkazu. Sovětské jednotky se snažily zasáhnout vysunuté německé pozice, narušit jejich spojení se zázemím a odříznout ústupové trasy.
Německá 13. tanková divize se dostala pod silný tlak. Její tanky sice stále představovaly nebezpečnou sílu, ale útočníci už nemohli pokračovat podle původního plánu. Museli zabezpečovat komunikace a bránit se sovětským útokům.
Boje se protáhly do dalších dnů. Německé velení se pokoušelo situaci stabilizovat a pomoci ohroženým jednotkám, sovětský tlak však nepolevoval.
Dne 11. listopadu Rudá armáda znovu obsadila Gisel. Německé síly se začaly stahovat na západ, aby unikly hrozícímu obklíčení. Část jednotek se probila zpět, přestože Wehrmacht musel opustit část techniky a dobytých pozic.
Nešlo o úplné zničení 13. tankové divize, ale o jasný neúspěch německého pokusu proniknout k Vladikavkazu. Sovětské jednotky zastavily postup a získaly zpět území, které Němci obsadili na začátku listopadu.
Jaké ztráty Němci utrpěli?
Přesná bilance bojů u Gisel se v jednotlivých pramenech liší. Sovětské poválečné přehledy uvádějí, že během operace v širší oblasti bylo ukořistěno přibližně 140 německých tanků. Objevují se také vysoké odhady německých a rumunských ztrát na živé síle.
Tato čísla je nutné posuzovat opatrně. Zahrnují širší prostor a několik dnů bojů a nemusí rozlišovat mezi vozidly zničenými v boji, poškozenými, opuštěnými nebo ukořistěnými při ústupu.
Jisté je, že německé jednotky utrpěly citelné ztráty a nedokázaly splnit hlavní úkol. Část jejich sil se stáhla, ale původní plán na rychlý průlom směrem k Vladikavkazu se zhroutil.
Proč Němci nedokázali proniknout dál?
Německý neúspěch měl několik příčin. První byly zásobovací problémy. Tankové divize operovaly daleko od hlavních základen a další postup zvyšoval nároky na dopravu paliva, munice i náhradních dílů. V členitém terénu severního Kavkazu bylo obtížné udržovat rychlý přísun zásob.
Druhou příčinou byla sovětská schopnost obnovit obranu. Rudá armáda přesunula do ohroženého prostoru další jednotky a po počátečním ústupu přešla do protiútoku.
Rozhodující byla také poloha německých sil. Jejich přední jednotky pronikly hluboko do sovětského území, ale nedokázaly zabezpečit všechny boky a komunikace. Když Sověti udeřili proti vysunutým pozicím, Wehrmacht musel místo dalšího postupu řešit vlastní ústup.
Dobytí Nalčiku tak nepřineslo rozhodující vítězství. Německé jednotky sice prorazily sovětskou obranu, ale nedokázaly tento úspěch využít k postupu na hlavní strategické cíle.
Kavkaz zůstal pro Hitlera nedosažitelný
Boje u Nalčiku a Gisel byly součástí širší německé ofenzivy na Kavkaz, která měla zajistit přístup k sovětským ropným polím. Wehrmacht však nedokázal dobýt Groznyj ani Baku a jeho postup se zastavil daleko před hlavními cíli.
Situaci zásadně změnil také vývoj u Stalingradu. Dne 19. listopadu 1942 zahájila Rudá armáda operaci Uran, při níž obklíčila německou 6. armádu. Německé velení muselo přehodnotit situaci na celém jižním úseku fronty a v dalších měsících začalo stahovat síly z Kavkazu, aby zabránilo jejich odříznutí.
Nalčik a Gisel nebyly tak známými bojišti jako Stalingrad, přesto ukázaly hranice německého postupu. Počáteční průlom nestačil, pokud ho nebylo možné zásobovat, podpořit dalšími silami a proměnit v trvalý úspěch.
Němci Nalčik dobyli, ale Vladikavkaz neobsadili. Sovětský protiútok je donutil ustoupit a cesta ke kavkazským ropným polím zůstala uzavřená.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje a literatura
- Nalčicko-ordžonikidzevská obranná operace – průběh bojů a výsledky
- Rozbor bojů na přístupech k Vladikavkazu
- 13. tanková divize – Lexikon der Wehrmacht
- David M. Glantz: Armageddon in Stalingrad.
