Článek
Místo vděku za desítky let práce se dočkají výsměchu ve formě „nezbytných reforem“. Ale ty reformy nejsou ničím jiným než podrazem na všech, kdo tuto společnost skutečně drží nad vodou.
Vládní představitelé – ti samí, co si z veřejných peněz vyplácí královské platy a zajišťují si výhody na celý život – nám tvrdí, že „stárneme“ a že je potřeba pracovat déle. Jenže to je jen zástěrka. Není to objektivní nutnost, ale výsledek nastavení, které upřednostňuje zisky na úkor lidí. V tomhle systému nikdy nestačí, že pracujete čtyřicet let, že přijdete o zdraví i čas. Vždycky se bude chtít víc – delší pracovní doba, menší jistoty, pozdější důchody.
Podívejme se, kdo to reálně odnáší. Horníci, zdravotní sestry, řidiči, stavební dělníci – lidé, kteří svou prací každý den drží zemi v chodu – končí v důchodu zničení a nemocní. A mnohdy si užijí jen pár let relativního klidu, než přijdou o všechno. Naproti tomu ti, kdo se na skutečné práci nikdy nepodíleli – akcionáři, bankéři, manažeři – si užívají pohodlný a luxusní důchod, mnohdy už dávno před šedesátkou. Ne díky zásluhám, ale díky systému, který nadržuje privilegovaným.
Není normální, že stát má stovky miliard na zbrojení, na daňové úlevy pro nadnárodní firmy nebo na armády poradců, ale nemá peníze na důstojné důchody. Není normální, že vláda tvrdí, že „na důchody nejsou zdroje“, zatímco se zisky v hodnotě stovek miliard ročně bez mrknutí oka vyvádějí do zahraničí. Není normální, že poctivě pracující lidé končí na sociálních dávkách nebo závislí na pomoci rodiny.
Důchod nesmí být almužna. Je to odměna za celoživotní přínos společnosti. Je to právo, které musí být garantováno a chráněno. Ale dnes je systematicky rozebíráno, protože rozhodování se podřizuje těm, kteří nehájí zájmy většiny, ale privilegia hrstky vyvolených.
Proto říkám jasně: věk odchodu do důchodu se musí razantně snížit. Ne o pár měsíců, ale o celé roky. Lidé si zaslouží mít čas na život i po práci – dokud jim ještě zdraví slouží, dokud mají sílu si důchod opravdu užít. A není to nereálné. Miliony lidí ve Francii, Španělsku nebo Řecku vyšly do ulic, aby si to vybojovaly. A my? My na to máme taky. My, lidé práce, máme skutečnou moc. Bez nás nefunguje žádná továrna, žádné město, žádná ekonomika. Jestliže někteří pravicoví politici argumentují tím, že jsou v Evropě i státy, kde je věk pro odchodu důchodu ještě vyšší, je nutné podívat se také na celkovou životní úroveň daného státu, pracovní podmínky, kvalitu života, sociální zabezpečení a zdravotní stav obyvatel ve vysokém věku. Tohle nelze vytrhávat z kontextu!
Tato vláda není vládou pro lidi. Je to servisní organizace pro mocné – pro ty, kdo sedí na ziscích, ale nenesou žádné riziko. Nezastupuje vás, vaše rodiče ani vaše děti. Slouží zájmům velkých hráčů a těm, kteří z naší práce těží, ale nic nevrací.
Je třeba to říct naplno: tenhle systém už nefunguje pro většinu lidí. A nelze ho „opravit“ jen kosmetickými změnami. Pokud budeme mlčet, bude se dál prodlužovat věk odchodu, zhoršovat dostupnost zdravotní péče, a pracovní podmínky se budou dál tlačit na dno. Až jednou nebude odchod do důchodu existovat vůbec – protože lidé budou doslova pracovat až do smrti.
Spravedlivé důchody nejsou utopie. Jsou základní právo. A bohatství, které vytváříme my – pracující – má sloužit těm, kdo ho svou prací skutečně vytvořili. Ne těm, kdo z něj jen pasivně těží.
Stačilo. Stačilo lží o tom, že „na důchody není“. Stačilo přehlížení těch, kdo tuhle zemi drží na nohou. Stačilo vlád, které nehájí lidi, ale peníze. Tahle republika buď bude spravedlivá k pracujícím, nebo nebude vůbec.
Ing. Bohumil Smutný,
kandidát č. (2) do Poslanecké sněmovny v Jihomoravském kraji za hnutí Stačilo!
