Ruhrská kapsa: Walter Model a konec 300 tisíc německých vojáků

Poslední velká past

Na začátku dubna 1945 už byla situace Německa beznadějná.

Americká 1. armáda generála Courtneyho Hodgese postupovala z jihu a americká 9. armáda generála Williama H. Simpsona ze severu. Jejich rychlý postup přes Německo vytvořil obrovské kleště kolem Porúří.

A právě zde se nacházelo průmyslové srdce Německa.

Doly, hutě, továrny a další průmyslová infrastruktura činily z Porúří jednu z nejdůležitějších oblastí celé země. Hitler proto požadoval, aby se území bránilo co nejdéle.

Uvnitř vznikající kapsy se ocitla především skupina armád B, které velel polní maršál Walter Model. Pod jeho velením byly mimo jiné 15. armáda a 5. tanková armáda, spolu s dalšími jednotkami, které ustupovaly před americkým postupem.

Obklíčení se uzavírá

Rozhodující okamžik přišel 1. dubna 1945.

Jednotky americké 1. a 9. armády se setkaly u Lippstadtu. Tím bylo spojení mezi severní a jižní částí německé fronty přerušeno a skupina armád B zůstala uvnitř obrovské kapsy. Spojenci potom začali prostor postupně zmenšovat.

Model měl stále k dispozici stovky tisíc mužů, ale jejich situace se každým dnem zhoršovala. Chybělo palivo, munice i potraviny. Německé letectvo už nebylo schopné zajistit účinnou podporu a spojenecká převaha ve vzduchu byla drtivá. Přesto Hitler odmítal možnost rozsáhlého ústupu.

Model se původně pokoušel část sil přesunout na východ a udržet možnost dalšího odporu. Jak ale spojenecké jednotky postupovaly hlouběji do Porúří, bylo stále jasnější, že žádný velký průlom z kapsy už není reálný.

Kapsa se roztrhla ve dvě

Američané postupovali ze západu, severu i jihu a německý prostor se stále zmenšoval.

14. dubna se americké jednotky znovu setkaly, tentokrát v prostoru Hagenu. Tím byla Ruhrská kapsa rozdělena na dvě části – východní a západní.

To byl v podstatě konec organizovaného německého odporu. Němci už neměli kam ustupovat.

Walter Model před nemožnou volbou

Walter Model patřil k nejvýznamnějším německým velitelům posledních let války.

Hitler mu důvěřoval právě kvůli jeho pověsti velitele, který dokázal organizovat obranu i v situacích, kdy byla vojenská situace téměř beznadějná. V Porúří však Model čelil problému, který už vojenským uměním vyřešit nešlo.

Neměl kam ustoupit. Spojenci měli obrovskou převahu v mužstvu, technice i letectvu a německé zásobování se rozpadalo.

Model přesto odmítal formální kapitulaci. Nechtěl podepsat dokument, kterým by jako velitel skupiny armád přiznal porážku.

A právě tehdy přišlo jedno z nejpodivnějších rozhodnutí celé jeho vojenské kariéry.

Model rozpustil vlastní skupinu armád

15. dubna 1945 Model vydal rozkaz, kterým fakticky rozpustil skupinu armád B. Nešlo o klasickou kapitulaci.

Model nechtěl jako velitel formálně položit zbraně před Spojenci. Místo toho nechal vojenský celek, kterému velel, přestat existovat. Jeho rozkaz zároveň umožnil části vojáků odejít.

Mladší a starší muži, kteří už nebyli nezbytně nutní k boji, měli být propuštěni z armády a posláni domů. Ostatní vojáci dostali možnost pokusit se z kapsy probít, odejít v civilu, nebo se vzdát. Americká armádní historie popisuje toto rozhodnutí jako faktické rozpuštění skupiny armád bez formální kapitulace.

Skupina armád B tak skončila dříve, než její velitel sám zemřel.

Statisíce vojáků skládají zbraně

Následující dny už byly ve znamení masových kapitulací. 16. dubna se vzdala většina východní části kapsy. O dva dny později, 18. dubna, kapitulovaly i zbytky západní části. Do zajetí padlo více než 300 tisíc německých vojáků.

Americká armáda později uváděla více než 325 000 zajatců, zatímco jiné souhrny pracují s číslem kolem 317 000. Rozdíl souvisí s metodikou započítávání zajatců a různými časovými okamžiky evidence.

Šlo o jednu z největších masových kapitulací německých ozbrojených sil na západní frontě.

V zajetí skončili také němečtí generálové. Podle amerických údajů jich bylo mezi zajatci přibližně 24.

Ještě před několika měsíci německá armáda bojovala v Ardenách a pokoušela se změnit průběh války.

V dubnu 1945 už se celé německé armády rozpadaly a jejich vojáci odcházeli do zajetí po statisících.

Co se stalo s Modelem?

Rozpuštěním skupiny armád pro Modela válka neskončila. Zůstal v prostoru Porúří se skupinou důstojníků a vojáků. Věděl však, že další organizovaný odpor nemá smysl.

Do amerického zajetí se dostat nechtěl. 21. dubna 1945 se Walter Model zastřelil. Bylo mu 54 let.

Jeho tělo bylo pohřbeno v lese u Duisburgu. Později bylo místo jeho hrobu upraveno a dnes se nachází na německém vojenském hřbitově Laufeld.

Konec německého průmyslového srdce

Pád Ruhrské kapsy měl obrovský vojenský význam. Spojenci získali kontrolu nad jedním z nejdůležitějších průmyslových regionů Německa a současně zlikvidovali obrovskou část německých vojenských sil na západní frontě.

Ještě důležitější však bylo, co se stalo potom. Mezi spojeneckými armádami a Berlínem už neexistovala účinná německá obranná linie.

Americké jednotky postupovaly k Labi a 25. dubna se u Torgau setkaly se sovětskými vojáky postupujícími ze směru od Berlína. Německo bylo fakticky rozděleno na dvě části.

Symbol posledních týdnů války

Ruhrská kapsa nebyla poslední bitvou v Evropě. Byla ale jedním z nejpůsobivějších důkazů, že se německá vojenská moc na jaře 1945 definitivně rozpadala.

Přes 300 tisíc německých vojáků skončilo během několika dnů v zajetí. Jejich velitel Walter Model přitom odmítl udělat to, co nakonec muselo udělat celé Německo – formálně kapitulovat.

Místo toho rozpustil vlastní skupinu armád. O necelé dva týdny později zemřel Hitler. 30. dubna spáchal sebevraždu v Berlíně.

A 8. května 1945 se německá bezpodmínečná kapitulace stala účinnou. Ruhrská kapsa tak byla jednou z posledních velkých katastrof německé armády na západní frontě.

V dubnu 1945 se v Porúří nezhroutila jen jedna německá skupina armád. Rozpadla se jedna z posledních velkých organizovaných sil, které ještě mohly pokračovat v boji proti západním Spojencům.

Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.

Zdroje