Článek
Pevnost, která měla vydržet všechno
Na belgicko-nizozemském pomezí, nedaleko města Liège, vyrostla ve 30. letech jedna z nejmodernějších pevností Evropy. Eben-Emael nebyla jen další betonová stavba, šlo o promyšlený obranný systém.
Masivní železobeton, podzemní kasárna, kilometry chodeb a především těžká děla ukrytá v pancéřových kupolích. Právě ty měly kontrolovat mosty přes Mázu a zastavit německý postup.
Belgické velení věřilo, že pevnost vydrží týdny.
Plán, který měl změnit válku
Německý útok byl ale promyšlený do detailu. Velitelem operace byl jmenován kapitán Walter Koch, jehož přibližně 500 výsadkářů bylo rozděleno do čtyř úderných skupin. Klíčovou roli měla skupina „ŽULA“, vedená odborníkem na výbušniny Rudolfem Witzigem. Jeho 85 mužů, převážně ženistů dostalo jediný úkol: vyřadit dělostřelectvo pevnosti.
Jejich cíle byly přesně dané. Devět hlavních objektů, pancéřové kupole s děly ráže 120 a 75 mm i další střelecká stanoviště, odkud bylo možné ničit mosty přes Mázu.
Čas hrál proti nim. Pokud by děla zůstala funkční, Belgičané by mosty zničili dřív, než by přes ně přejely německé tanky.
Tichý přílet
1.května 1940, krátce po půl čtvrté ráno, odstartovalo z okolí Kolína nad Rýnem 40 letounů Junkers Ju 52 s kluzáky v závěsu. Cestou ale přišel problém. Prasklo tažné lano kluzáku, ve kterém seděl Witzig. Musel nouzově přistát a jeho muži pokračovali bez něj.
Krátce před svítáním byly kluzáky uvolněny. Tichým letem se přiblížily k cíli. Belgičané je sice zahlédli, ale nerozpoznali hrozbu včas. Ve 4:25 dosedl první kluzák přímo na střechu pevnosti.
Prvních dvacet minut
To, co následovalo, rozhodlo celý boj. Němci okamžitě nasadili novou zbraň – kumulativní nálože. Ty soustředily energii výbuchu do jediného bodu a dokázaly prorazit i 30 centimetrů silný pancíř. Jedna kupole po druhé byla vyřazena.
Výsadkáři se pohybovali rychle a systematicky. Útočili na jednotlivá stanoviště, házeli granáty do střílen a ničili ocelová vrata. Na některých místech docházelo k přímým střetům. Obránci se snažili proniknout na povrch a pevnost ubránit.
Jeden z kluzáků přistál přímo do ostnatých drátů, ale i tam se Němcům podařilo umlčet obranu.
Během necelých 20 minut byla hlavní výzbroj pevnosti prakticky vyřazena.
Boj nekončí
Navzdory počátečnímu šoku se Belgičané nevzdali. Z podzemí vyrážely protiútoky, zatímco okolní pevnosti zahájily dělostřeleckou palbu na Eben-Emael. Do prostoru dopadly stovky granátů a němečtí výsadkáři se museli krýt v troskách vlastních cílů.
Mezitím se Witzig vrátil v náhradním kluzáku a převzal velení. Okamžitě nařídil útok na zbývající kupole. Ne všechny šly zničit. Některé odolaly i silným náložím, ale byly alespoň vyřazeny z provozu.
Mosty a rozhodující moment
Současně probíhal boj o mosty. Němcům se podařilo obsadit dva z nich neporušené. Třetí byl zničen belgickým vojákem, který odpálil nálože v poslední chvíli. Přesto to nestačilo.
I když Belgičané dokázali na čas zpomalit postup, německé jednotky se postupně dostávaly přes kanál. Pomocí člunů a následně pontonových mostů začaly přicházet posily.
Konec pevnosti
S příchodem noci z 10. na 11. května se situace uvnitř pevnosti začala lámat. Podzemní chodby byly plné kouře, prachu a zmatku. Spojení mezi jednotlivými úseky často selhávalo a některé posádky vůbec netušily, co se děje na povrchu. Děla, na která se obrana spoléhala, byla z velké části vyřazena a ta, která zůstala funkční, už nedokázala změnit průběh boje.
Němečtí výsadkáři mezitím drželi klíčové pozice nahoře. Přestože byli vyčerpaní a izolovaní, postupně upevňovali kontrolu nad pevností a čekali na příchod posil. Ráno 11. května se situace definitivně zhoršila. Přes Albertův kanál se začaly dostávat další německé jednotky, které posílily tlak na obránce. Zbytky belgické obrany podnikaly poslední protiútoky, ale bez koordinace a těžkých zbraní neměly šanci.
Rozhodující moment přišel kolem poledne. Němci se probili k dalším vstupům do pevnosti a hrozilo, že boje proniknou hluboko do podzemí. Pokračování odporu by znamenalo jen další ztráty bez šance na zvrat. V 13:30 vydal belgický velitel rozkaz ke kapitulaci.
Po necelých 24 hodinách bojů skončila pevnost, která měla vydržet týdny. Do zajetí padlo přibližně 1 200 belgických vojáků. Eben-Emael umlkl. A s ním i představa, že moderní pevnost dokáže zastavit moderní válku.
Malé ztráty, velký dopad
Celá operace skončila pro Němce relativně nízkými ztrátami. Přibližně 20–30 padlých, většinou v bojích o mosty. Efekt byl ale obrovský. Eben-Emael padl během jediného dne. Německá armáda získala volnou cestu do Belgie a během 18 dní kapitulovala celá země.
Lekce, která změnila válku
Pád pevnosti ukázal, že moderní válka už není o nedobytných hradbách. Rozhoduje rychlost, překvapení a technologie. Němci to pochopili jako první. A Eben-Emael se stal důkazem, že i nejsilnější pevnost může padnout během několika hodin.
Zdroje:
James E. Mrazek – The Fall of Eben Emael. The Fall of Eben Emael. New York: Presidio Press, 1998. ISBN 0-89141-650-9.
J. E. Kaufmann; H. W. Kaufmann. Fortress Europe: European Fortifications of World War II.
Pevnost Eben-Emael. Pevnost Eben-Emael. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pevnost_Eben-Emael
