Článek
V létě 1941 postupoval Wehrmacht Pobaltím a zatlačoval Rudou armádu stále dál na východ. Estonsko nebylo výjimkou.
Tallinn padl na konci srpna. Sovětské jednotky však stále držely několik strategických pozic na ostrovech Muhu, Saaremaa a Hiiumaa.
Jejich kontrola měla význam pro námořní dopravu i obranu pobřeží. Pobřežní baterie mohly ohrožovat lodě pohybující se mezi Rižským a Finským zálivem.
Německé velení proto připravilo rozsáhlou obojživelnou operaci.
Německý plán Beowulf II
Obsazením ostrovů se zabývalo německé velení skupiny armád Sever. Celkovou operaci vedl generál Georg von Küchler, zatímco hlavní síly na ostrovech řídil XXXXII. armádní sbor generála Waltera Kuntzeho.
Hlavní údernou sílu představovala 61. pěší divize generálporučíka Siegfrieda Haenickeho. Podporovaly ji ženijní, dělostřelecké a námořní jednotky a Luftwaffe.
Původní plán počítal s přímým útokem na Saaremaa. Nakonec však Němci zvolili variantu Beowulf II, která začínala dobytím menšího ostrova Muhu.
Podle estonského válečného muzea se na operaci podílelo téměř 20 000 německých vojáků včetně přidělených jednotek.
Tragédie Ilmarinenu
Před vyloděním se Němci snažili sovětské velení zmást klamnými námořními operacemi. Zapojily se do nich také finské síly. Jedna z akcí však skončila katastrofou.
13. září 1941 najel finský pobřežní obrněnec Ilmarinen na minu. Loď se během několika minut potopila a zahynulo 271 mužů. Následující den začalo německé vylodění.
Přes moře na Muhu
Ráno 14. září vyrazily německé jednotky přes Suur Väin, průliv mezi estonskou pevninou a Muhu.
První vlna 151. pěšího pluku 61. divize použila podle americké vojenské studie přibližně 180 útočných člunů. Ještě před přistáním zasáhlo sovětská postavení dělostřelectvo a Luftwaffe.
Sověti se pokusili předmostí zlikvidovat, ale německá převaha ve vzduchu a postupná kontrola okolních vod jim obranu výrazně komplikovaly.
Muhu padlo během několika dnů. Němci nyní mohli zaútočit na hlavní cíl – Saaremaa.
Z Muhu na Saaremaa
Muhu a Saaremaa spojoval úzký násep přes mělký průliv. 17. září začaly německé jednotky pronikat na Saaremaa.
Sovětské velení soustředilo obranu především na jihu ostrova. Klíčovým místem se stal poloostrov Sõrve, kde byly připraveny obranné pozice a pobřežní baterie.
Sovětskou obranu tvořila mimo jiné 3. samostatná střelecká brigáda. Na jednotlivých úsecích působil například 46. a 79. střelecký pluk.
Německý postup byl rychlý. 21. září padlo Kuressaare, hlavní město Saaremaa. Sovětské jednotky se stáhly na jih.
Boje o Sõrve
Poloostrov Sõrve představoval pro Sověty poslední významnou obrannou pozici na ostrově.
Jeho úzký tvar umožňoval soustředit obranu a pobřežní baterie mohly ostřelovat německé lodě v okolních vodách.
Němci proto postupovali proti stále menšímu prostoru za podpory pěchoty, Luftwaffe a Kriegsmarine.
Do bojů zasáhly také německé lehké křižníky Leipzig a Emden, které ostřelovaly sovětská postavení. Námořní dělostřelectvo pomáhalo německým pozemním jednotkám postupovat proti opevněným pozicím.
Sověti se přesto bránili. Německé jednotky postupně zatlačovaly obránce na jih, zatímco kontrola vzduchu a moře stále více komplikovala sovětské zásobování i případný ústup.
Konec odporu
Na začátku října už byla situace obránců kritická. 3. října začali sovětští vojáci ve větším počtu kapitulovat.
Část jednotek se pokoušela uniknout po moři, ale německá a finská kontrola okolních vod možnosti ústupu výrazně omezovala.
5. října se obrana Sõrve definitivně zhroutila. Sovětské jednotky na poloostrově kapitulovaly a Němci získali kontrolu nad celou Saaremaa.
Hiiumaa byla poslední
Dobytím Saaremaa však operace ještě neskončila. Na řadě byla Hiiumaa. Německý útok začal 12. října 1941. Sovětská obrana byla postupně zatlačena na poloostrov Tahkuna.
21. října skončil poslední organizovaný sovětský odpor na ostrově. Tím Němci ovládli hlavní estonské ostrovy.
Cena vítězství
Dobytí ostrovů nebylo pro Wehrmacht bez ztrát.
Podle přehledu operace Beowulf činily německé ztráty přibližně 2 850 padlých, raněných a nezvěstných.
Sovětské ztráty byly výrazně vyšší. Uvádí se přibližně 4 700 padlých a 19 000 zajatých. Čísla se mohou podle jednotlivých pramenů lišit podle toho, které části operace započítávají.
Poslední sovětská bašta v Baltském moři
Operace Beowulf ukázala, že německý postup v Pobaltí nebyl jen otázkou rychlých tankových kolon.
Wehrmacht musel překonat vodní překážky, připravit rozsáhlé vylodění a postupně zlikvidovat sovětskou obranu podporovanou pobřežním dělostřelectvem.
Na německé straně stál Georg von Küchler, samotné síly operace vedl Walter Kuntze a hlavní bojovou sílu představovala 61. pěší divize generála Siegfrieda Haenickeho.
Proti nim stály sovětské jednotky včetně 3. samostatné střelecké brigády.
Saaremaa padla po týdnech bojů a Sõrve se stalo posledním místem organizovaného sovětského odporu na ostrově. O několik dní později padla také Hiiumaa.
Pro Wehrmacht to znamenalo získání kontroly nad důležitými estonskými ostrovy a další oslabení sovětské přítomnosti v Baltském moři.
Pro Rudou armádu šlo o další těžkou porážku prvních měsíců války.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje
Eesti Sõjamuuseum – Lääne-Eesti saarte vallutamine 1941. aastal
Eesti Sõjamuuseum – Saaremaa vallutamine ja lahingud Sõrve poolsaarel
Eesti Sõjamuuseum – Suure väina dessant ja Muhu vallutamine
U.S. Air Force / Air University – studie o operaci Beowulf II
Eesti Sõjaajaloo Teejuht – 1941. aasta sõjasündmustest Eestis
Gunnar Åselius – The Rise and Fall of the Soviet Navy in the Baltic, 1921–1941
Wikipedie – Operation Beowulf
Wikipedie – Operation Northwind (1941)
Wikipedie – Moonsund operation
