Článek
Z československého pohraničí do Hitlerovy armády
Když Německo na podzim 1938 obsadilo československé pohraničí, jeho německy mluvící obyvatelé se stali součástí nacistické říše. Po vypuknutí druhé světové války se na ně postupně vztahovala německá branná povinnost. Muži ze Sudet tak odcházeli do Wehrmachtu, Luftwaffe i Kriegsmarine, někteří také do Waffen-SS.
Část sudetských Němců připojení k Německu vítala. Sudetoněmecká strana Konrada Henleina před Mnichovskou dohodou významně přispěla k rozkladu Československa a mnozí její příznivci podporovali Hitlerovu politiku. Nelze však předpokládat, že všichni obyvatelé pohraničí měli stejné postoje. Vedle přesvědčených nacistů zde žili také odpůrci režimu a lidé, kteří do armády nastoupili především kvůli povinné službě.
Kolik jich narukovalo?
Přesný počet sudetských Němců, kteří během války sloužili v německých ozbrojených silách, není spolehlivě doložen. V některých textech se objevuje odhad přibližně 500 tisíc povolaných mužů, bez jasně vymezené metodiky jej však nelze považovat za ověřený součet.
Problém spočívá i v tom, že německé vojenské statistiky zpravidla evidovaly příslušníky armády podle jednotek a vojenské služby, nikoli podle jejich původu z konkrétní oblasti. Muž ze Sudet mohl navíc během války sloužit v několika různých útvarech.
Východní fronta i další bojiště
Po německém útoku na Sovětský svaz v červnu 1941 se východní fronta stala hlavním dějištěm německé pozemní války. Také vojáci ze Sudet se ocitli v bojích na území dnešního Běloruska, Ukrajiny a Ruska. Později ustupovali před Rudou armádou směrem ke střední Evropě.
Služba ale neznamenala automaticky nasazení na východě. Německé ozbrojené síly bojovaly také v severní Africe, Itálii, na Balkáně a v západní Evropě. Jednotliví vojáci mohli během války vystřídat několik front.
Vojenská služba přinášela riziko smrti v boji, zranění, nemocí i zajetí. Zároveň je nutné připomenout, že německé ozbrojené síly byly součástí válečného tažení, během něhož nacistický režim a jeho spojenci páchali rozsáhlé zločiny proti civilistům a válečným zajatcům. Odpovědnost konkrétních vojáků je třeba posuzovat podle jejich funkcí a doložených činů.
Kolik sudetských Němců padlo?
Právě zde narážíme na největší problém. Čísla, která se někdy uvádějí jako počet padlých sudetských Němců, nelze bez dalšího ověření považovat za přesná. Je nutné rozlišovat mezi potvrzenými padlými, nezvěstnými, zemřelými v zajetí a celkovými vojenskými ztrátami.
Organizace Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge uvádí, že na území bývalého Československa zahynulo podle odhadů nejméně 178 tisíc německých vojáků. Jmenovitě se podařilo evidovat přibližně 114 tisíc z nich.
Tato čísla se však vztahují k místu úmrtí či pohřbení, nikoli k původu vojáků. Zahrnují tedy také muže, kteří se narodili v jiných částech Německa a zemřeli na území Československa, například během závěrečných bojů v roce 1945. Naopak sudetští Němci padlí na východní nebo západní frontě jsou evidováni v jiných zemích.
Z tohoto údaje proto nelze vypočítat, kolik sudetských Němců skutečně zahynulo ve Wehrmachtu. K tomu by bylo potřeba propojit vojenské záznamy s údaji o původu jednotlivých vojáků. Spolehlivý souhrnný počet, který by zahrnoval všechny sudetské Němce a pouze jejich vojenské úmrtí, není v uvedených statistikách k dispozici.
Po válce se pohraničí změnilo
V květnu 1945 skončila nacistická vláda v českých zemích. Pro německé obyvatelstvo pohraničí ale následovaly další dramatické události. Část lidí odešla ještě před příchodem fronty, další čelili násilí, internaci, konfiskacím majetku a později organizovanému odsunu.
V letech 1945–1946 odešla z Československa většina sudetských Němců. Válka a poválečné vysídlení tak zásadně změnily demografickou podobu českého pohraničí.
Statisíce mužů z této oblasti sloužily v německých ozbrojených silách a mnozí se už nevrátili. Přesné číslo jejich padlých však nelze doložit pouhým převzetím celkových německých ztrát. Historická evidence musí rozlišovat mezi původem vojáků, místem jejich smrti a příslušností k jednotlivým ozbrojeným složkám.
Jestli vás článek zaujal, budu rád za podporu v podobě lajku, komentáře nebo sledování.
Zdroje
- Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge – údaje o německých válečných hrobech na území bývalého Československa.
- Sudetenland – Encyclopaedia Britannica / historické přehledy.
- R. M. Douglas, Orderly and Humane: The Expulsion of the Germans after the Second World War, Yale University Press.
- Detlef Brandes, Der Weg zur Vertreibung 1938–1945: Pläne und Entscheidungen zum „Transfer“ der Deutschen aus der Tschechoslowakei und aus Polen, Oldenbourg.
